23 Cdo 2166/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci
žalobkyně ROSTĚNICE, a.s., se sídlem v Rostěnicích 49, okres Vyškov,
identifikační číslo osoby 63481821, zastoupené JUDr. Janem Navrátilem,
advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 378/1, proti žalované BOZA,
s.r.o., se sídlem v Bučovicích, Mírová 206, identifikační číslo osoby 26924226,
zastoupené JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova
1031/34, o zaplacení částky 93.292,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 581/2009, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2015, č. j. 28 Co 283/2012-350, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi
účastníky (bod II. výroku).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze
dne 6. února 2015, č. j. 28 Co 283/2012-350, rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil co do částky 70.033,50 Kč s blíže určeným příslušenstvím (první
výrok), co do částky 23.259,- Kč rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žalobu v tomto rozsahu zamítl (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení
mezi účastníky (třetí a čtvrtý výrok).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že na počátku vzájemné spolupráce mezi
účastníky se strany přinejmenším ústně dohodly na ceně pekárenských výrobků i
na její fakturaci s tím, že množství pečiva bude sjednáváno operativně. Strany
během několika let své obchodní spolupráce ústně či konkludentně uzavíraly
jednotlivé kupní smlouvy, na základě nichž žalovaná žalobkyni platila dle
žalobkyní vystavených faktur, případně hotově. Z listiny označené jako „Uznání
pohledávek“ potvrzené žalovanou odvolací soud dovodil, že v listině blíže
označené částky, které žalobkyně uplatňovala, mají obě strany za nesporné.
Naopak odvolací soud shledal, že žalobkyně neprokázala dodání zboží, a tudíž
důvodnost fakturace zboží, u dalších pohledávek z roku 2009 (v rozsudku
odvolacího soudu označeny čísly 19 až 27) v celkové výši 23.259,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též jen „dovolatelka“)
dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Dle
dovolatelky napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky
hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu
ze dne 26. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 298/2009, a rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 28. července 2005, sp. zn. 32 Odo 924/2004. Dovolatelka namítá, že
žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení ohledně existence závazkového právního
vztahu, že mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující byla
uzavřena postupem dle § 409 a násl. obch. zák. řádně kupní smlouva, ve které by
byla dohoda o všech náležitostech, zejména o ceně. Dovolatelka také namítá vady
řízení spočívající v nesprávném průběhu koncentrace řízení, neboť provedení
důkazů, které nebyly navrženy, představuje porušení práva na spravedlivý proces
včetně porušení práva rovnosti účastníků. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila. Úvodem Nejvyšší soud podotýká, že i když dovolatelka ohlašuje, že rozhodnutí
odvolacího soudu napadá v rozsahu výroku I., III. a IV., z obsahu dovolání je
zřejmé, že zpochybňuje pouze rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé; výroky o
nákladech řízení před soudy obou stupňů se dovolací soud proto nezabýval. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II
bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel
tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že
dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v
tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud,
který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.),
dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237
o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se
odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 298/2009 a
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2005, sp. zn. 32 Odo 924/2004. Tak tomu však není. Tato rozhodnutí dovolacího soudu vychází z právního závěru,
že dokud není učiněna mezi stranami smlouvy dohoda o kupní ceně – podstatné
náležitosti kupní smlouvy, nelze dospět k závěru, že kupní smlouva platně
vznikla. V projednávané věci o takovou situaci však nejde, neboť rozhodnutí
odvolacího soudu vychází ze zjištění, že na počátku vzájemné spolupráce se
strany dohodly na ceně pekárenských výrobků a na její fakturaci. Vzhledem k
zavedené praxi mezi stranami (§ 275 odst. 4 obch. zák.), neformálnímu
operativnímu způsobu realizace dalších objednávek mezi žalobkyní a žalovanou, a
dlouhodobosti vzájemné spolupráce, nejsou závěry odvolacího soudu o platném
uzavření jednotlivých kupních smluv v rozporu s výše uvedenou judikaturou
Nejvyššího soudu. V části dovolání, ve které je namítán nesprávný postup odvolacího soudu, není
dovolání přípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než
předvídaný ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. Otázkami navozenými dovolatelkou
se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke
kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě
přípustného dovolání (§ 243 odst. 2 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však
přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže. K dalším námitkám dovolatelky, jimiž napadá nesprávnost zjištění odvolacího
soudu ohledně uznání závazku a ohledně existence závazkového vztahu, dovolací
soud uvádí, že dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu uplatněním
způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není
zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než
z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů
odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v
ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout
žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září
2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud tedy neshledal předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu
ustanovení § 237 o. s. ř. Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k
závěru o nepřípustnosti dovolání. Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. toto dovolání odmítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje dle § 243f odst. 3 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.