23 Cdo 1787/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Trimen, spol. s r. o., se sídlem v Třebechovicích pod Orebem, Pardubická č. 1317, IČ 42197325, zastoupené Mgr. Alenou Kuhnovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí. č. 737 proti žalované I. M., zaplacení částky 37.421,80 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 51/2009, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2010, č. j. 69 Co 43/2010-54, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. února 2010, č. j. 69 Co 43/2010-54, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 8. prosince 2009, č. j. 21 C 51/2009-37, kterým bylo odmítnuto odvolání žalované ze dne 7. listopadu 2009 proti usnesení o zastavení odvolacího řízení pro opožděnost ve smyslu ust. § 208 odst. 1 o. s. ř. Důvodem zastavení odvolacího řízení bylo nezaplacení soudního poplatku žalovanou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které neodůvodnila. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. Věcí samou se totiž rozumí věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdo 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost ve smyslu ust. § 208 odst. 1 o. s. ř., je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci insolvenčního řízení, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř., kterým je upravena přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnuto odvolání pro opožděnost. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně – aniž by se mohl věcí zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace kdy neúspěšná žalovaná nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v této souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2010
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á předsedkyně senátu