23 Cdo 1228/2019-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně HAGEMANN a. s., se sídlem v Ostravě, Hradní 27/37, identifikační číslo osoby 26826925, zastoupené JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Masařská 323/6, proti žalované Bamboo exclusive s. r. o., se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 290/16, identifikační číslo osoby 01640194, o zaplacení částky ve výši 18.338 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 115/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2018, č. j. 15 Co 318/2018-53, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Žalovaná svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 18.338 Kč s příslušenstvím a zaplatit žalobkyni náklady řízení. Za situace, kdy dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, přičemž nešlo ani o vztah ze spotřebitelské smlouvy, ani o vztah pracovněprávní, není dovolání žalované podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné se zabývat nedostatkem povinného zastoupení žalované v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Ve smyslu § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, Obvodní soud pro Prahu 2, coby místně a věcně příslušný soud (§ 3 odst. 1 citovaného zákona), neopomene vybrat soudní poplatek za dovolání, jež bylo pro nepřípustnost odmítnuto podle § 238 o. s. ř., a to ve výši 7.000 Kč (pol. 23 bod 1 písm. a/ Sazebníku soudních poplatků).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2019
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu