23 Cdo 1612/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně FOMA BOHEMIA spol. s r.o., se sídlem v Hradci Králové, ul. J Krušinky čp. 1604, PSČ 501 04, IČO 62024078, zastoupené JUDr. Alenou Brychtovou, advokátkou, se sídlem v Hradci Králové, Veverkova 1343, proti žalované JUDr. J. D., správkyni konkurzní podstaty úpadkyně CHIRANA Praha, a.s., se sídlem v Praze 4, Modřanská 1560, PSČ 142 00, IČO 45272719, zastoupené JUDr. Věrou Babíčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33, o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 33/2003, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2010, č. j. 12 Cmo 48/2010-136, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zamítl návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně rozhodl dne 23. dubna 2004 ve věci rozsudkem pro zmeškání č. j. 11 Cm 33/2003-37. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. března 2005, č. j. 12 Cmo 323/2004-50, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil. Dovolání žalované proti tomuto rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 1. srpna 2008, č. j. 32 Cdo 1795/2007-100, odmítl.
V odůvodnění svého rozhodnutí však uvedl, že odvolání žalované proti rozsudku pro zmeškání obsahovalo též návrh na zrušení tohoto rozsudku podle § 153b odst. 4 o. s. ř. Rozhodnutím odvolacího soudu nebyl takový návrh konzumován a zůstala povinnost soudu prvního stupně o takovém návrhu rozhodnout. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. srpna 2010, č. j. 12 Cmo 48/2010-136, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda dovolatelka zmeškala první jednání, které se ve věci konalo, bez důvodné a včasné omluvy. Podle jejího názoru tato podmínka stanovená v § 153b odst. 4 o. s. ř. pro zrušení rozsudku pro zmeškání v dané věci naplněna byla, neboť v řízení bylo zjištěno, že den před nařízeným soudním jednáním jí nebylo dobře, musela vyhledat lékaře, který jí doporučil silné medikamenty a byla jí rovněž doporučena pracovní neschopnost.
Její špatný zdravotní stav umocněný dávkou utišujících léků byl následující den skutečnou příčinou jejího nedostavení se k soudu. Dovolatelka klade otázku, do jaké míry může soud objektivně posoudit zdravotní stav účastníka bez příslušného znaleckého posouzení za účelem přijetí závěru o omluvitelnosti důvodu její nepřítomnosti u soudu. Dovolatelka navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, se nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237, § 238 a § 238a o. s. ř. Podle § 238 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí.
O takový případ se v dané věci nejedná. Podle § 238a odst. 1 písm. a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu v případech zde taxativně vyjmenovaných; napadené usnesení však nelze podřadit pod žádné z písmen a) až f) tohoto ustanovení. Podmínky stanovené v § 237 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, jelikož se nejedná o usnesení ve věci samé. „Věcí samou“ se rozumí věc, která je předmětem, pro nějž se řízení vede. Ve sporném řízení se za věc samu pokládá nárok uplatněný žalobou, o kterém má být věcně rozhodnuto.
Usnesení o odmítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání není rozhodnutím ve věci samé. Podle právní úpravy dovolání v občanském soudním řádu není dovolání přípustné ani proti výroku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, neboť podmínkou přípustnosti dovolání vyplývající z § 237 o. s. ř. je, jak výše uvedeno, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není. Ze shora uvedeného je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.
s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s.