22 Nd 434/2024-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka v exekuční věci oprávněného: statutární město Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, IČO: 00081531, proti povinnému: L. Z., pro vymožení částky 85 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 1675/2024, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 1675/2024, projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Soudní exekutor JUDr. Vratislav Pospíšil, Exekutorský úřad Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 484/2, požádal dne 5. 6. 2024 Okresní soud v Ústí nad Labem o pověření k provedení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného v celkové výši 85 000 Kč podle pravomocných a vykonatelných příkazů Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru přestupkových agend, ze dne 20. 12. 2017, č. j. MM/OPA/ODN/83790/2017/BalK, ze dne 11. 4. 2018, č. j. MMUL/OPA/ODN/151467/2018/BalK, a ze dne 3.
1. 2022, sp. zn. MMUL/OPA/ODN/355303/2021/PucT. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 7. 2024, č. j. 72 EXE 1675/2024-30, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. V odůvodnění rozhodnutí po citaci ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a ustanovení § 11 odst. 3 o.
s. ř. uvedl, že povinný nemá trvalé bydliště na území České republiky a ani bydliště (místo pobytu) podle druhu pobytu cizince. V exekučních titulech má jako bydliště uvedenou adresu ve XY (viz shora). Z návrhu rovněž nevyplývá, že by povinný měl majetek nacházející se na území České republiky. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 1 o.
s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Příslušnost exekučního soudu upravuje § 45 exekučního řádu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (zmíněné usnesení, jakož i další níže uvedené rozhodnutí, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.
s. ř.
na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dále vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.
Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti řízení. Jelikož v předložené exekuční věci podmínky pro určení místně příslušného soudu povinného podle § 45 odst. 2 exekučního řádu chybějí, Nejvyšší soud - vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení - rozhodl podle citovaného ustanovení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil Okresní soud v Ústí nad Labem, u kterého byly žádost o pověření a návrh na nařízení exekuce podány.
Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Ústí nad Labem tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 10. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu