23 Cdo 1073/2022-457
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 69797111, proti žalovanému R. K., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Janem Špačkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Radlická 663/28, o 90 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 77/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 70 Co 342/2021-423, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 97 526 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, č. j. 20 C 77/2018-390, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 90 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně od 1. 3. 2012 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 25. 8. 2016 do zaplacení (výrok I), rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení státu (výrok III). Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení (třetí výrok).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to „Je zajištění ve smyslu ust. § 79a a násl. činěno výhradně k majetkovým právům konkrétní osoby k předmětné věci nebo je činěno k věci jako takové?“, „Je z pohledu výkonu povinností ve smyslu ust. § 10 odst. 1 zákona č. 279/2003 Sb. relevantní, zda osoba, jíž byla věc odňata, je vlastníkem dané věci? A tedy je aktivní věcná legitimace správce zajištěného majetku odvozována výhradně od osoby, jíž byla věc odňata z dispozice?“, a „Je nezbytné pojem ,vlastník? ve smyslu ust.
§ 10 odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. vykládat tak, že jde o osobu, jíž byla věc odňata, a nikoliv o osobu, jíž svědčí právní vlastnictví věci?“. Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání není přípustné. Žalobkyní vymezené otázky již byly ve skutkově obdobné věci Nejvyšším soudem vyřešeny. Podle rozsudku ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2939/2021, je zajištění ve smyslu § 79a a násl. trestního řádu vždy činěno vůči konkrétní osobě – majiteli zajišťované věci nebo jiné majetkové hodnoty a nikoliv pouze k předmětné věci nebo hodnotě jako takové. Vzhledem k tomu, že správci zajištěné věci nebo jiné majetkové hodnoty náleží při výkonu správy všechna práva a povinnosti, které by dle soukromoprávních a procesních předpisů náležely jejímu vlastníkovi, pak je od jeho konkrétní osoby odvozena i aktivní věcná legitimace správce zajištěné věci při vymáhání plnění namísto vlastníka věci nebo jiné majetkové hodnoty (případně pasivní věcná legitimace, stál-li by správce na straně žalované).
Pojem „vlastník“ ve smyslu § 10 odst.
3 zákona o zajištění majetku je skutečně třeba chápat v pravém slova smyslu vlastnictví dané věci nebo práv k jiné majetkové hodnotě. Je-li správce zajištěného majetku oprávněn činit za účelem ochrany zajištěného majetku v soudním, správním nebo jiném řízení všechny úkony, které je jinak oprávněn činit jeho vlastník, a je-li pověřen správou konkrétně vymezené jiné majetkové hodnoty (pohledávky) z titulu půjčky, která je zajištěna usnesením podle § 79e trestního řádu, které směřuje proti konkrétně označenému majiteli předmětné pohledávky (jiné majetkové hodnoty), pak je aktivně věcně legitimovaný v soudním řízení o vymáhání této pohledávky namísto jejího majitele.
Dlužníkovi v postavení žalovaného přitom musí zůstat zachovány veškerá práva a námitky, které by mu svědčily vůči původnímu věřiteli (tedy i námitka nedostatku aktivní věcné legitimace). V nyní posuzované věci vyšel odvolací soud ze zjištění, že v rozhodnutí o zajištění majetku byla označena jako majitelka předmětné pohledávky B. Č., právní nástupkyně L. M., neboť vůči ní směřovaly zákazy a povinnosti vymezené v usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 28. 11.
2014, č. j. 2 VZV 1/2012-4136. Dále vzal v úvahu, že B. Č. nebyla majitelkou předmětné pohledávky v důsledku předchozího postoupení předmětné pohledávky smlouvou ze dne 28. 12. 2011. Uzavřel-li za této situace odvolací soud, že žalobkyně, ač pověřena správou předmětné pohledávky dopisem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 2. 12. 2014, nebyla oprávněna předmětnou pohledávku po žalovaném vymáhat, jelikož k tomu nebyla oprávněna ani B. Č., od jejíhož postavení se odvíjela aktivní věcná legitimace žalobkyně, a že žalovaný vznesl námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně důvodně, je jeho závěr v souladu s právními závěry Nejvyššího soudu přijatými v rozsudku ze dne 25.
1. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2939/2021. Dovolací soud nemá důvod se od přijatého řešení odchýlit a žalobkyní vznesené otázky přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemohou. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. 4. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu