, advokátem,
se sídlem v Praze 1, Melantrichova 477/20, PSČ 110 00, proti žalované G. V., se
sídlem XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Alexandrou Langošovou, advokátkou, se sídlem
v Hranicích, K. Čapka 1049, PSČ 753 01, o zaplacení částky 64 967 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 3/2014, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2018,
č. j. 15 Co 428/2017-468, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení
částku 4 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně
žalované.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í :
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 21. 9. 2017, č. j. 8 C 3/2014-367,
zastavil řízení do částky 4 126 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 3. 2011
do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu do částky 60 841 Kč s 8,05%
úrokem z prodlení od 30. 10. 2013 do zaplacení (výrok pod bodem II) a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výroky pod body III, IV a V). K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 11. 2018, č. j. 15 Co 428/2017-468, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod
bodem II co do částky 51 241 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 11. 2013 do
zaplacení změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 51 241 Kč
s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 11. 2013 do zaplacení [výrok pod bodem I.a)],
tento výrok co do částky 9 600 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 600 Kč od 1. 11. 2013 do zaplacení potvrdil [výrok pod bodem I.b)]a rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II, III, IV a V). Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně jeho výroku pod bodem I.b) a proti
výrokům o náhradě nákladů řízení pod body IV a V, podal žalobce dovolání. Ohledně přípustnosti dovolání odkázal žalobce na ustanovení § 237 občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího
soudu závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla zřejmě vyřešena. Důvodem dovolání je podle žalobce nesprávné právní
posouzení věci, které spatřuje v nepřezkoumatelné a nepřesvědčivé argumentaci
odvolacího soudu. Dovolatel v podstavě nesouhlasí s oprávněností zápočtu
pohledávky žalované vůči žalobci ve výši 9 600 Kč, neboť podle jeho názoru
žalované nevznikl nárok na zaplacení této částky. Dovolatel tak neshledává
jediný důvod, proč by neměla být částka 9 600 Kč žalobci soudem přiznána. Jedná
se podle dovolatele o náklad za ubytování tchyně žalované, která byla
zkonzumována plněním dovolatele ve prospěch tchyně provedením drobných prací v
domě. Jejím přiznáním by podle dovolatele došlo k zaplacení této částky
dvakrát. K akcesorickkým výrokům o náhradě nákladů řízení dovolatel uvedl, že
to není on, kdo náklady na řízení zavinil, nýbrž žalovaná, která odmítla
doplatit nesporných 60 841 Kč, a soudy obou stupňů, které zcela zbytečně
odročovaly soudní jednání, čímž zvyšovaly cestovní výlohy. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud změnil napadenou část výroku rozsudku
odvolacího soudu tak, že žalovaná je povinna zaplatit dovolateli i částku 9 600
Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 11. 2013 do zaplacení a náhradu nákladů
řízení před soudem prvního stupně ve výši 128 583 Kč a na náhradě nákladů
odvolacího řízení částku ve výši 38 977 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení
dovolacího. Žalovaná ve vyjádření k dovolání namítla, že žalobce nevymezil, v čem spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nevymezil ani důvod dovolání. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. aby bylo zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s.
ř.) oprávněnou osobou zastoupenou
advokátem, nejprve posuzoval, zda dovolatel v dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. platí, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom,
v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje
splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje
vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu
trvání lhůty k dovolání. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. i ustálené judikatury
dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014,
sen. zn. 29 NSČR 46/2014) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být
dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel
povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné,
přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237
o. s. ř. (či jeho části). Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno,
kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou
dovolacím soudem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel
nedostál, neboť dovolatel takovou právní otázku výslovně neformuluje a ani z
obsahu dovolání není patrné, kterou konkrétní otázku hmotného nebo procesního
práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Dovolatel pouze
polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem. K podání žalobce ze dne
16. 9. 2019 přitom dovolací soud podle § 241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. přihlížet nemohl, neboť toto podání bylo učiněno po uplynutí lhůty k dovolání. Dovolací soud je přitom při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán
uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s.
ř.); vyplývá
z toho mimo jiné, že může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v
dovolání označil. To, že má dovolatel jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje
způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř. (o žádné
z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu § 237 o. s. ř. Pokud se týká části dovolání směřující proti výrokům o náhradě nákladů
řízení, není dovolání v tomto rozsahu podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání trpí vadou, která nebyla ve lhůtě
podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. odstraněna, a v dovolacím řízení pro
tuto vadu nelze pokračovat, resp. dovolání není přípustné. Nejvyšší soud proto
dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může
se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.