22 Nd 435/2025-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné: Československá obchodní banka, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, IČO: 00001350, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému: B. M., pro vymožení částky 214 353,21 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 EXE 764/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 EXE 764/2025, projedná a rozhodne Okresní soud Brno-venkov.
Soudní exekutor JUDr. Petr Kocián, Exekutorský úřad Brno-venkov, se sídlem v Brně, Veveří 2216/125, požádal dne 22. 4. 2025 Okresní soud Brno-venkov o pověření k provedení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 214 353,21 Kč s příslušenstvím na základě notářského zápisu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. NZ 299/2022, sepsaného jménem JUDr. Marcely Veberové, notářky se sídlem v Karviné notářskou kandidátkou Mgr. Karolínou Stejskalovou, v němž bylo pokračováno zápisem, sepsaným dne 21. 4. 2022 jménem
JUDr. Marcely Veberové, notářky se sídlem v Karviné notářskou kandidátkou Mgr. Veronikou Jírovou pod sp. zn. NZ 358/2022. Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 3. 6. 2025, č. j. 19 EXE 764/2025-24, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. V odůvodnění rozhodnutí po citaci ustanovení § 45 odst. 2 a § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a ustanovení § 11 odst. 1 a 3 a § 105 odst. 1 o.
s. ř. uvedl, že v exekučním návrhu označila oprávněná bydliště povinného na území Slovenské republiky a současně neoznačila místo, kdy by mohl mít povinný v České republice majetek. Jeho zjištění vychází najevo až činností soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný.
Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Příslušnost exekučního soudu upravuje § 45 exekučního řádu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (zmíněné usnesení, jakož i další níže uvedené rozhodnutí, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.
s.
ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dále vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.
Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti řízení. Jelikož v předložené exekuční věci podmínky pro určení místně příslušného soudu povinného podle § 45 odst. 2 exekučního řádu chybějí, Nejvyšší soud - vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení - rozhodl podle citovaného ustanovení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil Okresní soud Brno-venkov, u kterého byl návrh na vydání pověření a nařízení exekuce podán.
Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud Brno-venkov tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 8. 2025
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu