USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně FTV Prima, spol. s r.o., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3217/167, identifikační číslo osoby 48115908, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 935/13, proti žalované petacloud a.s. (dříve Uloz.to cloud a.s.), se sídlem v Mostě, Javorová 3096, identifikační číslo osoby 04172159, zaniklé ke dni 21. 9. 2023, o ochraně duševního vlastnictví a před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 C 5/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2023, č. j. 2 Co 69/2022-55, takto:
V řízení bude na místě žalované pokračováno se Social Media Insights s.r.o., se sídlem v Mostě, Javorová 3096, identifikační číslo osoby 17619327.
Městský soud v Praze rozsudkem pro uznání ze dne 22. 6. 2022, č. j. 9 C 5/2022-20, uložil žalované povinnost zdržet se na tam uvedených internetových stránkách stahování a/nebo online zhlédnutí digitálních souborů s tam uvedenými příponami obsahujících díly audiovizuálního díla „Duch“ (vyrobeno ve společnosti D.N.A., s. r.o., 2022) [dále také jen „Dílo“], pokud můžou členové veřejnosti v České republice tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) a/nebo kořene titulu díla (s diakritikou či bez ní) ve vyhledávači dostupném na tam uvedených webových stránkách (výrok I.), dále sdělit údaje o osobách, které se účastnily neoprávněného užití Díla tím, že nahrály soubory s tam uvedenými příponami obsahující díly audiovizuálního Díla od 12.
1. 2022 do právní moci tohoto rozsudku, a to včetně adres internetového protokolu IP těchto osob (výrok II.), dále zdržet se poskytnutí odměny ve formě peněz nebo kreditů použitelných pro čerpání služeb na tam uvedených internetových stránkách uživateli těchto stránek za stahování nebo sdílení jím nahraných souborů třetí osobu, pokud tento uživatel nemá souhlas žalobkyně ke zpřístupnění těchto souborů veřejnosti (výrok III.), dále zdržet se zobrazování reklamy na tam uvedených internetových stránkách v prostoru nacházejícím se u digitálních souborů s tam uvedenými příponami obsahujících díly audiovizuálního Díla, pokud uživatel, jenž tyto soubory nahrál, nemá souhlas žalobkyně ke zpřístupnění těchto souborů veřejnosti (výrok IV.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok V.).
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu dovoláním, jež podle obsahu směřuje pouze do výroku ve věci samé, a které považuje za přípustné podle § 237 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí dle dovolatelky závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacím soudem vyřešeny.
Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 2881, se podává, že žalovaná zanikla ke dni 21. 9. 2023 bez likvidace v důsledku vnitrostátní fúze sloučením a byla vymazána z obchodního rejstříku. Nástupnickou společností je Social Media Insights s.r.o., se sídlem v Mostě, Javorová 3096, identifikační číslo osoby 17619327. Podle § 185 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku.
Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.
Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Podle § 243b o. s. ř. pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99 a 107a však pro dovolací řízení neplatí. Protože žalovaná výmazem z obchodního rejstříku ztratila v průběhu dovolacího řízení po předložení věci dovolacímu soudu právní osobnost (§ 185 o. z.) a spolu s ní též způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.), dovolací soud ve smyslu ustanovení § 243b o. s. ř. ve spojení s § 107 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno s obchodní společností Social Media Insights s.r.o., která je po sloučení zaniklé žalované její právní nástupkyní.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu
toliko zákonné podmínky, za nichž tato fikce nastává; jsou-li tyto předpoklady splněny, právní posouzení věci se omezuje již jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, případně o jinou věc, v níž zákon vydání kvalifikované výzvy vylučuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1253/2005, ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 32 Cdo 699/2011, ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2821/2012, ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 15/2012, či ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2855/2021).
Namítá-li dovolatelka nedostatečnost skutkových tvrzení žaloby, pak z uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že těmito námitkami by se soudy zabývaly za předpokladu, že by je právní předchůdkyně žalované uplatnila včas, tedy v reakci na výzvu soudu prvního stupně podle § 114b odst. 1 o. s. ř., což však neučinila (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3498/2012). Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu i z hlediska dovolatelkou namítané nejednoznačnosti a nesrozumitelnosti žalobního návrhu.
Žalobkyní uplatněné nároky vyhovují judikatorním závěrům o projednatelnosti žaloby v projednávané věci ve smyslu § 79 o. s. ř., neboť žalobní návrh (tzv. žalobní petit) je neurčitý tehdy, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené bylo provedeno tak, že nelze dovodit, o jaká práva a povinnosti jde, a je zřejmé, že převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. Vadou podání naproti tomu není to, že žalobnímu petitu nelze vyhovět proto, že není v souladu s hmotným právem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002). Jinak řečeno, soud musí zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány, soud musí svým rozhodnutím žalobní petit zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (s výjimkami v § 153 odst. 2 o. s. ř.). Pokud by tento požadavek nebyl dodržen, mělo by to za následek, že rozhodnutí by nebylo vykonatelné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2596/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 1.
9. 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97). Odvolací soud se tudíž od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, měl-li podmínku pro vydání rozsudku pro uznání spočívající v projednatelnosti žaloby ve smyslu § 79 o. s. ř. za splněnou i z hlediska dostatečné srozumitelnosti, určitosti a nezaměnitelnosti uplatněných žalobních nároků, včetně žalobkyní uplatněného tzv. informačního nároku [k tomu srov. též znění ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)].
Na překážku vydání rozsudku pro uznání pak není ani případná skutečnost, že žalovaná není subjektivně schopná dostát obsahu výroku rozhodnutí, který právní předchůdkyně žalované uznala.
Samotná otázka faktické vykonatelnosti soudního rozhodnutí je pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí irelevantní, stejně jako interpretace dopadů soudního rozhodnutí do praxe, neboť tyto otázky se budou řešit až v případném vykonávacím či exekučním řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1438/2017). Poukazuje-li v tomto ohledu dovolatelka na judikaturu Ústavního soudu, podle níž nelze nikomu uložit povinnost, která je objektivně nesplnitelná, pak v projednávané věci se nejedná o objektivně nesplnitelné povinnosti (jak tomu bylo v případě povinnosti posuzované v dovolatelkou citovaném nálezu ze dne 16.
5. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 15/16). Odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ani při posouzení podmínky vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., resp. vydání výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř., spočívající v tom, že již ze samotného obsahu žaloby (ze skutkových tvrzení v ní obsažených), popřípadě též z listinných důkazů, které žalobce k žalobě připojil, nesmí být zjevné, že žaloba nemůže být úspěšná, i kdyby všechna tvrzení obsažená v žalobě byla prokázána, tedy že žaloba se nejeví jako zjevně bezdůvodné uplatňování práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.
10. 2003, sp. zn. 29 Odo 296/2003, uveřejněný pod č. 41/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně svojí žalobou domáhala ochrany práv podle autorského zákona a rovněž ochrany proti nekalé soutěži (§ 2976 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) spočívající v žalobkyní tvrzeném uplatňování obchodního modelu ze strany právní předchůdkyně žalované v hospodářské soutěži, odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil ani z hlediska podmínky, že se žaloba nesmí jevit jako zjevně bezdůvodné uplatňování práva.
Pokud jde o dovolatelkou namítaný rozpor výroku rozsudku pro uznání s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 16. 2. 2012, ve věci Belgische Vereniging van Auteurs, Componisten en Uitgevers CVBA (SABAM) proti Netlog NV, C-360/10, dle kterého nelze poskytovateli hostingových služeb ukládat povinnost aktivního dohledu nad veškerými údaji každého z jeho zákazníků za účelem předcházení jakémukoliv budoucímu porušování práv duševního vlastnictví, dovolací soud uvádí, že taková povinnost právní předchůdkyni žalované rozsudkem odvolacího soudu uložena nebyla a tato námitka tak přípustnost dovolání rovněž nezakládá.
Oproti tomu soudní zákaz, kterým je zprostředkovateli uložena povinnost odstranit závadný obsah nebo k němu zablokovat přístup a zajistit, že k takovým porušením nedojde opětovně, vydaný za podmínky, že před zahájením soudního řízení bylo porušení práva uvedenému zprostředkovateli předem oznámeno a tento zprostředkovatel nezasáhl neprodleně, je v souladu s čl. 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (směrnice o elektronickém obchodu) (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 22.
6.
2021, ve spojených věcech Frank Peterson proti Google LLC, YouTube Inc., YouTube LLC, Google Germany GmbH a Elsevier Inc. proti Cyando AG, C-682/18 a C-683/18). Dovolací soud pak ve svém rozhodování ve vztahu k provozování služby ukládání informací (hostingové služby) dovodil, že za situace, kdy podmínky provozování takové služby umožňují jejím uživatelům v nezanedbatelném (tj. soutěžně významném) rozsahu veřejně zpřístupňovat informace (datové soubory) porušující práva třetích osob k jejich duševnímu vlastnictví, může určitý způsob (obchodní model) provozování této služby naplnit podle konkrétních okolností znaky nekalé soutěže, a to bez ohledu, zda poskytovatel této služby (zároveň) odpovídá či neodpovídá za obsah takto uložených informací (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.
8. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2793/2020, uveřejněný pod č. 61/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Lze tak uzavřít, že o zjevně bezdůvodné uplatňování práva se v projednávané věci nejedná a rozhodnutí odvolacího soudu je i v této otázce v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.
s. ř.). P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.