23 Cdo 1538/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.
v právní věci žalobce V. T., zastoupeného JUDr. Marií Kostrhůnkovou, advokátkou
se sídlem v Táboře, Bělehradská 2759, proti žalované Lučební závody a. s.
Kolín, se sídlem v Kolíně, Pražská 54, identifikační číslo 46357360, zastoupené
JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, o
zaplacení částky 3 766 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 51 Cm 340/95, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 2. srpna 2010, č.j. 8 Cmo 3/2010-253, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Kč s 12,9% úrokem z prodlení od 10. 4. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě
nákladů řízení.
V průběhu odvolacího řízení žalobkyně Credit – plus, s. r. o., se sídlem Praha
6, Evropská 61, identifikační číslo 472844633, navrhla, aby na její místo do
řízení vstoupil V. T., s nímž uzavřela žalobkyně smlouvu o postoupení
pohledávky, jejíž zaplacení se v tomto soudním řízení domáhá. Předmětnou
smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 8.2.2010 žalobkyně připojila k návrhu.
Pan V. T. vyslovil se vstupem do řízení místo žalobkyně souhlas.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. srpna 2010, č.j. 8 Cmo 3/2010-253,
návrh žalobkyně Credit – plus, s. r. o., se sídlem Praha 6, Evropská 61,
identifikační číslo 472844633, aby na její místo do řízení vstoupil V. T.,
vyhověl poté, co dospěl k závěru, že byly splněny podmínky stanovené § 107a
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Proti uvedenému usnesení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o
ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolání odůvodnila dovolacími
důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. s tím, že řízení je podle
jejího názoru postiženo vadou a Vrchní soud v Praze nesprávně posoudil otázku
procesního nástupnictví. Dovolatelka má za to, že řízení je postiženo vadou, jestliže se soud nezabýval
zkoumáním podmínky, zda procesní nástupce dosavadní žalobkyně má způsobilost
být účastníkem řízení. Připomíná, že původní rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno rozsudkem
Nejvyššího soudu ze dne 20.7.2009, sp.zn. 23 Cdo 1737/2009, a v této
souvislosti poukazuje na § 243c o. s. ř., podle něhož u dovolacího soudu
neplatí § 107a o. s. ř., a dále na § 243d o. s. ř., v jehož odstavci 1 je
stanoveno, že pokud dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu, jedná dále
o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení, přičemž
ustanovení § 226 o. s. ř. zde platí obdobně. Dovolatelka se domnívá, že obdobné
použití § 226 o. s. ř. v sobě musí nutně zahrnovat nepřípustnost použití § 107a
o. s. ř. pro další řízení. Má za to, že pokud je použití § 107a o. s. ř. v
dovolacím řízení zakázáno, bylo by nesystémové, aby v dalším řízení to již
náhle možno bylo. Podle dovolatelky by nemělo být možné, aby mohlo docházet ke
změnám účastníků ve smyslu § 107a o. s. ř. za situace, kdy po skončení
dovolacího řízení bývá skutková i právní situace vyjasněna a případné změny na
straně žalobce mohou do určité míry účelově zasahovat do běžícího sporu. Dovolatelka s ohledem na uvedené námitky navrhuje, aby Nejvyšší soud České
republiky napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu
oprávněnou, tj. účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou
advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Toto ustanovení mimo jiné stanoví, že pokud dovolací soud dospěje k
závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v
průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem
účastníka. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu
nemá po právní stránce zásadní význam, neboť odvolací soud vydal usnesení o
procesním nástupnictví v souladu s § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. Ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř.
stanoví, že má-li žalobce za to, že po
zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod
nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může
dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti
vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech
uvedených v § 107. Soud návrhu podle § 107a odst. 2 o. s. ř. usnesením vyhoví, jestliže se
prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1,
a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas
žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní
účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud
dospěl k závěru, že odvolací soud při rozhodování o procesním nástupnictví na
straně žalobkyně nezatížil řízení vadou. Není důvodná námitka žalované, že se
soud měl zabývat zkoumáním podmínky, zda procesní nástupce dosavadní žalobkyně
má způsobilost být účastníkem řízení. Ustanovení § 19 o. s. ř. stanoví, že způsobilost být účastníkem řízení má ten,
kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon
přiznává. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto
způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé (§ 7 odst. 1 občanského
zákoníku – dále jen „obč. zák.“). Tato způsobilost zanikne smrtí (§ 7 odst. 2
obč. zák.). Z toho vyplývá, že nebylo namístě, aby se soud zabýval zkoumáním
podmínky, zda procesní nástupce dosavadní žalobkyně má způsobilost být
účastníkem řízení, jedná-li se o fyzickou osobu. Námitka žalované o potřebě
zkoumání způsobilosti být účastníkem řízení procesního nástupce dosavadní
žalobkyně je tedy neoprávněná. Stejně tak je nedůvodná i námitka žalované, že odvolací soud nemůže rozhodnout
o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. po skončení dovolacího řízení a
vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Skutečnost, že dovolací soud
nemůže rozhodovat podle § 107a o. s. ř., neznamená, že by odvolací soud
v dalším řízení nemohl postupovat podle § 107a odst. 1 a 2 o. s. ř. Omezení
stanovené zákonodárcem pro dovolací soud v § 243c odst. 1 o. s. ř. neplatí pro
odvolací soud, je-li výslovně stanoveno, že § 107a o. s. ř. neplatí pro řízení
u dovolacího soudu. Stejné omezení pro použití § 107a o. s. ř. pro řízení u
odvolacího soudu není zákonem dáno. Na této skutečnosti nemění nic ani situace,
kdy věc byla dovolacím soudem vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po
právní stránce zásadní význam, jestliže odvolací soud rozhodl o procesním
nástupnictví v souladu s právem (§ 107a o. s. ř.).
Dovolání žalované proto není
přípustné a Nejvyšší soud jej z tohoto důvodu podle § 243b odst. 5 věty první a
§ 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci
žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované
právo, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.