23 Cdo 1034/2022-208
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně Active Union com s.r.o., se sídlem v Táboře, Měšická 2868, PSČ 390 02, identifikační číslo osoby 24223379, zastoupené Mgr. Michalem Žibřidem, DiS., advokátem se sídlem v Táboře, Údolní 2997, proti žalované SHB Hovorka s.r.o., se sídlem v Červené Řečici 303, PSČ 394 46, identifikační číslo osoby 28076044, zastoupené JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem v Lišově, náměstí Míru 140/1, o zaplacení částky 394 120 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 82/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. 9. 2021, č. j. 15 Co 188/2021-175, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o.
s. ř.“. Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu ve výroku o věci samé, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud přípustným neshledal. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v otázce, kterou má za dosud nevyřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu, a to „zda v případě sporu o správnost obsahu soukromé listiny dle ust. § 585 o. z. (tj. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, poznámka Nejvyššího soudu), může být tato vyvozena z kopie listiny, jejíž obsah výstavce a adresát popírají.“ V rámci vymezení dovolacího důvodu namítá, že soudy obou stupňů pochybily, když dovodily správnost skutečností uvedených v daňových dokladech, přičemž jejich obsah vystavitel i adresát popřeli.
Argumentuje, že „daňové doklady obsahují skutečnost, že pan S. převzal uvedenou finanční částku, tuto skutečnost však jak žalobce, tak výstavce pan S. popírá“. Řešení této otázky přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud takovouto otázku neřešil a jeho rozhodnutí na jejím řešení nezávisí. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů příjmové doklady potvrzující převzetí hotovostních plateb žalované na faktury žalobkyně vystavil externí účetní žalobkyně L. S. na základě pokynu žalobkyně.
Závěr o tom, že žalovaná příslušné peněžní částky žalobkyni skutečně zaplatila, pak soudy nižších stupňů nedovodily ze samotných příjmových dokladů, nýbrž i na základě hodnocení jiných důkazů, které byly ve věci provedeny. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující) je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7.
2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.