22 Nd 567/2025-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci oprávněné: Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem v Praze, Sokolovská 217/42, IČO 00005886, zastoupená Mgr. Michaelem Buchlovským, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, proti povinné: M. G., o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1531/2025, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1531/2025 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Exekučním návrhem podaným u soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, se oprávněná domáhá vůči povinné nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 1 530 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu, kterým je vykonatelný elektronický platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 4. 2025, pod č. j. EPR 79314/2025-12. Dne 19. 6. 2025 požádal soudní exekutor JUDr. Petr Kocián o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 24.
7. 2025, č. j. 36 EXE 1531/2025, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. V odůvodnění uvedl, že povinná není občankou České republiky a není zapsána v Centrální evidenci obyvatel České republiky. Na základě dotazu, který soud vznesl Ministerstvu vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že si povinná dne 2. 1. 2025 podala žádost o osvědčení o registraci pobytu občana EU, do dnešního dne však o žádosti nebylo pravomocně rozhodnuto.
V žádosti povinná uvedla jako kontaktní adresu XY, jako domovskou adresu uvedla: XY. Nebyl zjištěn žádný majetek povinné v České republice. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti („exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se v souladu s § 52 odst. 1 exekučního řádu použije i pro exekuční řízení, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.
s. ř.
na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud. V daném případě je zřejmé, že nelze určit místně příslušný soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná nemá známé místo pobytu na území České republiky.
V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno a v jehož obvodu povinná uvedla, že má kontaktní adresu, tj. Obvodní soud pro Prahu 5 [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.
9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz)]. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Obvodní soud pro Prahu 5 tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu