USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy,
Ph.D., ve věci žalobce O. D., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vítem
Havrdou, advokátem se sídlem v Liberci, 1. máje 97/25, proti žalovanému
statutárnímu městu Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební
2336/8, identifikační číslo osoby 00081531, o náhradu škody a zadostiučinění ve
výši 25.571.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 8 C 207/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 9. 12. 2019, č. j. 8 Co 258/2019-369, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 1. 2019, č. j. 8 C
207/2012-299, zamítl žalobu na zaplacení náhrady škody ve výši 25.571.600 Kč s
příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), uložil žalobci
povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 2.100 Kč (výrok
II.) a zamítl žádost žalobce na ustanovení zástupce pro řízení (výrok III.).
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu
prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání,
jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 zák. č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že „napadeným rozsudkem bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně a v dané věci je zřejmé, že její posouzení
dovolacím soudem má po právní stránce zásadní význam“. Důvodnost dovolání
dovozuje z „ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. V dovolání namítá
nesprávné právní posouzení námitky promlčení s tím, že odvolací soud nesprávně
určil počátek běhu promlčecí lhůty.
K dovolání žalobce se žalovaný vyjádřil tak, že jej navrhuje pro nepřípustnost
odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení
a o dovolání žalobce rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017
(srov. článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou
(§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval prvotně tím, zda jde o dovolání
projednatelné.
Žalobce v dovolání zřejmě vycházel z občanského soudního řádu ve znění účinném
do 31. 12. 2012, tj. před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., když jeho
přípustnost dovozuje z toho, že „napadeným rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí
soudu prvního stupně a v dané věci je zřejmé, že její posouzení dovolacím
soudem má po právní stránce zásadní význam“ (srov. § 237 odst. 1 písm. c/ o. s.
ř. ve znění do 31. 12. 2012), a důvodnost dovolání dovozuje z „ustanovení §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci“. Tato ustanovení občanský soudní řád ve znění účinném
od 1. 1. 2013 již ale nezná.
V důsledku nesprávné domněnky o použití občanského soudního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2012 tak žalobce vůbec nevymezil žádný z předpokladů
přípustnosti dovolání taxativně uvedených v § 237 o. s. ř. (nesdělil, které z
hledisek tam uvedených považuje za splněné), jak to vyžaduje ustanovení § 241a
odst. 2 o. s. ř. Sdělení některého z předpokladů přípustnosti dovolání je
nutnou obsahovou náležitostí dovolání, jejíž absence brání pokračování v
dovolacím řízení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle § 243c
odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9.
2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen.
zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn.
29 Cdo 2488/2013).
Za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s.
ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 7. 2020
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu