22 Nd 566/2025-23 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné: innogy Energie, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, IČO: 49903209, zastoupené Mgr. Přemyslem Dubem, advokátem se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, proti povinné: V. B., pro vymožení částky 10 132,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 8717/2025, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 8717/2025, projedná a rozhodne Okresní soud v Chomutově.
Soudní exekutor Mgr. David Vybíral, LL.M., Exekutorský úřad pro Prahu 6, se sídlem v Praze 6, Vítězné náměstí 829/10, požádal dne 28. 7. 2025 Okresní soud v Chomutově o pověření k provedení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 10 132,74 Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení ve výši 2 252 Kč na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 26. 3. 2025, č. j. 16 C 185/2024-63. Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 10.
9. 2025, č. j. 26 EXE 8717/2025-19, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. V odůvodnění rozhodnutí po citaci ustanovení § 45 odst. 2 a § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a ustanovení § 11 odst. 3 a § 105 odst. 1 o. s. ř. uvedl, že lustrací v Centrální evidenci obyvatel a v Informačním systému základních registrů zjistil, že osoba uvedeného jména a příjmení (v různých i variantně použitých podobách jména a příjmení) a rodného čísla neexistuje.
Dále taková osoba nemá a nikdy neměla na území České republiky povolen žádný druh pobytu cizince. Zda má povinná na území České republiky nějaký majetek, soud nezjišťoval, neboť jeho případné zjištění vychází najevo až činností soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný.
Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Příslušnost exekučního soudu upravuje § 45 exekučního řádu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn.
31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (zmíněné usnesení, jakož i další níže uvedené rozhodnutí, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz), vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dále vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Nejvyšší soud rozhodující podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti řízení. Jelikož v předložené exekuční věci podmínky pro určení místně příslušného soudu povinné podle § 45 odst. 2 exekučního řádu chybějí, Nejvyšší soud - vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení - rozhodl podle citovaného ustanovení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil Okresní soud v Chomutově, u kterého byl návrh na vydání pověření a nařízení exekuce podán a jenž současně vydal i exekuční titul.
Pro určení místní příslušnosti soudu s využitím jiného kritéria, například podle sídla úřadu soudního exekutora, který žádost o pověření a nařízení exekuce u soudu podal, neshledal Nejvyšší soud žádný důvod. Nejvyšší soud současně dodává, že nepřehlédl skutečnost vyplývající z obsahu exekučního titulu, a sice že podle místa hlášeného trvalého pobytu bude osoba označená jako povinná (s největší pravděpodobností) občankou XY. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Chomutově tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2025
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu