23 Cdo 1167/2021-441
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Bohumilem Dvořákem, Ph.D., v právní věci žalobce L. N., narozeného dne XY, bytem XY, proti žalované Famade Prague, s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Záběhlicích, Dunická 3143/4, identifikační číslo osoby 24132021, zastoupené Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Celetná 554/4, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 25/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, č. j. 29 Co 340/2020-376, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 18. 8. 2020, č. j. 65 C 25/2016-370, kterým bylo pro nesplnění podmínky povinného zastoupení zastaveno řízení o dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 5. 2019, č. j. 29 Co 197/2019-280.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 10. 2020, č. j. 29 Co 340/2020-376, podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, přičemž v souvislosti s podáním dovolání zároveň požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku pak představuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má sama právnické vzdělání.
Dovolatel není právně zastoupen, zároveň netvrdil, že má právnické vzdělání, a přes výzvu a poučení soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti učiněné usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 65 C 25/2016-364, nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že soudy nižších stupňů pravomocně nerozhodly o opakované žádosti žalobce (vtělené do dovolání) o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Nedošlo-li v mezidobí (oproti stavu, z něhož vycházel soud prvního stupně v usnesení ze dne 10. 3. 2020, č. j. 65 C 25/2016-351, resp. soud odvolací v usnesení ze dne 21. 5. 2020, č. j. 29 Co 170/2020-359, jimiž soudy rozhodly o předchozí žádosti žalobce) ke změně rozhodných poměrů na straně žadatele, jež by mohla případné odlišné rozhodnutí o další žádosti odůvodnit, bylo by rozhodování soudu o opakovaných žádostech čirým formalismem v rozporu s procesní ekonomií. Opačný přístup by totiž nutně vedl k řetězení rozhodnutí o stále totožných žádostech o ustanovení zástupce, ať už by tato rozhodnutí měla podobu zamítnutí žádosti či zastavení řízení o žádosti pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu