22 Nd 49/2022-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci oprávněné společnosti Vodafone Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 5, Junkových 2808/2, IČO: 25788001, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému: M. W. R., narozený XY, s naposledy hlášeným pobytem v XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 2715/2021, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 2715/2021 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Exekučním návrhem ze dne 30. 11. 2021 podaným u soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, se oprávněná domáhá vůči povinnému nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 9 000 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu, kterým je vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 6. 2021, č. j. 10 C 200/2021-19. Dne 3. 12. 2021 požádal soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 13.
12. 2021, č. j. 36 EXE 2715/2021-15, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. V odůvodnění uvedl, že povinný neprochází informačním systémem základních registrů ani czechpointem. Dále zjistil, že povinný nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu. Pobyt za účelem zaměstnání mu zanikl dne 31. 7. 2019. Poslední nahlášená adresa pobytu od 1.
7. 2017 do 30. 6. 2019 byla v XY. Uzavřel, že v posuzované věci chybí podmínky pro určení místní příslušnosti soudu. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se v souladu s § 52 odst. 1 exekučního řádu použije i pro exekuční řízení, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.
s. ř.
na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá známé místo pobytu na území České republiky.
V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, tj. Obvodní soud pro Prahu 5 [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz)]. Nejvyšší soud přihlédl zejména k tomu, že v obvodu tohoto soudu se nachází poslední hlášená adresa pobytu povinného na území České republiky i sídlo oprávněné. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Obvodní soud pro Prahu 5 tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 2. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu