23 Cdo 2130/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D.
v právní věci žalobkyně LIGNETA servis s.r.o., se sídlem Karlovy Vary, Severní
872/15, PSČ 360 05, identifikační číslo osoby 25206982, zastoupené Mgr. Jiřím
Halaburtem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Plzeňská 11, proti žalované
GRANIO s.r.o., se sídlem Praha 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, identifikační
číslo osoby 25412841, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem
Praha 1, Revoluční 1003/3, zaplacení 319 057 Kč s příslušenstvím, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 117/2012, o dovolání žalobkyně proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2014, č. j. 12 Cmo
422/2013-103, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 2014, č. j. 12 Cmo
422/2013-103, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 33
Cm 117/2012-87, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu
řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. února 2014, č. j. 12 Cmo 422/2013-103,
potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 33 Cm
117/2012-87, kterým byl zrušen rozsudek pro zmeškání Městského soudu v Praze ze
dne 2. září 2013, č. j. 33 Cm 117/2012-76.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná osvědčila
existenci omluvitelného důvodu, pro který její právní zástupkyně zmeškala první
jednání ve věci, když náhlá zdravotní indispozice právní zástupkyně žalované,
pro něž se nemohla zúčastnit jednání nařízeného na 2. 9. 2013, byla v odvolací
lhůtě, běžící pro možnost podání odvolání proti rozsudku pro zmeškání, doložena
potvrzením odborného lékaře ze dne 1. 9. 2013. Odvolací soud proto potvrdil
rozhodnutí soudu prvního stupně, který vyhověl návrhu na zrušení rozsudku pro
zmeškání podle § 153b odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Za nedůvodnou považoval odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, námitku
žalobkyně, podle níž může být důvodem pro zrušení rozsudku pro zmeškání podle §
153b odst. 4 o. s. ř. jen doručení včasné omluvy z jednání. Byť žalovaná
doručení včasné omluvy prostřednictvím e-mailu soudu nedoložila, oba soudy
vzaly za rozhodující skutečnost, že žalovaná zmeškala jednání z omluvitelných
důvodů, což považovaly za dostačující pro vyhovění návrhu na zrušení rozsudku
pro zmeškání, byť doručení včasné omluvy nebylo soudu doloženo.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání
vymezila tím, že napadené rozhodnutí závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. na
vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to rozhodnutí Nejvyššího soudu
České republiky (dále jen“Nejvyšší soud“) ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 20 Cdo
330/98, podle něhož není omluvitelným důvodem ve smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř.
okolnost, která žalovanému byla známa předem - třebaže mu objektivně
zabraňovala v účasti na jednání - jestliže žádné objektivní okolnosti nebránily
tomu, aby včas omluvil svou neúčast na jednání. Dovolatelka má za to, že
rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu i s rozhodnutím ze dne 27. 1. 2000,
sp. zn. 20 Cdo 2068/98, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že omluvu
neúčasti u jednání soudu nebo jiného úkonu lze ve smyslu § 101 odst. 2 a § 153b
o. s. ř. uskutečnit i jiným způsobem než podáním podle § 42 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že odvolací soud se nesprávně spokojil s dodatečným
doložením ospravedlňujících důvodů absence právní zástupkyně žalované na
soudním jednání, aniž by vyžadoval, aby ze strany žalované byla učiněna omluva
před jednáním. Pokud žalovaná tvrdila, že dne 1. 9. 2013 telefonovala své
asistentce, aby téhož dne (v neděli) zaslala ze svého soukromého e-mailu omluvu
právní zástupkyně žalované u jednání, dovolatelka namítá, že odvolací soud
nezvážil správně skutečnost, že pokud zdravotní stav právní zástupkyně žalované
dovoloval dne 1. 9. 2013 telefonovat asistentce, pak zajisté mohla právní
zástupkyně dne 2. 9. 2013 zatelefonovat omluvu soudu z jednání nařízeného na 2.
9. 2013 na 13. hodinu, resp. ověřit, zda její omluva od asistentky na soud byla
doručena. Dovolatelka tedy dovozuje, že odvolací soud nesprávně posoudil ve
smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř., že žádné objektivní okolnosti nebránily
žalované, resp. její právní zástupkyni, zajistit omluvu z jednání včas a řádně.
Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil,
případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), dospěl k závěru, že
dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutím odvolacího soudu
se odvolací řízení končí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud považuje dovolání za důvodné,
neboť výše citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze spočívá ve smyslu § 241a
odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení splnění předpokladů pro
zrušení rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud se při posuzování předpokladů
pro zrušení rozsudku pro zmeškání odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 23. 9. 1999, sp. zn. 20 Cdo 330/98, publikovaného v Soudní judikatuře seš.
4/2000, pod označením SJ 44/2000, podle něhož není omluvitelným důvodem ve
smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř. okolnost, která žalovanému byla známa předem -
třebaže mu objektivně zabraňovala v účasti na jednání - jestliže žádné
objektivní okolnosti nebránily tomu, aby včas omluvil svou neúčast na jednání.
Dovolatelce lze přisvědčit, že ze skutkových zjištění soudu a ze samotného
tvrzení žalované (viz vyjádření k dovolání na č. l. 147/verte spisu ve spojení
s odkazem na podání ze dne 17. 9. 2013 – č. l. 79 až 81 spisu) nelze dovodit,
že by právní zástupkyně žalované nebyla z objektivních důvodů schopna včas
omluvit svoji neúčast na jednání u soudu nařízeného na 2. 9. 2013. Navíc sama
žalovaná tvrdí, že její právní zástupkyně ještě dne 1. 9. 2013 telefonicky
požádala svoji asistentku T. B., aby ji z jednání omluvila, resp. požádala o
odročení jednání, která tak podle tvrzení žalované měla učinit ze soukromého
e-mailu (viz č. l. 80 a 89 spisu). Je proto zřejmé, že byla-li právní
zástupkyně schopna kontaktovat svoji asistentku, pak byla schopna kontaktovat
se svojí omluvou i soud.
S ohledem na výše uvedené, kdy dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné a
důvodně ohledně nesprávného posouzení otázky splnění předpokladů pro zrušení
rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř., neboť rozhodnutí
odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou, Nejvyšší soud napadené
usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř., bez jednání (§ 243a
odst. 1 o. s. ř.), zrušil; jelikož důvody, pro které bylo usnesení odvolacího
soudu zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud
i usnesení soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem
dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); soud rozhodne
také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1,
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu