22 Nd 81/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče
a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Františka Baláka v exekuční věci oprávněné
Č. s. n., a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému P. N., vedené u
Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 2491/2004, o určení místní
příslušnosti, takto:
Určuje se, že věc vedenou nyní u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc
2491/2004 projedná a rozhodne Okresní soud v Sokolově.
Oprávněná se u Okresního soudu v Sokolově domáhá, aby byla proti povinnému
podle vykonatelného rozsudku téhož soudu z 31. 10. 1994, sp. zn. 8 C 405/93,
nařízena exekuce k uspokojení její pohledávky ve výši 18.856,36 Kč a k vymožení
nákladů řízení ve výši 1.796,- Kč a aby byl provedením exekuce pověřen soudní
exekutor Mgr. M. D.
Usnesením ze dne 16. dubna 2004, č. j. 17 Nc 2491/2004-12, Okresní soud v
Sokolově vyslovil svoji nepříslušnost s tím, že po uplynutí odvolací lhůty
oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu ČR k určení, který soud věc
projedná a rozhodne. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že se nepodařilo
zjistit okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti soudu podle § 45
odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“).
Podle § 105 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) vysloví-li soud,
že není místně příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení
příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle § 11 odst. 3 OSŘ jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České
republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí
Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Těchto ustanovení se podle §
52 odst 1 exekučního řádu použije i při určení, který soud je místně příslušným
exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, neboť exekuční řád jiné
ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje. Lze
pak souhlasit s postupem Okresního soudu v Sokolově, který nevázal předložení
věci Nejvyššímu soudu na právní moc usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti,
nýbrž na uplynutí odvolací lhůty oprávněné, jíž také jediné usnesení doručil,
neboť z § 44 odst. 7 exekučního řádu lze dovodit, že prvním úkonem soudu vůči
povinnému by mělo být doručení usnesení o nařízení exekuce a že by veškeré
úkony soudu měly sledovat základní cíl exekučního řízení, jímž je uspokojení
pohledávky oprávněného. Usnesení vydaná podle § 105 a § 11 odst. 3 OSŘ budou
povinnému doručena společně s usnesením, jímž bude rozhodnuto o návrhu na
nařízení exekuce.
V dané věci Okresní soud v Sokolově správně dovodil, že je dána pravomoc soudů
České republiky, ale že chybějí podmínky pro určení, který soud je k jejímu
projednání a rozhodnutí místně příslušný. Za této situace je Nejvyšší soud ČR
přesvědčen, že z hlediska ekonomiky řízení bude nejvhodnější, když věc projedná
a rozhodne soud, v jehož obvodu je sídlo exekutora, který by podle návrhu
oprávněné měl být pověřen provedením exekuce. Proto bylo rozhodnuto, jak je
uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2004
Vít Jakšič, v. r.
předseda senátu