22 Nd 557/2024-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci oprávněné: Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem v Praze, Spálená 75/16, IČO: 45272956, zastoupená Mgr. Hanou Štefanovou, advokátkou se sídlem v Praze, Kodaňská 1441/46, proti povinnému: P. Č., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 51 EXE 1338/2024, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 51 EXE 1338/2024 projedná a rozhodne Okresní soud v Hodoníně.
Exekučním návrhem ze dne 9. 9. 2024 podaným u soudního exekutora Mgr. Jana Peroutky, Exekutorský úřad Chomutov, se oprávněná domáhá vůči povinnému nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 2 500 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu, kterým je vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 2. 2024, č. j. 76 C 170/2023-53. Dne 2. 10. 2024 vydal Obvodní soud pro Prahu 1 pokyn pro soudního exekutora, jímž Mgr. Janu Peroutkovi uložil, aby v souladu s § 43a odst. 1 a § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), exekuční návrh adresoval Okresnímu soudu v Hodoníně, jelikož na základě vlastní lustrace zjistil, že povinný má trvalý pobyt v XY a tudíž že místně příslušným soudem ve věci je Okresní soud v Hodoníně.
Dne 14. 10. 2024 požádal soudní exekutor Mgr. Jan Peroutka o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného Okresní soud v Hodoníně. Současně soud požádal o výpis výsledků lustrace osoby povinného, jelikož se mu nepodařilo povinného v dostupných rejstřících dohledat. Dne 29. 10. 2024 Okresní soud v Hodoníně sdělil Mgr. Janu Peroutkovi, že povinný je občanem XY a nemá na území České republiky evidován pobyt. Proto vyzval oprávněnou, aby doplnila exekuční návrh o skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti soudu na území České republiky.
Takovou skutečnost oprávněná nedoplnila. Okresní soud v Hodoníně proto usnesením ze dne 21. 11. 2024, č. j. 51 EXE 1338/2024-19, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. V odůvodnění uvedl, že v návrhu označený povinný nemá v České republice místo trvalého pobytu ani místo pobytu cizince. Oprávněná ani k dotazu soudu nesdělila místo, kde by se měl nacházet majetek povinného na území České republiky.
Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo.
Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se v souladu s § 52 odst.
1 exekučního řádu použije i pro exekuční řízení, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.
s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá známé místo pobytu na území České republiky.
V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, v jehož obvodu se nacházel poslední trvalý pobyt povinného na území České republiky a zároveň jemuž je nejblíž také současné bydliště povinného na území XY, tj. Okresní soud v Hodoníně [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz)]. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Hodoníně tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu