22 Nd 59/2020-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Heleny Novákové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné REPROMEDA s. r. o., IČO 25557246, se sídlem v Brně, Studentská 812/6, proti povinné K. I., narozené XY, bytem XY, pro 49 368 Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 3136/2019, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 3136/2019 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Soudní exekutorka Mgr. Zuzana Komínková, se sídlem exekutorského úřadu ve Vyškově, podala Okresnímu soudu v Břeclavi dne 13. 12. 2019 žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 49 368 Kč na podkladě pravomocného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2018, č. j. 62 C 314/2017-85. Usnesením ze dne 16. 1. 2020, č. j. 53 EXE 3136/2019-18, Okresní soud v Břeclavi vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným bude věc předložena dle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění, dále jen „o.
s. ř.“, Nejvyššímu soudu České republiky. V odůvodnění uvedl, že oprávněná označila pobyt povinné ve Slovenské republice a databází informačního systému základních registrů (ISZR) povinná neprochází. Nařízení exekuce je v pravomoci soudů ČR, podmínky místní příslušnosti ale nelze zjistit. Proto musí místně příslušný soud určit Nejvyšší soud. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, jež patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, dostupné na internetových stránkách www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky).
S ohledem na účel exekučního řízení není případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti tak, že místně příslušným soudem v dané věci určil soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, to je Okresní soud v Břeclavi.
Vzal přitom v úvahu, že předkládající soud je s věcí již seznámen, má již k dispozici (připojen) nalézací spis, jehož obsahem je exekuční titul, podle údajů oprávněného v návrhu na exekuci vycházejících z nalézacího spisu měla mít povinná poslední pobyt v České republice a zaměstnavatele, od něhož pobírala příjem, v M., tedy v obvodu působnosti Okresního soudu v Břeclavi, a tento soud je soudem dostupným ze Slovenské republiky, kde by podle návrhu měla povinná bydlet.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 3. 2020
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu