23 Cdo 1345/2019-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka,
Ph.D., ve věci žalobce P. K., narozeného XY, trvale bytem XY, zastoupeného Mgr.
Martinem Jebavým, advokátem se sídlem v Praze, Evropská 1974/60, proti žalované
České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého
náměstí 375/4, PSČ 128 00, IČO 00024341, o zaplacení částky 3 092 143 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 159/2016,
o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října
2018, č. j. 28 Co 193/2018-101, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25 410 Kč na náhradě nákladů
dovolacího řízení k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15.
listopadu 2017, č. j. 20 C 159/2016-71, uložil žalované zaplatit v záhlaví
uvedenou částku s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne
17. října 2018, č. j. 28 Co 193/2018-101, potvrdil rozsudek soudu prvního
stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaná rozsudek odvolacího soudu napadla včasně podaným dovoláním, které
ovšem není přípustné, neboť právní otázka formulovaná dovolatelkou nezaloží
přípustnost dovolání z toho důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu na
jejím řešení nespočívá (§ 237 o. s. ř.).
Dovolatelka spatřovala přípustnost svého dovolání v tom, že napadené rozhodnutí
spočívá na řešení otázky, zda může být v soudním řízení dovozeno, že
korespondenční výměna názorů na výši a vyplacení odměny rozhodcům ze strany
organizační složky státu, se v určité fázi bez dalšího stává smlouvou,
respektive jakýmkoliv druhem vymahatelného právního jednání. Odvolací soud
ovšem odůvodnění svého rozsudku nepostavil na závěru, že korespondencí mezi
rozhodčím senátem a ministerstvem došlo k uzavření smlouvy. Naopak uvedl, že
tento závěr, který zaujal soud prvního stupně, není správný. Dle odvolacího
soudu nelze posoudit dopis ministra zdravotnictví ze dne 17. prosince 2013 jako
jednostranný návrh k uzavření smlouvy o výši odměny ve smyslu § 43a obč. zák. a
souhlas členů přezkumného senátu tak nebyl akceptací ve smyslu § 43c odst. 25
obč. zák. Odvolací soud naopak svůj závěr postavil na tom, že strany rozhodčí
smlouvy byly dlouhodobě nečinné, odmítaly uzavřít s rozhodci přezkumného senátu
dohodu o odměně a v situaci, kdy žalovaná výslovně uznala výši i důvod svého
závazku a požádala žalobce o označení místa k plnění, vzniklo žalobci legitimní
očekávání, které se opírá o příslib Ministerstva zdravotnictví. Odvolací soud
rovněž zdůraznil, že žalobce (rozhodci přezkumného senátu) vykonal, co se od
něj očekávalo, a žalovaná, která nárok žalobce ani výši odměny nezpochybnila,
nese odpovědnost za splnění příslibu.
Z uvedeného shrnutí závěrů odvolacího soudu je zřejmé, napadené rozhodnutí
odvolacího soudu nespočívá na řešení otázky, zda korespondencí mezi rozhodci a
organizační složkou státu došlo k uzavření smlouvy, neboť odvolací soud přiznal
žalobci jeho nárok nikoli na základě smlouvy, nýbrž s odkazem na legitimní
očekávání žalobce založené příslibem žalované. Dovolatelkou formulovaná otázka
proto nezaloží přípustnost dovolání, neboť podle rozhodovací praxe dovolacího
soudu nemůže přípustnost dovolání založit právní otázka, na jejímž řešení
napadené rozhodnutí nezávisí. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 18. července 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013.
Na základě výše uvedeného proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c
odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s.
ř. odůvodněn.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 6. 2019
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu