23 Cdo 1965/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka,
Ph.D. v právní věci žalobkyně: MASNA Příbram, spol. s r. o., se sídlem Příbram,
Jinecká 315, IČ 61675393, zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se
sídlem Zbečno, Riviéra 123, PSČ 27024, proti žalovanému: Animalco a. s., se
sídlem Praha 6, Na Kocínce 1, IČ 00536458, PSČ 160 00, o zaplacení Kč
1,344.170,96 s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm
27/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22.
září 2009, č. j. 6 Cmo 181/2008-92, takto:
I. Dovolání proti výroku I. bod 1 rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
22. září 2009, č. j. 6 Cmo 181/2009-92, se zamítá.
II. Dovolání, pokud směřuje proti výroku I. bod 2) a výroku II.
předmětného rozsudku odvolacího soudu, se odmítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů
dovolacího řízení částku 38.814,- Kč vč. DPH do 3 dnů od doručení tohoto
rozhodnutí k rukám advokáta žalobkyně.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. dubna 2009, č. j. 49 Cm 27/2008-63,
rozhodl, že žaloba o zaplacení částky Kč 1,334.170,96 se zákonným úrokem z
prodlení ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7%
bodů, počítané tak, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení
dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou
národní bankou, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí z částky
Kč 1,334.170,96 od 10.12.2004 do zaplacení, se zamítá (výrok I.) a že žalobce
je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši Kč 77.576,-
(výrok II.). Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně jako postupník a
žalovaný jako postupitel uzavřeli dne 10.12.2004 smlouvu o postoupení
pohledávky Kč 1,334.170,96 vůči odbytovému družstvu (dále jen OD) CENTRUM, v
jejímž bodě III. se účastníci výslovně dohodli, že nebude-li moci postupník
započítat pohledávku na základě této smlouvy, má právo v tomto rozsahu od
smlouvy odstoupit. Pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne
24.4.2008, č. j. 45 Cm 85/2007-79, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit
správci konkursní podstaty OD CENTRUM částku Kč 7,651.664,96 včetně předmětné
pohledávky s tím, že zápočet vzájemných pohledávek učiněný s.r.o. MASNA Příbram
až po doručení oznámení o zastavení pohledávek žalobce je třeba pokládat za
neplatný a nezpůsobilý vyvolat účinky zániku pohledávek podle § 580 občanského
zákoníku (dále též „obč. zák.“). Soud prvního stupně dovodil, že dohoda o tom, že žalobce, „pokud nebude moci
započítat pohledávky získané na základě této smlouvy“, se nevztahuje na zápočet
provedený v rozporu s právem a tato skutečnost nemůže jít k tíži žalovaného. Soud uzavřel, že mezi účastníky bylo nesporné, že již v den uzavření smlouvy o
postoupení pohledávek bylo žalobci známo, že pohledávky nebude možno započíst a
přesto je započetl a odstoupil od smlouvy až teprve dne 24.10.2007 a to i v
souvislosti s probíhajícím soudním řízením v souvisejícím sporu. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl,
že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit
žalobkyni částku Kč 1,334.170,96 s úrokem z prodlení z předmětné částky od
9.11.2007 do zaplacení ve výši roční repo sazby stanovené Českou národní
bankou, zvýšené o 7 procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v
němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo
sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného
kalendářního pololetí [výrok I. bod 1)] a ve zbytku se potvrzuje [bod 2)] a že
žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve
výši Kč 183.602,- (výrok II.).
Odvolací soud, vycházeje ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi
účastníky dne 10.12.2004 za úplatu, která je předmětem tohoto řízení a s
ujednáním, že nebude-li postupník (žalobkyně) moci započítat předmětnou
pohledávku, má právo od smlouvy odstoupit, jakož i z výše uvedeného rozhodnutí
Krajského soudu v Praze a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 Cmo
353/2008, dovodil, že pokud se žalobkyně dozvěděla dne 10.12.2004 (tedy v den
uzavření smlouvy) od OD CENTRUM, že pohledávky byly zastaveny ve prospěch třetí
osoby (GE Money Bank), nemohl zápočet předmětné pohledávky, provedený žalobkyní
vůči OD CENTRUM, vyvolat ve smyslu § 580 obč. zák. zánik pohledávek formou
započtení. Odvolací soud proto uzavřel, že byla splněna podmínka, smluvená účastníky při
odstoupení žalobkyně od smlouvy a tudíž žalobkyně, která právem od smlouvy
odstoupila, má nárok na zaplacení žalované částky. Poněvadž si účastníci ve
smlouvě nedohodli lhůtu pro případné odstoupení od smlouvy, ani taková lhůta
nevyplývá z právního předpisu, žalobkyni nic nebránilo odstoupit od smlouvy v
době, kdy tak učinila, tj. dne 24.10.2007, kteréžto odstoupení žalovaný obdržel
dne 29.10.2007. Jelikož účastníci nic netvrdili o tom, zda se žalobce o
zastavení pohledávky OD CENTRUM vůči němu ve prospěch třetí osoby (výše uvedené
banky) dozvěděl sice dne 10.12.2004, ale před uzavřením smlouvy, nikoliv po
uzavření, je skutečnost, že smlouva byla uzavřena v týž den, kdy se žalobce o
zastavení pohledávek dozvěděl, bez právního významu pro danou věc. Odvolací soud z uvedených důvodů měl nárok žalobkyně za oprávněný a pokud jde o
úrok z prodlení, dovodil, že žalovanému bylo odstoupení doručeno dne 29.10.2007
s výzvou k zaplacení ve lhůtě 10 dnů od jejího doručení a proto požadovaný úrok
z prodlení přiznal ode dne 9.11.2007. Odvolací soud tudíž napadený rozsudek podle § 220 o.s.ř. změnil tak, že žalobě
vyhověl a ve zbytku uplatněného nároku na úrok z prodlení pak rozsudek podle §
219 o.s.ř. potvrdil. Dovoláním ze dne 16. 12. 2009 žalovaný napadl uvedený rozsudek odvolacího soudu
s odkazem na přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a na
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel se zásadně neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že předmětná
smlouva o postoupení pohledávek dala žalobkyni vzhledem k neexistenci zákonné
či dohodnuté lhůty, do které lze od smlouvy odstoupit, právo odstoupit
prakticky kdykoliv po jejím uzavření, i po několika letech, bez ohledu na osud
pohledávky. Dovolatel poukazuje na znění čl. III předmětné smlouvy a má za to, že postoupit
žalobkyni bonitní pohledávky, které samy o sobě schopné zápočtu byly, vůči
postoupeným pohledávkám nic nenamítalo ani OD CENTRUM. Pohledávky žalobkyně
byly tak schopné zápočtu s jakýmikoliv pohledávkami OD CENTRUM za žalobkyní. Ve
smlouvě pak nebylo stanoveno s jakými pohledávkami OD CENTRUM za žalobkyní mají
být postoupené pohledávky započteny.
Dovolatel zdůrazňuje, že žalobkyně provedla započtení postoupených pohledávek
proti pohledávkám OD CENTRUM navzdory tomu, že se bezprostředně po uzavření
smlouvy dozvěděla, že jsou pohledávky OD CENTRUM proti žalobkyni zastaveny ve
prospěch GE MONEY Bank a.s., a že je tedy poddlužníkem této banky a že proto
zápočet není možný, nebude platný a nebude moci vyvolat předpokládané právní
účinky – zánik pohledávek. Žalobkyně se poté po dobu téměř 3 let (do oznámení o
odstoupení doručenému dne 29.10.2007) chovala tak, jako by zápočet provedla
platně, přestože byla na neplatnost necelý měsíc po zápočtu upozorněna OD
CENTRUM. Žalovaný tak byl po dobu 3 let v dobré víře, že započtení platně
proběhlo. Teprve v dopise žalobkyně z 24.10.2007, zaslaném žalovanému, se
konstatuje, že dlužníkem je GE MONEY Bank a tudíž až po třech letech žalobkyně
přiznala, že provedla započtení v rozporu s právem. Přitom v řízení před
Krajským soudem v Praze (sp. zn. 45 Cm 85/2007) a Vrchním soudem v Praze (sp. zn. 6 Cmo 353/2008), v němž byl žalobcem správce konkursní podstaty úpadce OD
CENTRUM, žalobkyně tvrdila ve stejné době naprostý opak. Dovolatel je toho názoru, že žalobkyně tímto jednáním (postoupením) pohledávku
zcela znehodnotila, ač měla postupovat s náležitou péčí, zejména měla odstoupit
od smlouvy pro nemožnost započtení bezodkladně v souladu s čl. III. smlouvy,
jakmile se o důvodu umožňujícím odstoupení dozvěděla. Nesprávným postupem
žalobkyně způsobila, že žalovaný nemohl pohledávku započíst vůči jiným
pohledávkám, dále ji postoupit ani přihlásit do konkursního řízení. Důsledky
neplatného započtení a znehodnocení pohledávek musejí jít k tíži žalobkyně,
která je způsobila. Postup žalobkyně tak považuje dovolatel za výkon práva v
rozporu se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil
a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření ze dne 8.4.2010 k dovolání především uvádí, že dovolání
není přípustné proti výroku o nákladech řízení a proti potvrzujícímu výroku o
zamítnutí žaloby co do části úroku z prodlení, ve které byl žalovaný úspěšný.
Žalobkyně považuje závěry odvolacího soudu za správné.
Podle názoru žalobkyně započtení vůči OD CENTRUM nemohlo být účinné, protože
před tímto započtením se vůči ní stalo ve smyslu § 159 odst. 2 obč. zák.
účinným zástavní právo k pohledávce postoupené jí žalovaným ve prospěch GE
Capital Bank a.s. a v důsledku toho byla žalobkyně povinna ve smyslu § 167
odst. 1 obč. zák. plnit na svůj dluh vůči OD CENTRUM přímo uvedené bance a
nemohla tedy své pohledávky vůči OD CENTRUM včetně pohledávky postoupené jí
žalovaným účinně započíst.
Žalobkyně zdůrazňuje, že započtení na pohledávky postoupené jí žalovaným
považovala za účinné a od smlouvy o postoupení pohledávek z 10.12.2004
odstoupila ještě v průběhu řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn.
45 Cm 85/2007, jakmile uznala, že soudem je na předmětné započtení nahlíženo
jako na neúčinné. Žalobkyně zaplatila žalovanému za postoupení pohledávky vůči
OD CENTRUM cenu odpovídající nominální hodnotě této pohledávky, tudíž částku,
kterou byla přitom povinna zaplatit na základě rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 24.4.2008, č. j. 45 Cm 85/2007-79 úpadci OD CENTRUM a bylo by vůči ní
nespravedlivé, aby za tutéž pohledávku měla plnit dvakrát.
Konečně žalobkyně namítá, že argument žalovaného, že odstoupení od smlouvy je
výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. a se
zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák., není důvodný a
je rovněž nepřípustnou novotou v odvolacím i v dovolacím řízení.
Žalobkyně navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) nejprve konstatoval, že na dané
dovolací řízení se vztahuje zákonná úprava v občanském soudním řádu (§ 236 an.
o.s.ř.) ve znění účinném od 1.7.2009, tedy včetně novely provedené zákonem č.
7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno)
dne 22.9.2009 (srov. čl. II. bod 12 cit. novely).
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje
náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1
o.s.ř.) a je přípustné, pokud směřuje do výroku I. bod 1) rozsudku odvolacího
soudu, jímž byl změně rozsudek soudu prvního stupně (§ 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř.).
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné
právní posouzení spatřuje dovolatel jak lze dovodit z obsahu dovolání v otázce
možnosti odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek a v otázce posouzení
doby, ve které mělo být provedeno odstoupení od smlouvy o postoupení
pohledávek, tj. nikoli téměř po třech letech, nýbrž „bezodkladně.“
Dovolací soud poukazuje na skutková zjištění, učiněná soudem prvního stupně a
převzatá soudem odvolacím zejména na to, že v předmětné smlouvě o postoupení
pohledávek ze dne 10.12.2004 bylo v čl. III. bod 2) sjednáno, že postupník může
odstoupit od smlouvy mj. „v případě, kdy postupník tj. MASNA Příbram, spol. s
r. o. nebude moci započítat pohledávky získané na základě této smlouvy.“
Ze skutkových zjištění dále vyplývá, že zástavním právem byly zatíženy
pohledávky OD CENTRUM, které toto družstvo mělo vůči žalobkyni, a proti těmto
pohledávkám žalobkyně započítala postoupené pohledávky.
V posuzovaném případě odvolací soud konstatoval, že zápočet provedený žalobkyní
nebyl schopen vyvolat podle ust. § 580 obč. zák. zánik započítávaných
pohledávek, neboť pohledávky vůči nimž zápočet směřoval byly zastaveny. Dále
odvolací soud dospěl k závěru, že byla splněna podmínka sjednaná ve smlouvě o
postoupení pohledávek pro odstoupení od této smlouvy, a to že žalobkyně nemohla
postoupené pohledávky započíst.
Dovoláním není napadán závěr odvolacího soudu ohledně neúčinnosti žalobkyní
provedeného zápočtu vůči zastavení pohledávek /§ 159 odst. 2 a § 167 odst. 1
obč. zák. účinným v rozhodné době).
Z obsahu dovolání lze dovodit, že je napadán závěr o splnění sjednané podmínky
umožňující odstoupit od smlouvy o postoupení pohledávek z 10.12.2004 viz např.
námitka, že „ve smlouvě nebylo stanoveno s jakými konkrétními pohledávkami OD
CENTRUM za žalobce – mají být postoupené pohledávky započteny“, tj. jak by měla
být posuzována nemožnost zápočtu.
Důvodem pro odstoupení od předmětné smlouvy byla mj., jak již bylo uvedeno
shora, skutečnost, že postupník nebude moci započíst pohledávky získané na
základě této smlouvy.
V posuzované věci byť postoupené pohledávky byly způsobilé k započtení, nebylo
je možné započítat vůči pohledávkám OD CENTRUM, neboť tyto vzájemné pohledávky
byly zastaveny a u těchto pohledávek, došlo-li k jejich započtení, je započtení
vyloučeno. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že nemožnost započtení
je nutno posuzovat s ohledem na možnost jejich započtení vůči závazkům
žalobkyně, které měla vůči Odbytovému družstvu CENTRUM (vzájemné pohledávky).
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud správně dovodil, že byla
splněna uvedená podmínka sjednaná ve smlouvě o postoupení pohledávek pro
možnost odstoupení od smlouvy.
Dovolací soud pro úplnost uvádí, že úkon odstoupení od smlouvy podléhá
promlčení a žalobkyně jako postupník mohla učinit vůči žalovanému tento úkon
nejpozději do konce příslušné promlčecí doby (srov. § 391 odt. 2 a § 297 obch.
zák.).
Zbývající námitky dovolatele týkající se znehodnocení předmětné pohledávky a
postupu žalobkyně, kdy od smlouvy o postoupení pohledávek odstoupila téměř po 3
letech, jako rozporného se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265
obch. zák. nejsou s ohledem na shora uvedené pro posouzení věci významné.
Postup žalobkyně nelze v dané věci hodnotit jako rozporný se zásadami poctivého
obchodního styku, neboť úkon odstoupení lze učinit ve stanovené promlčecí době
a využití tohoto sjednaného práva bylo využito až v době, kdy řízení před
Krajským soudem v Praze vedeném pod sp. zn. 45 Cm 85/2007-79 bylo zřejmé, že
předmětný zápočet nebyl proveden platně (viz následný rozsudek krajského soudu
ze dne 24.4.2008, č. j. 45 Cm 85/2007-79 potvrzený rozsudkem Vrchního soudu v
Praze ze dne 1.10.2008, č. j. 6 Cmo 353/2008-123), tedy v době, kdy bylo
zřejmé, že provedený zápočet nebyl účinný.
Pokud směřovalo dovolání i proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku sub.
I. 2) co do části úroků z prodlení za dobu od 10.12.2004 do 9.11.2007, za
kteroužto dobu nejen soud prvního stupně, nýbrž i soud odvolací úrok nepřiznal,
je v této části dovolání žalovaného subjektivně nepřípustné, neboť v tomto
rozsahu mu bylo vyhověno (§ 237 odst. 1 písm. c), § 243b odst. 5 věta první a §
218 písm. b) o.s.ř. a proto bylo odmítnuto. Stejně tak pro nepřípustnost bylo
odmítnuto dovolání směřující proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu o
nákladech řízení (§ 238, § 238a a 239 o.s.ř.).
Nejvyšší soud v souladu se shora uvedeným proto podle ust. § 243b odst. 2, §
243b odst. 5 v návaznosti na § 218 písm. c) rozhodl tak, že dovolání směřující
proti rozsudku odvolacího soudu a výroku I. bod 1 zamítl a dále dovolání pokud
směřovalo proti výroku I. bod 2 a výroku II. pro nepřípustnost odmítl.
O nákladech řízení dovolacího bylo rozhodnuto podle § 243d odst. 5 o.s.ř. v
návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovanému byla
uložena povinnost zaplatit žalobkyni na jejich úhradu 38.814,- Kč vč. DPH (§ 3
odst. 1 bod 5, § 10 odst. 3, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3
vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. října 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu