23 Cdo 2243/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci
žalobkyně B. D. P., s. r. o., zast. JUDr. V. B., advokátem proti žalované O.D.
V. u Č. B., zast. JUDr. S. F., advokátem o uložení povinnosti uzavřít smlouvu,
vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 84/2006, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
18. ledna 2007, č. j. 19 Co 2278/2006-180, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. ledna 2007, č. j. 19
Co 2278/2006-180 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.
6. 2006, č. j. 10 C 84/2006-122, se zrušují a věc se vrací tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Krajský soud v v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18.
ledna 2007, č. j. 19 Co 2278/2006-180, potvrdil rozsudek Okresního soudu v
Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2006, č. j. 10 C 84/2006-122, jímž tento
soud zamítl návrh, aby žalovaná byla povinna uzavřít se žalobkyní v příloze
rozsudku uvedenou smlouvu o dílo a nahradit jí náklady řízení, a dále rozhodl o
nákladech řízení tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení
ve výši 7.824,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právního
zástupce žalované; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení
tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího
řízení na účet právního zástupce žalované částku 8.092,- Kč do tří dnů od
právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobkyně žalobou ze
dne 22. 2. 2006 u soudu domáhala uložení povinnosti žalované uzavřít v příloze
přiložené smlouvy o dílo. Dále uvedl, že dle skutkových zjištění soudu prvního
stupně, jež odvolací soud považoval za správná a z nichž při právním posouzení
vycházel, žalovaná uzavřela dne 13. 12. 2004 se společností B. p. V. s. r. o.,
(dále též „B.“) smlouvu o společném postupu, ve znění dodatku č. 1 ze dne 21.
2. 2005 (dále též „smlouva o SP“), dle které se B. mj. zavázalo uzavřít s
žalovanou do 30-ti dnů po vydání pravomocného územního rozhodnutí smlouvu o
dílo na výstavbu nebytových prostor, dvou dvojgaráží a osmi bytových jednotek
dle projektové dokumentace pro územní rozhodnutí a stavební povolení podle čl.
III. odst. 3.1.1., kterou se v čl. 3.2 zavázala rovněž vypracovat. V čl. IV.
odst. 4. 2 smlouvy o SP se žalovaná zavázala po vydání pravomocného územního
rozhodnutí uzavřít s B. smlouvu o dílo na výstavbu nebytových prostor, dvou
dvojgaráží a osmi bytových jednotek; cena díla měla být upřesněna na základě
dokumentace pro stavební povolení a neměla přesáhnout částku 13.900.000,- Kč
bez DPH.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaná nemohla podáním ze
dne 27. 9. 2005 odstoupit od smlouvy o SP, poněvadž odstoupení od smlouvy o SP
z důvodu nedostatku podaných informací kvalifikovaným způsobem by bylo možné
hodnotit jako výkon práva, jenž je v rozporu se zásadami poctivého obchodního
styku. Žalovaná se však nedovolávala nekvalifikovaného podání informací o
jednateli a společníku žalobkyně (§ 267 odst. 1 obchod. zák.), nýbrž tvrdila,
že nebyla neprodleně informována o změně společníka a jednatele, což se dle
odvolacího soudu nezakládá na pravdě, jelikož o změnách v osobě jednatele a
společníka byla žalovaná informována přípisy ze dne 30. 8. 2005 a ze dne 14. 9.
2005. Žalovaná nemohla dle odvolacího soudu odstoupit od smlouvy o SP ani
podáním ze dne 4. 5. 2006, neboť dle čl. V. odst. 5.1 smlouvy o SP bylo možné
od smlouvy odstoupit tehdy, pokud prodlení trvalo více jak 30 dnů. Územní
rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 9. 2005, třicetidenní lhůta dle čl. III.
odst. 3.2 smlouvy o SP k předložení smlouvy o dílo marně uplynula 10. 10. 2005
(8. 10. 2005 byla sobota, nejbližším následujícím pracovním dnem bylo pondělí
10. 10. 2005 /§ 122 odst. 3 občan. zák./).Žalované byl návrh smlouvy doručen
nejpozději dne 9. 11. 2005 (poslední den třicetidenní lhůty), nebyl dle
odvolacího soudu naplněn důvod uvedený v čl. V. odst. 5.1 pro odstoupení od
smlouvy, a proto není odstoupení od smlouvy žalované ze dne 4. 5. 2006 platné.
Odvolací soud dále dovodil, že smlouva o převodu práv a závazků ze dne 28. 3.
2005 není „pouhým postoupením pohledávky ,stávajícím věřitelem věřiteli
budoucímu´ “, neboť tato smlouva měla vytvořit právní stav, ve kterém žalovaná
bude v pozici oprávněného a zároveň povinného ve vztahu k žalobkyni, jež místo
B. převezme práva a povinnosti vůči žalované. Za takové situace by žalovaná
musela být „plnohodnotným účastníkem daného smluvního vztahu“ a nestačilo, že
žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že souhlasí s převodem práv a závazků
ze Smlouvy o SP z B. na žalobkyni. Předchozí souhlas žalované k uzavření
smlouvy dle odvolacího soudu nemá za následkem, že se stala účastníkem až
později uzavřené smlouvy, a to ani za situace, kdy se B. a žalobkyně v čl. VI
odst. 6.9 smlouvy ze dne 28. 3. 2005 dohodly, že „písemný souhlas obce bude
tvořit přílohu č. 4 k této smlouvě a je její nedílnou součástí“, poněvadž
žalovaná učinila právní úkon v době, kdy smlouva uzavřena nebyla, a tak se
nemohla stát účastníkem tohoto později vzniklého smluvního vztahu. Odvolací
soud zastává názor, že za této situace není žalovaná smlouvou o převodu práv a
závazků ze dne 28. 3. 2005 vázána.
Odvolací soud je dále přesvědčen, že měla-li být uzavřena na základě smlouvy o
SP smlouva o dílo, musel by být její obsah dohodnut alespoň v takovém rozsahu,
aby byl pouze upřesňován a nikoli dotvářen. Dle názoru odvolacího soudu se
žalovaná k uzavření smlouvy o dílo s obsahem požadovaným v žalobě v čl. IV.
odst. 4.2 smlouvy o SP nezavázala, a proto nelze žalované uložit povinnost
uzavřít smlouvu o dílo.
Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 30. 3. 2007 napadla žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu s
tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a
své dovolací námitky podřadila dovolacím důvodům uvedeným v ust. § 241a odst. 2
písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že naplnění dovolacího důvodu
dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud shledal
žalobkyní uplatněné odvolací námitky důvodnými a přesto rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil. Dále dovolatelka brojí proti postupu odvolacího soudu, jenž
„neinformoval účastníky řízení o svém právním názoru v otázce aktivní
legitimace žalobce a v otázce, zda-li na základě uzavřené smlouvy o převodu
práv a závazků došlo ke změně v osobě účastníků smlouvy o společném postupu ze
dne 13. 12. 2004“ a tento právní názor vyjádřil až v rozhodnutí ve věci samé.
Dovolatelka s odkazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 287/05 uvedla,
že pokud odvolací soud shledal právní posouzení soudu prvního stupně
nesprávným, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu
řízení. Dovolatelka dále upozornila, že jí odvolací soud nedal možnost vyjádřit
se k jeho právnímu názoru týkajícímu se posouzení aktivní legitimace a event.
právního posouzení smlouvy o převodu práv a závazků. Aktivní věcnou legitimaci
žádný z účastníků, „vyjma vyjádření žalovaného (…) na konci odvolacího řízení,
ve vztahu ke kterému žalobce vznesl námitku nepřípustnosti tvrzení této nové
skutečnosti v odvolacím řízení“, a platnost smlouvy o převodu práv a závazků,
nezpochybňoval. Naplnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení (§
241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) dovolatelka spatřuje v nesprávném právním
posouzení smlouvy o převodu práv a závazků, jelikož je přesvědčena, že je zcela
irelevantní, kdy vedlejší účastník udělí souhlas s výměnou smluvního partnera a
jakým způsobem tak učiní. Dle jejího názoru lze smluvně sjednat i předchozí
souhlas smluvní strany s výměnou druhého účastníka smlouvy a to i přes
skutečnost, že osoba, jež v budoucnu nahradí účastníka vystupujícího z tohoto
smluvního vztahu, není v době uzavření smlouvy identifikována, a proto se
takový souhlas týká blíže neurčeného okruhu osob, „které můžou vyměnit ve
smluvním vztahu účastníka smlouvy“. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího
soudu v otázce přiměřeného použití ustanovení občanského zákoníku o postoupení
pohledávky a převzetí dluhu. Smlouva o postoupení pohledávky a převzetí dluhu
je dle dovolatelky souhrnem dvou právních úkonů – postoupení pohledávky a
převzetí dluhu.
Žalobkyně dále odvolacímu soudu vytkla, že „jeho rozhodnutí neodpovídá
dokazování a zjištěnému skutkovému stavu“, neboť žalovaná nikdy nezpochybnila
návrh smlouvy, kterou se zavázala ve smyslu ust. § 289 obchod. zák. uzavřít a
který vycházel ze smlouvy o společném postupu, kde byl sjednán obecným způsobem
předmět plnění a cena.
S ohledem na shora uvedené žalobkyně závěrem navrhla, aby dovolací soud zrušil
rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání, jak vyplývá z obsahu spisu a předkládací
zprávy, nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že
dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti,
dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o.s.ř. a jím
bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o.s.ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto
mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu
přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska
uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé
se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
V posuzované věci není dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
přípustné, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý
rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm.
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy
nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v
rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se
závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také
dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím
důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2
písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3
o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným
dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila, jsou pro
úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či
nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá),
jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení v
dovolání zpochybnila.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na názoru, že žalovaná není v souzené
věci pasivně legitimována, neboť její souhlas s převodem práv a závazků ze dne
24. 3. 2005, jímž žalovaná vyslovila souhlas s převodem práv a závazků ze
smlouvy o SP ze dne 13. 12. 2004 a dodatku č. 1 ke smlouvě o SP dne 21. 2. 2005
z B. na žalobkyni, před uzavřením smlouvy o převodu práv a závazků ze dne 28.
3. 2005 mezi B. (B. p. V., s. r. o.) a žalobkyní (B. D. P., s. r. o.)
neznamená, že se stala účastníkem této později uzavřené smlouvy. Odvolací soud
dále též dovodil, že žalovaná nemá povinnost uzavřít v příloze žaloby
přiloženou smlouvu o dílo, jelikož předmět plnění budoucí smlouvy (smlouvy o
dílo) nebyl vymezen ani rámcovým způsobem, a proto je toto ujednání smlouvy o
SP dle § 37 občan. zák. neplatné.
Dovolatelka odvolacímu soudu nejprve vytkla vadu řízení spočívající v tom, že
neinformoval účastníky řízení o svém právním názoru na otázku aktivní
legitimace. Dovolatelka dále nesouhlasí s tím, že za situace, kdy odvolací soud
shledal všechny odvolací námitky žalované důvodné, měl odvolací soud rozsudek
soudu prvního stupně zrušit a nikoli potvrdit. Žalobkyně dále odvolacímu soudu
vytkla, že „jeho rozhodnutí neodpovídá dokazování a zjištěnému skutkovému
stavu“, neboť žalovaná nikdy nezpochybnila návrh smlouvy, kterou se zavázala ve
smyslu ust. § 289 obchod. zák. uzavřít. Dovolatelka následně nesouhlasí s
právním posouzením odvolacího soudu týkajícím se smlouvy o převodu práv a
závazků. Je přesvědčena, že žalovaná mohla udělit souhlas s převodem práv a
závazků ze smlouvy o SP z B. (B. p. V., s. r. o.) na žalobkyni, a to i přes
skutečnost, že osoba (žalobkyně- B. D. P., s. r. o.), jež ve smlouvě o převodu
práv a závazků ze dne 28. 3. 2005 uzavřené mezi B. a žalobkyní vstoupila do
všech práv a závazků ze smlouvy o SP na místo B., nebyla ještě v době udělení
souhlasu žalované známa.
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že společnost B. p.
V., s. r.o. (jak shora uvedeno- dále též „B.“) uzavřela se žalovanou dne 13.
12. 2004 smlouvu o společném postupu a dne 21. 2. 2. 2005 dodatek č. 1 ke shora
uvedené smlouvě o společném postupu (dle čl. VI. odst. 6.7. změny a doplňky
smlouvy o SP mohou být učiněny pouze dohodou smluvních stran a písemnou
formou). B. se v ní mimo jiné zavázalo zajistit na své náklady vydání územního
rozhodnutí na výstavbu bytových domů a nebytových prostor v souladu s
projektovou dokumentací, jež byla přílohou smlouvy o SP (přílohu č. 2 tvoří
návrh stavby investora /B./ v místě k. ú. D. V.u Č. B., č. p. 2961, 2963). Dále
se v čl. III. odst. 3.2. zavázalo nejpozději do 30 dnů po vydání pravomocného
územního rozhodnutí uzavřít se žalovanou smlouvu o dílo na výstavbu nebytových
prostor, dvou dvojgaráží a osmi bytových jednotek dle projektové dokumentace
pro územní rozhodnutí a stavební povolení v souladu s projektovým záměrem
(studií stavby) dle čl. III. odst. 3.1.1 smlouvy o SP. Žalovaná se v čl. IV.
odst. 4.2. zavázala po vydání pravomocného územního rozhodnutí uzavřít s B.
smlouvu o dílo na výstavbu nebytových prostor, dvou dvojgaráží a osmi bytových
jednotek s tím, že cena díla bude upřesněna na základě dokumentace pro stavební
povolení a nepřesáhne částku 13.900.000,- Kč. Strany sjednaly možnost
odstoupení od smlouvy o SP v případě prodlení kterékoli smluvní strany s
plněním povinností dle této smlouvy o více jak 30 dnů. Druhá smluvní strana
byla pak oprávněna odstoupit od poskytování dalšího plnění dle smlouvy o SP,
nedohodnou-li se smluvní strany jinak (čl. V. odst. 5.1.).
Smlouvou o převodu práv a závazků ze dne 28. 3. 2005 se B. p. V., s. r.o. jako
postupitel a B. D. P., s. r. o. jako postupník dohodly, že ke dni účinnosti
této smlouvy postupitel úplatně na postupníka postupuje veškerá práva a převádí
veškeré závazky plynoucí ze smlouvy o SP a do veškerých práv a závazků ze
smlouvy o SP vstupuje na místo postupitele postupník, přičemž postupník s tímto
postoupením souhlasil (čl. III smlouvy o převodu práv a závazků) s tím, že tato
smlouva o převodu práv a závazků se stane účinnou dnem, kdy bude postupiteli
udělen souhlas O. D. V. u Č. B. (žalované) s postoupením práv a převodem
závazků dle této smlouvy na postupníka, přičemž písemný souhlas O. D. V. u Č.
B. (žalované) tvoří přílohu č. 4 k této smlouvě a je její nedílnou součástí
(čl. VI. odst. 6.9 smlouvy o převodu práv a závazků). V příloze č. 4 ke shora
uvedené smlouvě o převodu práv a závazků je souhlas O. D. V. u Č. B. ze dne 24.
3. 2005 s převodem práv a závazků ze smlouvy o společném postupu ze dne 13.
12. 2004 a dodatku č. 1 ke smlouvě o společném postupu ze dne 21. 2. 2005 ze
společnosti B.p. V., s. r. o. na společnost B. D. P., s. r. o. Pravomocné
územní rozhodnutí, na jehož vydání byl vázán počátek běhu třicetidenní lhůty k
uzavření předmětné smlouvy o dílo mezi B. a žalovanou, nabylo právní moci dne
8. 9. 2005 a návrh smlouvy o dílo byl žalované doručen dne 9. 11. 2005.
Nejvyšší soud ČR se nejdříve zabýval dovolací námitkou žalobkyně, zda žalovaná
mohla udělit souhlasit s převodem práv a závazků ze smlouvy o SP z B. (B. p.
V., s. r. o.) na žalobkyni v situaci, kdy osoba (tj. nynější žalobkyně), jež
měla vstoupit do všech práv a závazků ze smlouvy o SP na místo B., nebyla ještě
v době udělení souhlasu žalované známa. Odvolací soud dovodil, že žalovaná není
smlouvou o převodu práv a závazků ze dne 28. 3. 2005 vzhledem k udělení
souhlasu s převodem práv a závazků (24. 3. 2005) z B. na B. D. P., s. r. o.
před uzavřením smlouvy o převodu práv a závazků (28. 3. 2005), vázána.
Podle § 524 odst. 1 občan. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu
dlužníka postoupit písemnou smlouvou na jiného. Ve smyslu § 524 odst. 2 občan.
zák. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s
ní spojená.
Podle ustanovení § 531 obč. zák., kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho
dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas.
Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dlužníku, nebo tomu, kdo dluh převzal
(odstavec 1). Kdo bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem,
stane se dlužníkem vedle původního dlužníka (odstavec 2). Smlouva o převzetí
dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou (odstavec 3). Námitky, které
má vůči věřiteli původní dlužník, může uplatnit i osoba, která dluh převzala
(odstavec 4).
Vzhledem k uvedenému jde o posouzení právní otázky platnosti či neplatnosti
smlouvy o převodu práv a závazků ze dne 28. 2. 2005, uzavřené mezi společností
B.p.V., s. r. o. (jako postupitel) a spol. B. D. P., s. r. o. (jako postupník),
jíž došlo k postoupení veškerých práv a převedení veškerých závazků ze smlouvy
o společném postupu ze dne 13. 12. 2004, ve znění dodatku č. 1 ze dne 21. 2.
2005, přičemž s převodem uvedených práv a povinností žalovaná souhlasila (viz
Souhlas s převodem práv a závazků ze dne 24. 3. 2005).
V daném případě byla uzavřena smlouva o převodu práv a povinností mezi původní
stranou smlouvy o společném postupu - spol. B. p. V., s. r. o. (jako
postupitelem) a spol. B. D. P., s. r. o. (jako postupníkem), jejímž předmětem
bylo postoupení veškerých práv a převedení veškerých závazků ze smlouvy o
společném postupu ze dne 13. 12. 2004, ve znění dodatku č. 1 ze dne 21. 2.
2005, přičemž ze „Souhlasu s převodem práv a závazků ze dne 24. 3. 2005“ je
zřejmé, že druhá strana smlouvy o společném postupu- žalovaná s převodem
uvedených práv a povinností souhlasila.
Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 30. 5. 2001, sp. zn.
33 Cdo 2390/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném
nakladatelstvím C. H. Beck, pod označením C 534/6, vyjádřil názor, že předmětem
postoupení podle § 524 občan. zák. sice může být pohledávka jakéhokoliv druhu,
tedy i nepeněžitá, ale nikoli povinnost účastníka. Předmětem postoupení
pohledávky (cese) tak může být jen právo, nikoliv povinnost.
Předmětnou smlouvou o převodu práv a závazků mělo dojít k postoupení nejen práv
ze smlouvy o společném postupu, nýbrž i povinností. Odvolací soud vyslovil
právní názor, že smlouva o převodu práv a závazků ze smlouvy o SP z B. na
žalobkyni není vůči žalované účinná, neboť nebyl „plnohodnotným účastníkem
daného smluvního vztahu“.
Ke změně v subjektech závazku na straně dlužnické podle § 531 občan. zák.
dochází na základě písemné smlouvy mezi dlužníkem a třetí osobou (přejímatelem)
tehdy, jestliže k tomu dá věřitel souhlas, jak tomu bylo v souzené věci. Bez
souhlasu věřitele by neměla taková dohoda právní účinky a ke změně dlužníků by
nedošlo.
Pokud odvolací soud vyslovil názor, že souhlas žalované s „převodem práv a
povinností“ z původního účastníka smlouvy o SP- B. p. V., s. r. o. na
žalobkyni- společnost B. D. P., s. r. o. nelze udělit před uzavřením smlouvy o
„převodu práv a povinností“, není tento názor správný. Souhlas s převzetím
dluhu ve smyslu ust. § 531 odst. 1 občan. zák. je jednostranným právním úkonem,
jehož forma není předepsána. Věřitel ho může vyjádřit již před či během
uzavření smlouvy o převodu práv a závazků, popř. následně. V případě, že by
žalovaná tento souhlas s „převodem práv a závazků“ ze smlouvy o SP z B. na
žalobkyni nedala, nemohlo by dojít k platnému převzetí povinností (dluhu)
žalobkyní dle § 531 odst. 1 občan. zák., a tedy i k změně v osobě původního
účastníka smlouvy o SP- B. p. V., s r. o.
Odvolací soud se proto v dalším řízení bude zabývat platností smlouvy o převodu
práv a závazků a posouzením, tj. zda tato smlouva v sobě obsahuje ujednání o
postoupení pohledávky a převzetí dluhu či nikoli, zda tato ujednání splňují
všechny náležitosti na ně kladené ust. § 524 a násl. a § 531 a násl. občan.
zák. Bez tohoto posouzení nelze dospět k závěru, zda žalobkyně je či není v
souzené věci aktivně legitimována.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je správné posouzení odvolacího soudu,
že plnění budoucí smlouvy o dílo dle příslušných smluvních ujednání a ust. §
289 odst. 1 obchod. zák. je neurčité.
Obligatorní náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí dle § 289 odst. 1 obchod.
zák. je, že předmět plnění budoucí smlouvy musí být určen alespoň obecně, tedy
základním (rámcovým) vymezením. Určení musí být natolik konkrétní, aby předmět
plnění budoucí smlouvy byl ve všech základních rysech určen tak, jak to
odpovídá potřebám v daném případu a aby bylo možno objektivně posoudit splnění
závazků ze smlouvy o uzavření smlouvy budoucí. Bližší vymezení předmětu plnění
budoucí smlouvy může být ponecháno na jednání o uzavření této smlouvy. Její
předmět ovšem může být určen i přesně a na jednání o uzavření realizační
smlouvy může být ponecháno jen stanovení podmínek plnění a konkrétní doby
plnění (srov. Štenglová, I., Plíva S., Tomsa M. a kol.: Obchodní zákoník.
Komentář. 9. vydání, Praha, C. H. Beck 2004, strana 971 až 972).
V posuzovaném případě se B. zavázalo uzavřít do 30 dnů po vydání pravomocného
územního rozhodnutí dle smlouvy o SP s žalovanou smlouvu o dílo „na výstavbu
nebytových prostor, dvou dvojgaráží a osmi bytových jednotek dle projektové
dokumentace podle čl. 3.1.1.“ s tím, že „cena díla bude upřesněna na základě
dokumentace pro stavební povolení a nepřesáhne částku 13.900.000,- Kč bez
DPH“ (čl. IV. odst. 4.2. smlouvy o SP).
Z uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu, že žalovaná nemá povinnost
uzavřít v příloze žaloby přiloženou smlouvu o dílo z toho důvodu, že předmět
plnění budoucí smlouvy (smlouvy o dílo) nebyl vymezen ani rámcovým způsobem, a
proto je toto ujednání smlouvy o SP dle § 37 občan. zák. neplatné, není
správný. Předmět budoucí smlouvy o dílo byl určen dostatečně, a to i s odkazem
na projektovou dokumentaci, a odpovídá potřebám daného případu a bylo podle
něho možno objektivně posoudit splnění závazků ze smlouvy o uzavření budoucí
smlouvy o dílo.
Nejvyšší soud se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že obsah budoucí
smlouvy o dílo musel být „dohodnut v takovém rozsahu, aby tento obsah byl
případě pouze upřesňován, nikoli dotvářen“, poněvadž předmět plnění budoucí
smlouvy o dílo může být „vymezen „obecným způsobem“ (ust. § 289 odst. 1 obchod.
zák.), tj. alespoň tak, aby bylo zřejmé, k provedení jakého díla se budoucí
zhotovitel zaváže a za jakou cenu za provedené dílo, popř. jak bude cena
určena, kterou se budoucí objednatel zaváže zaplatit. Zpřesňující vymezení
předmětu plnění budoucí smlouvy o dílo, popř. sjednání dalších nepodstatných
náležitostí smlouvy, nemusí být součástí smlouvy o smlouvě budoucí, a může být
tak ponecháno na jednání o uzavření této smlouvy, popř. obsah budoucí smlouvy o
dílo může být určen soudem, nebyla-li ve smlouvě o SP určena osoba, jež by
obsah uvedené smlouvy určila (§ 292 odst. 2 obchod. zák.).
Závěr odvolacího soudu, že ujednání čl. IV. odst. 4.2. smlouvy o SP je neurčité
a dle § 37 občan. zák. neplatné, není – vzhledem ke shora uvedenému – správný,
neboť vymezení předmětu budoucí smlouvy o dílo je z hlediska požadavku zákona
na jeho určení alespoň obecným způsobem (§ 289 odst. 1 obchod. zák.)
dostačující.
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že odvolací soud posoudil výše uvedené
právní otázky nesprávně, a je tak naplněn dovolací důvod nesprávného právního
posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a dovolání je ve smyslu
ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť předmětné otázky byly
odvolacím soudem posouzeny v rozporu s hmotným právem.
Pokud dovolatelka v dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu
„neodpovídá dokazování a zjištěnému skutkovému stavu“, protože žalovaná nikdy
nezpochybnila návrh smlouvy, kterou se zavázala ve smyslu ust. § 289 obchod.
zák. uzavřít, a namítala též tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) spočívající v
tom, že odvolací soud „neinformoval účastníky řízení o svém právním názoru v
otázce aktivní legitimace žalobce a v otázce, zda-li na základě uzavřené
smlouvy o převodu práv a závazků došlo ke změně v osobě účastníků smlouvy o
společném postupu ze dne 13. 12. 2004“, a v tom, že shledal-li odvolací soud
všechny námitky odvolatelky (žalobkyně) důvodnými, měl rozsudek soudu prvního
stupně zrušit a nikoli potvrdit, jak tomu bylo v uvedeném případě, dovolací
soud se těmito námitkami vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil, již nezabýval.
Nejvyšší soud vzhledem k uvedenému rozhodl podle ust. § 243b odst. 2. a 3 o. s.
ř. tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vzhledem k tomu, že důvody, pro
něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu
prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
O nákladech řízení bude rozhodnuto podle ust. § 243d odst. 1 o. s. ř. v novém
rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu