22 Nd 389/2025-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci oprávněné: CREDITFIELD, s.r.o., se sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, IČO 28939395, proti povinnému: O. H., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 21 EXE 573/2025, o návrhu na určení místní příslušnosti,
Věc vedenou u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 21 EXE 573/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Jičíně.
1. Exekučním návrhem ze dne 30. 5. 2025 podaným u soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka, Ph.D., se sídlem v Praze, Malátova 645/18, se oprávněná domáhá vůči povinnému nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 2 651,70 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu, kterým je vykonatelný elektronický platební rozkaz ze dne 3. 3. 2025, č. j. EPR 52705/2025-6, který vydal Okresní soud v Jičíně. Dne 3. 6. 2025 požádal soudní exekutor JUDr. Ondřej Hanák, Ph.D. o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
2. Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 14. 4. 2025, č. j. 21 EXE 573/2025-13, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. V odůvodnění uvedl, že jak v exekučním návrhu, tak v žádosti exekutora o pověření a nařízení exekuce, je povinný označen bydlištěm na adrese XY. Lustrací v Centrální evidenci obyvatel se soudu nepodařilo zjistit trvalý pobyt povinného na území České republiky. Ze zprávy Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, vyplývá, že povinný měl povolen pobyt na našem území do 17. 9. 2023. Jmenovanému byl zrušen pobyt, neboť cizinec se opakovaně dopouští protiprávního jednání, za které je pravomocně odsouzen a sankcionován.
3. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
4. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
5. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se v souladu s § 52 odst. 1 exekučního řádu použije i pro exekuční řízení, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
6. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
7. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá známé místo pobytu na území České republiky. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
8. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno a který rovněž vydal exekuční titul, tj. Okresní soud v Jičíně [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz)].
9. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Jičíně tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu