23 Cdo 1426/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka,
Ph.D., ve věci žalobkyně DOLPHINS CORPORATION LTD. se sídlem Suite 13, Oliaji
Trade Centre, First Floor, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seychelles,
zastoupené Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem se sídlem Praha 1, Letenská 121/8,
proti žalované SANTA-TRANS s.r.o. se sídlem Krnov - Pod Cvilínem, Ve Vrbině
592/1, PSČ 794 01, identifikační číslo osoby 25377949, zastoupené Mgr. Jakubem
Vyroubalem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Poděbradova 1243/7,
o zaplacení 807 819,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 21 Cm 77/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 20. 10. 2015, č. j. 4 Cmo 234/2015-362, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 10. 2015, č. j. 4 Cmo
234/2015-362, se zrušuje, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
zastaveno odvolací řízení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II.
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud nepovažoval odvolání žalobkyně podané dne 23. 7. 2015 proti
usnesení o zastavení řízení za oprávněné, neboť dospěl k závěru, že soud
prvního stupně správně odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního
poplatku z odvolání, jestliže žalobkyně z celkové výše soudního poplatku 40 391
Kč zaplatila jen 15 000 Kč a doplatek soudního poplatku ani v určené lhůtě
nedoplatila. Konstatoval, že na poplatkové povinnosti žalobkyně nemohlo nic
změnit ani částečné zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne 22. 7. 2015 co do
částky 507 819,60 Kč, což odůvodnil tím, že zákon o soudních poplatcích
nerozlišuje mezi částečnou úhradou poplatku a případnou existencí jeho
nedoplatku; splnění poplatkové povinnosti je požadováno z hlediska její celkové
výše, přičemž na kvantitě nedoplatku nezáleží.
Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost
spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu při řešení otázky posuzované odvolacím soudem, případně, že
tato otázka - zda může soud podle zákona o soudních poplatcích zastavit
odvolací řízení z důvodu nezaplacení doplatku na soudní poplatek do konce lhůty
pro odvolání přesto, že žaloba byla částečně vzata zpět a odpovídající soudní
poplatek byl v té době již uhrazen - nebyla v rozhodování dovolacího soudu
dosud vyřešena.
Dovolatelka má za to, že dovolání je důvodné pro nesprávné právní posouzení
této otázky odvolacím soudem. Podle jejího názoru mělo být nejprve rozhodnuto o
částečném zpětvzetí žaloby a poté odvolací řízení zastaveno jen co do části, v
níž byla žaloba vzata zpět. Podle dovolatelky oba soudy pochybily, když
nehodlaly zohlednit částečné zpětvzetí žaloby i přesto, že ustanovení § 96 o.
s. ř. upravuje částečné zastavení řízení tak, že pokud je návrh vzat zpět, soud
řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže zákon o
soudních poplatcích výslovně neupravuje částečnou úhradu poplatku při
dodatečném zúžení řízení, které má vliv na výši soudního poplatku, měl odvolací
soud podle dovolatelky postupovat s ohledem na § 13 zákona o soudních
poplatcích podle občanského soudního řádu a řízení zastavit jen v části, v níž
byla žaloba vzata zpět. Zastavil-li soud prvního stupně celé řízení a odvolací
soud jeho rozhodnutí potvrdil, považuje dovolatelka takové rozhodnutí za
nesprávné.
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“)
napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že řízení se co do částky 507
819,60 Kč zastavuje a co do částky 300 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ode dne
5. 3. 2005 do zaplacení nezastavuje; zároveň aby přiznal žalobkyni náklady za
dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném
do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné,
neboť dovolatelkou předestřená otázka zastavení řízení z důvodu nezaplacení
doplatku soudního poplatku za odvolání, přesto, že žaloba byla částečně vzata
zpět, přičemž odpovídající soudní poplatek byl v té době již uhrazen, je
otázkou v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou důvodnosti dovolání ve smyslu §
241a odst. 1 o. s. ř.
Podle § 96 o. s. ř., žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na
jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud
řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na
zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak
rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu
též o zrušení rozhodnutí (odst. 2).
Podle § 222a o. s. ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět
návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí
návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí,
bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn,
anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (odst. 1). Jestliže ostatní
účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud
rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci
usnesení pokračuje v odvolacím řízení (odst. 2).
Jestliže tedy žalobkyně podáním ze dne 22. 7. 2015 vzala žalobu co do částky
507 819,60 Kč zpět, měl soud o tomto návrhu rozhodnout, což, před zastavením
řízení v celém rozsahu pro nezaplacení soudního poplatku vyměřeného z částky
požadované v původní žalobě, neučinil. Není správný závěr odvolacího soudu, že
částečné zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne 22. 7. 2015 v průběhu
odvolacího řízení co do částky 507 819,60 Kč nemohlo nic změnit na poplatkové
povinnosti žalobkyně.
Nutno konstatovat, že pokud by podání žalobkyně, obsahující částečné zpětvzetí
žaloby, postrádalo stanovené náležitosti, jako například vylíčení skutkových
okolností, na nichž žalobkyně staví svůj nárok na zaplacení částky jen co do
výše zbylých 300 000 Kč, pak podle § 43 odst. 1 o. s. ř. platí, že předseda
senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které
neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo
neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je
třeba opravu nebo doplnění provést.
Odvolací soud však místo tohoto, aby se vypořádal se zpětvzetím žaloby učiněným
podle § 96 o. s. ř. v průběhu odvolacího řízení (§ 222a o. s. ř.), odvolací
řízení chybně v celém rozsahu zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za
odvolání ve výši 40 391 Kč, vyměřeného z předmětu řízení ještě před částečným
zpětvzetím žaloby. Odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení,
neboť teprve po vypořádání se se zpětvzetím žaloby v rozsahu 507 819,60 Kč, se
soud mohl zabývat posouzením, zda žalobkyní zaplacený soudní poplatek za
odvolání ve výši 15 000 Kč byl s ohledem na omezený předmět řízení na 300 000
Kč zaplacen řádně, a zda lze v řízení se zúženým předmětem žaloby na 300 000 Kč
pokračovat nebo je důvod pro zastavení odvolacího řízení.
V dané souvislosti je možno odkázat na Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 4. 7.
1996, č. j. Cpjn 68/95, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod označením č. 49/1996, v němž Nejvyšší soud uvedl, že pokud navrhovatel
omezí předmět poplatného úkonu (procesním úkonem částečného zpětvzetí návrhu na
zahájení řízení) předtím, než soud začal jednat ve věci samé (§ 6a odst. 3
zákona o soudních poplatcích), sníží soud poplatek o odpovídající část. Při
vrácení přeplatku postupuje soud podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona (míněno
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
V dané věci žalobkyně omezila předmět poplatného úkonu ve věci samé ještě
předtím, než odvolací soud začal jednat ve věci samé.
Nejvyšší soud v uvedeném stanovisku zároveň uvedl, že pokud navrhovatel omezí
předmět poplatného úkonu poté, co soud začal jednat ve věci samé, poplatek
(přeplatek) se nesníží (popřípadě přeplatek se nevrací). O takový případ se
však v posuzované věci nejedná.
Podle § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozšíří-li se
po podání návrhu na zahájení řízení předmět řízení, je poplatník povinen
doplatit poplatek. Obdobně to platí, rozšíří-li poplatník po podání odvolání
předmět řízení před odvolacím soudem nebo rozšíří-li po podání dovolání předmět
řízení před dovolacím soudem. Bylo-li zčásti zastaveno řízení před prvním
jednáním, sníží současně soud poplatek o odpovídající část. Pokud byl poplatek
již zaplacen, vrátí soud vzniklý přeplatek poplatníkovi.
Z uvedeného ustanovení zákona o soudních poplatcích vyplývá, že soud v
odpovídajícím rozsahu sníží soudní poplatek, bylo-li řízení zčásti zastaveno.
Odvolací řízení tak nelze zastavit pro nezaplacení soudního poplatku za
odvolání v části předmětu řízení, ve které vzal odvolatel své odvolání zpět
před prvním jednáním odvolacího řízení.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že na poplatkové povinnosti žalobkyně nemohlo
nic změnit částečné zpětvzetí žaloby podáním žalobkyně ze dne 22. 7. 2015 co do
částky 507 819,60 Kč, a potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení
odvolacího řízení v celém rozsahu proto, že žalobkyně ve stanovené lhůtě
nezaplatila doplatek soudního poplatku ve výši 25 391 Kč vyměřený v celkové
výši 40 391 Kč za řízení v rozsahu 807 819,60 Kč, aniž by bylo přihlédnuto ke
zpětvzetí žaloby v průběhu odvolacího řízení co do částky 507 819,60 Kč,
omezení žaloby na požadavek zaplacení 300 000 Kč a zaplacení soudního poplatku
ve výši 15 000 Kč, dopustil se odvolací soud nesprávného právního posouzení a
dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl
tedy dovolatelkou uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez
jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud bude v dalším řízení
vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o.
s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2017
JUDr. Kateřina
H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu