23 Cdo 1868/2024-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně Andrey Pajgerové, se sídlem v Hradci Králové, Fričova 1049/13, identifikační číslo osoby 47508795, zastoupené Mgr. Michalem Kádou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 304/17, proti žalované V. L., zastoupené JUDr. Petrem Přikrylem, advokátem se sídlem v Prostějově, Poděbradovo nám. 1374/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 13 C 495/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2024, č. j. 21 Co 22/2024-180, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o zajištění služeb poslance, na jejímž základě by žalobkyně pro žalovanou za úplatu zajišťovala služby asistentky. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou dne 9. 7. 2021 uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se účastnice zavázaly shora uvedenou smlouvu uzavřít do jednoho měsíce ode dne zvolení žalované poslankyní Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
2. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 11. 2023, č. j. 13 C 495/2022-150, zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a uložil oběma účastnicím řízení povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou částku 1 524,80 Kč na náhradě nákladů řízení (výroky III a IV).
3. K odvolání žalobkyně a žalované Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I napadeného rozsudku), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 61 922 Kč, uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 3 049,53 Kč (výrok II napadeného rozsudku) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 025,50 Kč (výrok III napadeného rozsudku).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, a to v rozsahu výroků II a III, přičemž namítla, že soudy nižších stupňů pochybily při určení výše náhrady nákladů řízení tím, že měly vycházet z nesprávné tarifní hodnoty věci. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II a III a rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.
6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
7. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
8. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
11. Jelikož dovoláním napadenými výroky II a III rozsudku odvolacího
soudu bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy nižších stupňů, je přípustnost dovolání vůči oběma těmto výrokům vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalované jako objektivně nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že
dovolání žalované směřovalo proti výrokům II a III napadeného rozsudku, neboť přestože žalovaná uvedla, že dovolání podává „do výroku III“, směřovala její dovolací argumentace proti určení výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů, přičemž v dovolacím návrhu označila právě výroky II a III napadeného rozsudku. 13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 7. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu