23 Cdo 2223/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce Ing. Z. P., podnikající pod označením Ing. Zbyněk Pokorný – TRADING, CONSULTING, identifikační číslo osoby 40638740, zastoupeného Mgr. Barborou Krásovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2 – Vinohrady, Záhřebská 154/30, proti žalované Euro - Agency s.r.o., se sídlem Mnichovice, Mirošovická 697, PSČ 251 64, identifikační číslo osoby 47543477, zastoupené JUDr. Markem Bánským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Elišky Krásnohorské 10/2, o zaplacení částky 1,305.804,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 95/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2013, č. j. 3 Cmo 119/2013-262, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.476,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 420.915,20 Kč (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů). V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle § 237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalovaná označila otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo by dovolacím soudem byla rozhodována rozdílně, případně by měla být vyřešena jinak. Dovolatelka však žádnou takovou otázku neoznačuje. Dovolatelka nesouhlasí s tím, jak soudy posoudily činnosti žalobce před uzavřením zprostředkovatelské smlouvy ze dne 16. září 2002. Rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně však vychází z toho, že v řízení bylo prokázáno, že v důsledku zprostředkovatelských činností žalobce, které vyvíjel právě již na základě písemné zprostředkovatelské smlouvy ze dne 16. září 2002, došlo k uzavření předpokládané dohody se společností FLÓRA – SEN, s. r. o., o poskytování reklamních službách, a žalobci tak vznikl nárok na sjednanou provizi v souladu s ustanovením § 647 odst. 1 obch. zák. Jednotlivé konkrétní činnosti jsou pak v rozhodnutí konkretizovány. Namítá-li dovolatelka, že po uzavření písemné zprostředkovatelské smlouvy již žalobce pro žalovanou žádné činnosti nevyvíjel, pak je z výše uvedeného zřejmé, že žalovaná vychází z odlišných skutkových zjištění než soudy nižšího stupně. Skutková zjištění přitom dovolacímu přezkumu nepodléhají. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání jako nepřípustné podle§ 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost uložená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu