23 Cdo 1047/2022-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Česká kancelář pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem v Praze, Opatovická 1659/4, proti žalovanému P. K., nar. XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Simonou Šulcovou, advokátkou se sídlem v Praze, náměstí Jiřího z Poděbrad 1554/6, o zaplacení částky 5.890 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 480/2021, o dovolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 12. 2021, č. j. 19 C 480/2021-64, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. 23 Co 18/2022-83, t a k t o :
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 12. 2021, č. j. 19 C 480/2021-64, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, č. j. 23 Co 18/2022-83, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 8. 12. 2021, č. j. 19 C 480/2021-64, zastavil řízení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč (výrok II.). K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 20. 1. 2022, č. j. 23 Co
18/2022-83, usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. o náhradě nákladů řízení potvrdil s tím, že žalovaný je povinen plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (první výrok), a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 363 Kč (druhý výrok).
Žalovaný (dále též „dovolatel“) podal dovolání výslovně proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně v souvislosti s usnesením odvolacího soudu s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. zákona č. 286/2021 Sb.).
Dovolatel napadl dovoláním usnesení soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že funkční příslušnost dovolacího soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, dovolací soud řízení o tomto „dovolání“ podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 47/2006).
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním směřujícím proti usnesení odvolacího soudu. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Odvolací soud dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti nákladovým výrokům však dovolání není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu