23 Cdo 2151/2024-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Autobusy KAVKA, a.s., se sídlem v Mostě, Báňská 287, identifikační číslo osoby 27289974, zastoupené JUDr. Radkem Spurným, advokátem se sídlem v Duchcově, Míru 33/9, proti žalované MAN Truck & Bus Czech Republic s.r.o., se sídlem v Čestlicích, Obchodní 120, identifikační číslo osoby 46965904, zastoupené Mgr. Vilémem Holubcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, o zrušení závazku, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 24 C 208/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2023, č. j. 23 Co 148/2023-91, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 16. 2. 2023, č. j. 24 C 208/2022-74, zastavil řízení o zrušení závazku (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II) a rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku žalobkyni (výrok III).
2. Soud prvního stupně řízení zastavil pro nedostatek pravomoci soudu podle § 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) poté, co žalovaná ve vyjádření k žalobě vznesla námitku, že věc má být projednána v řízení před rozhodci. Mezi stranami byla dne 12. 11. 2019 uzavřena kupní smlouva (dále také jako „hlavní smlouva“), přičemž tato smlouva byla uzavřena za všeobecných obchodních podmínek žalované. Čl. VIII všeobecných obchodních podmínek žalované stanoví, že všechny spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platností u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky podle jeho řádu třemi rozhodci.
3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 7. 2023, č. j. 23 Co 148/2023-91, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
4. Usnesení odvolacího soudu napadla v celém rozsahu žalobkyně včasně podaným dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dle jejího názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4895/2009, a to při řešení otázky posouzení platnosti rozhodčí doložky. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení o zrušení závazku nezastavuje a ve výrocích II a III se usnesení soudu prvního stupně zrušuje.
5. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem [§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.], posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je dovolání přípustné.
7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
10. Dovolání není přípustné.
11. Dovolatelka má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jestliže rozhodčí doložku sjednanou odkazem na všeobecné obchodní podmínky žalované považoval za platnou. Dle jejího názoru hlavní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou neprohlašuje všeobecné obchodní podmínky žalované za svou nedílnou součást a smluvní strany připojeným podpisem pod textem hlavní smlouvy nevyslovily s těmito obchodními podmínkami souhlas.
12. Ze skutkových zjištění v dané věci vyplývá, že hlavní smlouva uvádí, že všeobecné obchodní podmínky žalované jsou součástí hlavní smlouvy (hlavní smlouva se těmito podmínkami řídí). Všeobecné obchodní podmínky žalované byly uveřejněny na internetové adrese, na niž byl v hlavní smlouvě připojen odkaz. Jestliže tedy uvedené obchodní podmínky, které obsahovaly rozhodčí doložku, byly podle ujednání v hlavní smlouvě součástí této smlouvy, obchodní podmínky byly stranám známy a obě smluvní strany, tedy i dovolatelka, vyslovily s obsahem hlavní smlouvy souhlas svým připojeným podpisem, nelze přisvědčit dovolatelce, že by rozhodčí doložka v posuzované věci nebyla sjednána platně, a že by ze smlouvy nebyl patrný souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Odvolací soud se proto od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při výkladu § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 3 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, nijak neodchýlil, jestliže uzavřel, že rozhodčí doložka byla mezi účastníky sjednána platně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2563/2022).
13. Namítá-li dále dovolatelka, že obsah smlouvy nebyl určen odkazem na všeobecné obchodní podmínky žalované, jelikož tyto nebyly zvlášť podepsány, pomíjí, že podpis pod samotným textem všeobecných obchodních podmínek není k jejich inkorporaci do právního vztahu třeba. Postačí, jsou-li obchodní podmínky, na něž je odkázáno, připojeny k nabídce či jsou-li stranám známy (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2563/2022, či usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 240/2015). Opačný závěr nevyplývá ani z dovolatelkou odkazovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4895/2009, jež vycházelo z odlišného skutkového stavu a ve kterém tak tato otázka nebyla řešena.
14. Jestliže dovolatelka namítá, že jí obchodní podmínky známy nebyly, vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého v napadeném usnesení vycházel odvolací soud. Odvolací soud vycházel z toho, že dovolatelce byl obsah všeobecných obchodních podmínek žalované znám, neboť na ně bylo odkázáno přímo ve znění objednávky žalobkyně. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
15. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. Dovolací soud dále uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2024
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu