23 Cdo 1322/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně TOURBUS, a. s., se sídlem v Brně, Opuštěná č. 4 PSČ 602 00, IČO 48533076, zastoupené JUDr. Tomášem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Brně, Koliště č. 15, proti žalovanému M. D., zastoupenému Mgr. Michalem Zákravským, advokátem se sídlem v Šumperku, Langrova č. 7, o zaplacení 582.795,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 145/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2009, č. j. 4 Cmo 208/2007-105, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. července 2009, č. j. 4 Cmo 208/2007-105, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. července 2008, č. j. 5 Cm 145/2002-88, v napadené části, tj. v odstavci I. výroku ve správném znění:“ Návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.7.2006, č. j. 5 Cm 145/2002-50, se zamítá.“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítá, že soudy nepostupovaly správně při posouzení včasnosti podání žalovaného (odvolání, žádost o prominutí zmeškané lhůty), neboť odvolání bylo podáno včas a rovněž i návrh na prominutí zmeškané lhůty byl podán včas. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.
s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. Věcí samou se totiž rozumí věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede.
V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdo 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ve smyslu ust.
§ 58 odst. 1 o. s. ř., je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení.
V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci insolvenčního řízení, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř., kterým je upravena přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku.
Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání 2)žalovaného – aniž by se mohl věcí zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.
za situace kdy neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v této souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.