23 Cdo 2413/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Apston Capital, Ltd., se sídlem J. P. Morgan House, IFSC, Dublin, Ireland, IČO 408579, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 55, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) J. L. a 2) E. V., zastoupených JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 43, PSČ 400 01, o zaplacení částky 39.483,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 322/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. října 2010, č. j. 17 Co 221/2009-159, takto :
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 4.626,- K do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Soni Bernardové.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. října 2010, č. j. 17 Co 221/2009-159 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. října 2008, č. j. 15 C 322/2007-113, kterým byla žalovaným 1) a 2) uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 28. 178,80 Kč s příslušenstvím, 11. 304, 50 Kč s příslušenstvím a 5.838,90 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a
současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla je odmítnutí z důvodu nepřípustnosti dovolání, neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,-Kč. Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 19.
října 2010, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009. Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnými subjekty (žalovanými) a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V posuzovaném případě byl dovoláním napaden rozsudek odvolacího soud, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 39.483,30 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustnost dovolání založena § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. I při splnění uvedeného předpokladu přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Jelikož dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je dovolání v posuzované věci nepřípustné.
Přípustnost dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nepřichází v úvahu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku soudu, a stává se proto formálně jeho součástí (§ 167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.
ledna 2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními § 238, 238a a § 239 o. s. ř., neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v § 237 až 239 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle § 243b odst. 5 věty prvé o. s. ř ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaných jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.
s. ř. Žalobkyně byla v dovolacím řízení úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení sestávající z odměny za zastupování advokátem podle § 3 odst. 1, bod 6, § 10 odst. 3, § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 3.555,-Kč a dále podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby představovaný písemným vyjádřením k dovolání a z částky 771,- Kč představující 20% DPH (§ 173 odst. 3 o.
s. ř.). Přiznanou náhradu nákladů řízení ve výši celkem 4.626,-Kč Kč jsou žalovaní podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinni zaplatit přímo k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.