23 Cdo 1756/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška, v právní věci žalobce Mgr. T. G., insolvenčního správce dlužníka M. G., zastoupeného Mgr. Michalem Gruberem, advokátem se sídlem v Brně, Novobranská 14, proti žalovanému J. K., zastoupenému Mgr. Kateřinou Širhalovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Brně, Gajdošova 7, o zaplacení soudního poplatku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13 Cm 79/2009, k dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. července 2010, č.j. 8 Cmo 105/2010 – 107, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. července 2010, č. j. 8 Cmo 105/2010–107, změnil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2010, č. j. 8 Cmo 105/2010–102 tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 13 Cm 79/2009-57, se ve výroku III. mění tak, že žalovanému se povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení neukládá.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. června 2010, č. j. 8 Cmo 105/2010–102 a jeho měnícímu usnesení ze dne 15. července 2010, č. j. 8 Cmo 105/2010–107, týkající se zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení, podal žalovaný dovolání, ve kterém nesouhlasí se závěry odvolacího soudu v plném rozsahu. Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání proti napadenému pravomocnému usnesení odvolacího soudu o zaplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), řádně zastoupeným advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou” nárok uplatněný v žalobě. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení 880 000 Kč s příslušenstvím, nýbrž změnil své rozhodnutí ve výroku, kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek.
Přípustnost dovolání nesměřující do věci samé nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o.
s. ř. dovodit.
Dovolání není přípustné ani podle § 238 a § 238a o. s. ř., neboť v uvedených právních ustanoveních možná přípustnost dovolání též nezahrnuje možnost podat dovolání proti rozhodnutí ohledně zaplacení soudního poplatku. Nutno tedy uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné podle § 237, § 238, § 238a a ani podle § 239 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu