23 Cdo 1267/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní
věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. T. K., advokátem proti žalovanému N.C.
O. B. s. r. o., zastoupeného JUDr. K. S., advokátkou o ochranu proti nekalé
soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 85/2005, o dovolání
žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2007, č. j. 3
Cmo 449/2006-111, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaném částku 4800,- Kč na náhradu
nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám
advokátky JUDr. K.S..
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. května 2006, č. j. 15 Cm 85/2005-82,
rozhodl, že žalovanému se ukládá zdržet se šíření tvrzení, že má právo užívat
název N. c., a to jako jediný v České republice (výrok I.), dále žalovanému se
ukládá odstranit ze všech zveřejněných letáků a informačních materiálů včetně
internetové prezentace, tvrzení, že žalovaný má právo užívat název N.c., a to
jako jediný cirkus v Č. r. (výrok II.), zamítavým výrokem pod bodem III. nepřiznal zadostiučinění a taktéž nepřiznal žádnému z účastníků právo na
náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dovodil, že žaloba je
důvodná zčásti. Žalobce a žalovaný jsou soutěžiteli v hospodářské soutěži a
přímými konkurenty, žalobce jako fyzická osoba podnikatel a žalovaný jako
podnikatel právnická osoba., zapsaný v obchodním rejstříku a podnikající ve
stejném oboru. P. S.č. c. a v.u. (dále jen „sdružení“) M. G.potvrdil dopisem ze
dne 8. 8. 2005, že žalovanému bylo jako jedinému cirkusu propůjčeno Sdružením
užívání čestného názvu N. c.. Dne 11. 10. 2004 bylo pak zapsáno nové znění
firmy žalovaného N. C. O. B. s. r. o. (do tohoto dne zněla firma O. C. B. s. r. o.). Soud prvního stupně měl zato, že jednání žalovaného je nekalosoutěžním
ve smyslu § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), když
žalovaný formou svých propagačních materiálů šířil údaj, že jako jediný cirkus
má právo užívat název „Národní cirkus“, což mohlo vyvolat představu o výsostném
postavení žalovaného mezi českými cirkusy a tudíž o jeho „vyšších kvalitách“. Byla tak naplněna i skutková podstata klamavé reklamy podle § 45 obch. zák. Proto žalobě vyhověl co do zdržovacího jednání, viz výrok pod bodem II. a
nepřiznal však žalobci přiměřené zadostiučinění, požadované ve výši 50 000,- Kč. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze, rozsudkem v záhlaví
uvedeným, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích I. a II. tak, že
žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení a
náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 an. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v napadeném rozsahu, zopakoval
vyjmenované písemné důkazy a provedl nově důkaz dopisem S. č. c. a v. u. z 14. 1. 2002, aby si ověřil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, neboť
podle jeho názoru soud prvního stupně z jím zjištěného skutkového stavu vyvodil
nesprávný právní závěr. Podle názoru odvolacího soudu nelze v jednání žalovaného spatřovat
nekalou soutěž ve smyslu § 44 odst. 1 obch. zák. V obsahu sdělení uveřejněného
na webových stránkách žalovaného, znějícího „V roce 2002 získal O. C. B. od
S.č. c.a v. u., se souhlasem M. k., právo užívat název N. c. a to jako jediný
cirkus v Č. r.“, totiž nelze spatřovat nejen nepravdivý, ale ani jinak klamavý
údaj nelze. Žalovaný jím sděluje pouze pravdivou skutečnost, že mu bylo uděleno
právo užívat název N. c.. Z toho nelze dovodit, že by užívání názvu „n.c.“
nemohlo být kdykoli propůjčeno jinému cirkusu.
Ze způsobu popsaného uveřejnění,
ani z kontextu uveřejněného sdělení nelze dovodit ani to, že by tato pravdivá
informace byla klamavá v tom smyslu, že může uvést někoho v omyl vzhledem k
okolnostem a souvislostem, za nichž byla učiněna. Odvolací soud dále zdůraznil,
že o skutečnosti, že by propůjčení názvu N.c.mělo platnost pouze do data vstupu
Č.r. do Evropské unie dne 1. 5. 2004, nebyl žalovaný informován a nadto nelze
ani odhlédnout od skutečnosti, že obchodní firma žalovaného v současné době zní
N. C.O. B. s. r. o. I bez toho však pravdivá informace o tom, že žalovanému
bylo v roce 2002 jako jedinému cirkusu v ČR uděleno právo užívat název „N. c.“
není klamavým údajem o podniku žalovaného, který tak nejen nenaplnil skutkovou
podstatu klamavé reklamy podle § 45 obch. zák., ale jeho jednání nelze
kvalifikovat ani jako nekalou soutěž podle generální klauzule podle § 44 odst. 1 obch. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 18. 1.
2008, jehož přípustnot opírá o ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a důvodnost
o ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel již v rozdílnosti rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu
odvolacího spatřuje rozpor, který naznačuje, že předmětná věta na webových
stránkách žalovaného může u průměrného spotřebitele vyvolat různé, a tedy i
klamavé představy. Název „N. c.“, propůjčený žalovanému, představuje ocenění
kvality programu (poskytovaných služeb) a tedy směřuje do práv k duševnímu
vlastnictví, jmenovitě práv k ochranným známkám, a vztahuje se nikoli k osobě
podnikatele, ale k poskytovaným službám a jejich kvalitě. Oba účastníci
prezentují svůj produkt oprávněně pod názvem „N. c.“. Žalovaný však na svých
internetových stránkách tvrdí v rozporu se skutečností, že je jediným
oprávněným užívat tento název. Spotřebitel resp. zákazník tak může mít
konkurenční cirkus se stejným označením za nedůvěryhodný. Odvolací soud provedl
výklad předmětné věty jako jediný výklad a v rozporu s právní úpravou se
nezabýval otázkou, zda si předmětnou větu průměrný spotřebitel nemohl vyložit
jinak.
Dovolatel dále namítá, že oprávnění užívat název „N. c.“ bylo žalovanému pouze
propůjčeno do doby vstupu ČR do EU a toto časové omezení muselo být žalovanému
známo z formulace sdělení S. č. c. a varietních umělců, zaslaného žalovanému a
dalšího dopisu, zaslaného tímto sdružením M. k.. Průměrný spotřebitel po
přečtení textu na internetových stránkách žalovaného může nabýt dojmu, že
žalovaný je stále držitelem certifikátu kvality, což neodpovídá skutečnosti,
neboť žalovaný užívá název „N. c.“ na základě registrace ochranné známky a od
11. 10. 2004 na základě zápisu obchodní firmy žalovaného do obchodního
rejstříku, kteréžto instituty jsou nezávislé na hodnocení kvality poskytovaných
služeb.
Dovolatel je toho názoru, že v řízení bylo dodatečně prokázáno naplnění
skutkové podstaty klamavé reklamy žalovaným, a navrhuje, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání popírá, že by před zahájením řízení měl k
dispozici dopis Sdružení adresovaný M. k., a navrhuje odmítnutí dovolání a
přisouzení nákladů dovolacího řízení. Žalobce v replice k tomuto vyjádření
argumentuje, že vědomost žalovaného o časové omezenosti práva užívat název „N.
c.“ není rozhodná, neboť ustanovení o klamavé reklamě dle § 44 an. obch. zák.
je založeno na objektivní odpovědnosti.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění,
že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti podle zákona (§ 240 odst.
1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 zák. č. 99/1963Sb., občanský soudní řád, ve
znění účinném do 30. 6. 2009 – viz čl. II. bod 12 zák. č. 7/2009Sb – dále jen
„ o. s. ř.“)), konstatoval, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
a) o. s. ř., poněvadž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo
změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolání však není důvodné.
Dovolatel opírá dovolání o důvod nesprávného právního posouzení věci podle §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř..
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu
sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
Podle základního ustanovení § 44 odst. 1 obch. zák. je nekalou soutěží, které
je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným
soutěžitelům nebo spotřebitelům (tzv. generální klausule).
Speciální skutkovou podstatu v nekalé soutěži, kterou odvolací soud taktéž na
daný případ aplikoval, je klamavá reklama podle § 45 obch. zák. Podle odst. 1
cit. ustanovení klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím
podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamavou
představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži
prospěch na úkon jiných soutěžitelů či spotřebitelů; podle odst. 3 tohoto
ustanovení klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k
okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.
Odvolací soud aplikoval cit. ustanovení v předmětném případě správně. Dovolací
soud se ztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu, že text věty na
internetu „V roce 2002 získal O. C. B. od S.č. c. a v. u., se souhlasem M. k.,
právo užívat název N. c., a to jako jediný cirkus v Č. r.“ je pouhým pravdivým
konstatováním faktu a není údajem klamavým o podniku žalovaného. Nelze ani
dovodit, že by uvedená pravdivá informace byla klamavá v tom smyslu, že by
mohla uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byla učiněna;
popisovala jen daný stav v konkrétních časových a místních souvislostech (v
roce 2002 v České republice).
Dovolatelem uváděné okolnosti ocenění kvality programu (poskytovaných služeb),
časového omezení propůjčeného názvu „N. c.“ v souvislosti se vstupem ČR do
Evropské unie v r. 2004, jakož i registrace ochranné známky žalovaného „N. c.“
jsou z hlediska výkladu a aplikace nekalosoutěžní právní úpravy v obchodním
zákoníku, zcela irelevantní (případná autorskoprávní ochrana je jiným, odlišným
institutem). Okolnost, že posléze byl žalovaný zapsán do obchodního rejstříku
pod obchodní firmou, jejíž součástí jsou slova „N. c.“ svědčí spíše ve prospěch
žalovaného. Název „Národní cirkus“ nemá ovšem ve vztahu k žalovanému výlučnou
povahu, takové označení může být „propůjčeno“ od S.č. c. a v. u. komukoli a
může být též součástí obchodní firmy tohoto či onoho subjektu.
Zvláště je nutno odmítnout námitku dovolatele, že žalovaný na svých
internetových stránkách tvrdí, že je jediným oprávněným užívat název „N. c.“,
protože z předmětného textu (věty) takové zjištění podle pravidel výkladu
(zejména gramatického a sémantického) dovodit nelze.
Nejvyšší soud v souladu s výše uvedeným proto uzavřel, že dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci nebyl v této věci naplněn (srov. § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř.), napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné a
dovolání žalobce tudíž dovolací soud jako neodůvodněné zamítl (§ 243b odst. 2
část věty před středníkem o. s. ř.)
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první,
§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.. Dovolatel neměl v řízení úspěch a je
povinen nahradit žalovanému náklady právního zastoupení, spočívající v odměně
advokáta podle § 8 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000Sb., ve znění vyhl. č.
277/2006Sb. v částce 4.500,- Kč a v jednom jednání v hospodářské soutěži
paušálu hotových výdajů (k vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhl. č.
177/1996Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006Sb., ve výši 300,- Kč, celkem tedy v
částce 4.800,- Kč, kterou je žalobce povinen uhradit k rukám advokátky
žalovaného JUDr. K. S..
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. února 2010
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu