23 Cdo 1724/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně W., a. s., proti žalované B., spol. s r. o., (dříve D., a. s., zastoupené JUDr. K. T., CSc., advokátem o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 21 C 188/2006, k dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. prosince 2008, č.j. 14 Co 650/2008-312, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. prosince 2008, č.j. 14 Co 650/2008-312, potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. října 2008, č.j. 21 C 188/2006-302, kterým bylo rozhodnuto, že na místo dosavadní žalované obchodní společnost D. a.s. bude v řízení pokračováno s obchodní společností B., spol. s r. o.
Odvolací soud potvrdil právní závěr soudu prvního stupně, že žalovaná D., a. s. ztratila způsobilost být účastníkem řízení z důvodu jejího zániku rozdělením a přechodem části jmění na B. spol. s r. o., proto bylo nutno postupovat podle § 107 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jestliže společnost B., spol. s r. o., vstoupila do práv a povinností zaniklé D., a. s., resp. převzala práva a povinnosti, o něž v řízení jde, a je procesním nástupcem D., a. s.
Odkázal stejně jako soud prvního stupně na ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř., který stanoví: „Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.“
Odvolací soud dále konstatoval, že soud prvního stupně rovněž správně použil ustanovení § 107 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Podle odvolacího soudu je při rozhodování podle § 107 o. s. ř. nepodstatné, zda smlouva o nájmu nemovitosti, z níž je dovozován žalovaný nárok, je platným právním úkonem či nikoliv, neboť při rozhodování o právním nástupnictví nelze
předjímat hmotněprávní posouzení věci.
Odvolací soud odmítl námitku odvolatele společnosti B., spol. s r. o., že mělo být postupováno podle § 107a o. s. ř. V tomto ustanovení je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti s hmotněprávní universální nebo singulární sukcesí práva nebo povinnosti, jež nastala po zahájení řízení, aniž účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Odvolací soud konstatoval, že o takový případ se v dané věci nejedná, protože původně žalovaná D., a. s. ztratila způsobilost být účastníkem řízení.
Odmítnuta byla odvolacím soudem i námitka, že řízení mělo být zastaveno. Závěr odůvodnil soud tím, že v dané věci se nejedná o případ, kde by povaha věci bránila v pokračování řízení, jako je to v případech, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná B., spol. s r. o. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolává se dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Nesouhlasí s tím, že v případě fúze rozdělením původní společnosti lze o právním nástupnictví rozhodovat podle § 107 o. s. ř. bez návrhu kteréhokoli z účastníků. Za otázku zásadního významu považuje, zda v případě protiprávního užívání určitých nebytových prostor lze dovodit právní nástupnictví po zaniklém subjektu. Podle dovolatelky je procesní nástupnictví ve smyslu § 107 o. s. ř. odvozeno od nástupnictví hmotněprávního, proto soudy mohly vycházet z názoru, že společnost B., spol. s r. o. je právním nástupcem jen tehdy, bylo-li by na jisto postaveno, že nájemní smlouva, jejíž platnost je předmětem sporu, je platná. Dovolatelka navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a též usnesení soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dovolatelka uplatnila možný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval přezkoumáním rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
V daném případě odvolací soud potvrdil správnou aplikaci § 107 o. s. ř. soudem prvního stupně.
Ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. stanoví: „Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.“
Podle § 107 odst. 3 o. s. ř., ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění (viz obchodní rejstřík), podle něhož na společnost B. spol. s r.o., zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíle C, přešla na základě rozdělení společnosti D. a.s., zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddíle B, sloučením část jmění zanikající společnosti D. a.s. uvedená ve Smlouvě o rozdělení a převzetí obchodního jmění. Zbývající část jmění zanikající společnosti D. a.s. uvedená ve smlouvě o rozdělení a převzetí obchodního jmění přešla na společnost B. R. spol. s r.o., zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze,oddíle C. Ze smlouvy o rozdělení a převzetí obchodního jmění uzavřené dne 28.7.2008 soud dále zjistil, že práva a povinnosti z nájemní smlouvy, z níž je uplatňován žalobní návrh, přešly na nástupnickou společnost B., spol. s r.o.
Dovolací soud dospěl k závěru, že z výše uvedeného skutkového zjištění soud učinil správný závěr, že žalovaná D., a. s. ztratila způsobilost být účastníkem řízení z důvodu jejího zániku rozdělením a přechodem části jmění na D., a. s. Odvolacímu soudu není možno vytknout nesprávné právní posouzení otázky nástupnictví, potvrdil-li právní závěr soudu prvního stupně, vycházející z aplikace § 107 o. s. ř., jestliže společnost B., spol. s r. o. vstoupila do práv a povinností zaniklé D. a. s., resp. převzala-li práva a povinnosti o něž v řízení jde a je procesním nástupcem D., a. s.
Odvolací soud rovněž správně odmítl námitku odvolatelky, podle níž měl být aplikován § 107a o. s. ř. V tomto ustanovení je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti s hmotněprávní universální nebo singulární sukcesí práva nebo povinnosti, která nastala po zahájení řízená, aniž účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Odvolací soud správně konstatoval, že o takový případ se v dané věci nejedná, protože původně žalovaná D., a. s. ztratila způsobilost být účastníkem řízení.
Nedůvodná je též námitka dovolatelky, podle níž by bylo možno dospět k závěru o právním nástupnictví společnosti B., spol. s r. o. jen za situace, bylo-li by na jisto postaveno, že nájemní smlouva, jejíž platnost je předmětem sporu, je platná.
V této souvislosti je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek seš. 4/2004, pod označením R 31/2004 civ., v němž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, se týká již posouzení věci samé a nemůže být předmětem řízení při rozhodování o nástupnictví.
Odvolacímu soudu tedy nelze vytknout nesprávné právní posouzení otázky nástupnictví, proto Nejvyšší soud, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalované podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů řízení a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2009
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu