USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce: L. J., nar. XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem Severovýchodní II 564/12, 141 00 Praha, proti žalované: DUKO Hlinsko s.r.o., sídlem Kavánova 422, 539 01 Hlinsko, identifikační číslo osoby 26920344, zastoupená JUDr. Blankou Šimkovou, advokátkou se sídlem Masarykovo náměstí 1484, 530 02 Pardubice, o 72.061,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 108 C 95/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2022, č. j. 22 Co 20/2022-936, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 5.227,20 Kč na náhradu nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
zaplacení 72.061,50 Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a vůči státu (výrok III.).
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (první výrok), ve výroku III. změnil co do výše náhrady nákladů řízení vůči státu (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání ze dne 29. 8. 2022, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem nebo notářem. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 10. 2022, č. j. 108 C 95/2012-957, vyzval žalobce, aby doložil podle § 241 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) plnou moc advokáta nebo notáře, který jej bude v dovolacím řízení zastupovat, a poučil jej, že dovolání musí být podle § 241 odst. 4 o. s. ř. sepsáno advokátem nebo notářem.
Dále jej vyzval, aby prostřednictvím zvoleného advokáta nebo notáře své dovolání doplnil a upřesnil tak, aby splňovalo náležitosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. Současně jej poučil o následcích nesplnění této výzvy. Ke splnění uložených povinností mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení této výzvy, kterou posléze na žádost žalobcova advokáta prodloužil do 20. 1. 2023. Podáním ze dne 16. 1. 2023 označeným jako dovolání žalobce napadá rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tj. ve výroku I., II.
a III. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. maje za to, že napadené rozhodnutí „v podstatě záviselo na vyřešení otázek práva hmotného a procesního“ s tím, že dle názoru žalobce „uvedená právní otázka byla v daném případě posouzena jinak, tedy mohla by se i odchýlit od dosavadní judikatury“. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, eventuálně rozhodl ve věci sám. K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované § 241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu napadá v celém jeho rozsahu, z obsahu dovolání je zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se dovolací soud proto nezabýval.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst.
4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí „v podstatě záviselo na vyřešení otázek práva hmotného a procesního“ s tím, že dle jeho názoru „uvedená právní otázka byla v daném případě posouzena jinak, tedy mohla by se i odchýlit od dosavadní judikatury“.
K tomu Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že argument, podle kterého má být právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem), významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29.
8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Shora uvedeným požadavkům dovolatel nedostál. Dovolání neobsahuje jediný odkaz na judikaturu dovolacího soudu, s níž by mělo
právní posouzení odvolacím soudem kolidovat. Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro vady. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 6. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu