Nejvyšší soud Usnesení občanské

23 Cdo 1724/2013

ze dne 2013-11-27
ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1724.2013.1

23 Cdo 1724/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně BONUS obchodní agentura, spol. s r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Pekárenská 79, PSČ 370 04, identifikační číslo osoby 46682341, zastoupené JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18, proti žalované AGRO - PROFI s.r.o., se sídlem v Praze 5 - Motol, Brdlíkova 284/1A, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27442900, zastoupené Mgr. Markétou Knapovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Nekázanka 888/20, o zaplacení částky 1,151.672,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 86/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. února 2013, č. j. 1 Cmo 372/2012-218,

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalované odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Pro dovolací řízení v této věci je pak rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (účinném od 1. ledna 2013), což se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 2, 3) o. s. ř. dovolací soud dovolání odmítl, neboť má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje § 237 a § 238 o. s. ř., náležitosti dovolání pak § 241a o. s. ř.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), tj. z dovolání musí vyplývat, které otázky hmotného či procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud chybně, a proč tyto závěry považuje dovolatel za nesprávné. Dovolatel musí (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) rovněž uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatelka uvedla v dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Dovolatelka však v dovolání neuvedla, v čem splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje. Pouze v jeho rámci konstatovala, že rozhodnutí odvolacího soudu je mimo jiné v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, aniž by specifikovala s jakou, tedy s kterými rozhodnutími Nejvyššího soudu. K projednání dovolání však musí být zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud ve svém rozhodnutí měl odchýlit. Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatelka doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§ 241b odst. 3 věta první, § 243b o. s. ř.). Protože tak dovolatelka neučinila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, § 243f odst. 2 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu