22 Nd 519/2025-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci oprávněné: VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA ČESKÉ REPUBLIKY, se sídlem v Praze, Orlická 4/2020, IČO 41197518, proti povinné: B. P. B.V., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 32 EXE 1047/2025, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 32 EXE 1047/2025 projedná a rozhodne Okresní soud v Přerově.
1. Exekučním návrhem ze dne 2. 6. 2025 podaným u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, se sídlem v Přerově, Komenského 38, se oprávněná domáhá vůči povinné nařízení exekuce k vymožení pohledávky na dlužném pojistném na veřejném zdravotním pojištění ve výši 135 921 Kč a pohledávky za penále ve výši 4 225 Kč a dále pohledávky na dlužném pojistném na veřejném zdravotním pojištění ve výši 194 210 Kč a pohledávky za penále ve výši 19 415 Kč na základě exekučních titulů, kterými jsou vykonatelné výkazy nedoplatků VZP ČR č. 7242401699 a č. 7242405313 zde dne 6. 5. 2024 a 11. 12. 2024, které vydala Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka Brno, pobočka pro Jihomoravský kraj a Kraj Vysočina. Dne 26. 6. 2025 požádal soudní exekutor o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
2. Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 11. 7. 2025, č. j. 32 EXE 1047/2025-10, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. V odůvodnění uvedl, že v návrhu označená povinná nemá v České republice sídlo, ani místo, kde se nachází majetek povinné. Oprávněná nesdělila místo, kde by se měl nacházet majetek povinné s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 33 Nd 211/2012. Oprávněná v návrhu uvedla, že na základě všech dostupných informací se domnívá, že povinná vykonává činnost na území České republiky a může mít i exekucí postižitelný majetek, protože zaměstnává dva pojištěnce VZP ČR, za které každý měsíc pravidelně plní oznamovací povinnost. Vzhledem k tomu, že povinná nemá v současné době sídlo na území České republiky a prozatím není známo ani místo, kde by se mohl nacházet její majetek, podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí.
3. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
4. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá- li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
5. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se v souladu s § 52 odst. 1 exekučního řádu použije i pro exekuční řízení, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
6. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
7. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá v současné době sídlo na území České republiky a prozatím není známo ani místo, kde by se mohl nacházet její majetek. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
8. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno a zároveň v jehož obvodu má sídlo soudní exekutor, tj. Okresní soud v Přerově [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz)].
9. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Přerově tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu