23 Cdo 2427/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a
JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně E. E. e. spol. s r.o., zastoupené JUDr.
L. B., advokátem, proti žalované E. G. s.r.o., zastoupené JUDr. P. S.,
advokátem, o zaplacení 3 570 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Sokolově pod sp. zn. 20 C 268/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 5. listopadu 2008, č.j. 25 Co 220/2008-94, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně,
jako zhotovitelka, podle smlouvy o dílo ze dne 15.9.2002 nemá nárok na
zaplacení ceny díla podle § 548 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“),
neboť dílo nebylo dokončeno, jestliže dílo nebylo předáno předávacím
protokolem, jak vyžadovalo smluvní ujednání stran v čl. II písm. d)
předmětné smlouvy. Podle závěru odvolacího soudu soud prvního stupně nesprávně
dovodil, že došlo ke změně uvedeného ustanovení smlouvy ústní dohodou stran,
kterou si strany sjednaly, že závazek předat dílo bude splněn
prostřednictvím pošty, jak se také v daném případě stalo. Soud prvního stupně
pominul, že účastníci si ve smlouvě v čl. IX. bodu 1 sjednali,
že smlouva může být měněna pouze písemně, oboustranně akceptovanými smluvními
dodatky podepsanými oprávněnými zástupci obou smluvních stran. Pokud tedy
účastníci nepodepsali protokol o předání a převzetí díla, nemá žalobkyně podle
závěru odvolacího soudu nárok na zaplacení ceny díla, neboť její závazek ke
splnění díla trvá, bez ohledu na skutečnost, že provedené dílo odeslala
žalované poštou. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně se nemůže domáhat plnění
ani z titulu bezdůvodného obohacení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že
nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby. Má za to, že
pokud bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně provedené dílo žalované předala
ústně sjednaným způsobem - předáním k poštovní přepravě, má nárok na zaplacení
dosud nezaplaceného doplatku ceny díla žalovanou ve výši požadované žalobou.
Domnívá se, že odvolací soud nesprávně posoudil i nárok žalobkyně na
bezdůvodné obohacení, když žalovaná přijala plnění bez právního důvodu.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud
dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) po
zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst.
1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a z obsahu dovolání vyplývá, že
se opírá o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z
důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady
řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání
výslovně nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím
důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.,
kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy
případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než
který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní
předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky
obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně
aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle § 536 odst. 1 obch. zák. se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel k
provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho
provedení.
Ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. stanoví, že objednatel je povinen zaplatit
zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto
zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Podle § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo
jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě,
jinak v místě stanoveném tímto zákonem.
Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že v souzené věci bylo
nezbytné, aby dílo bylo předáno protokolárně. K tomuto skutkovému závěru
odvolací soud dospěl z textu smluvního ujednání účastníků v článku IX. bodu 1
předmětné smlouvy o dílo, z něhož jasně vyplývá, že předání díla bylo vázáno na
podpis předávacího protokolu oběma smluvními stranami. Byla-li podmínkou
předání a převzetí díla dohoda o existenci oboustranně podepsaného protokolu o
předání a převzetí díla, tvoří existence takového protokolu hmotněprávní
podmínku předání a převzetí díla. Odvolací soud tedy dospěl ke správnému
závěru, že pokud předací protokol nebyl vyhotoven v písemné formě, není možné
považovat dílo za předané a převzaté a žalobkyně se nemůže domáhat doplacení
ceny díla, protože nenastala splatnost ceny díla ve smyslu § 548
odst. 1 obch. zák. (srov. např. rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2009, sp. zn. 23 Cdo 779/2009).
Nedůvodná je i námitka dovolatelky, že dílo splnila podle ústně sjednané dohody
předáním poštovní přepravě. Odvolací soud správně na rozdíl od soudu prvního
stupně dovodil, že nedošlo ke změně sjednané smlouvy o dílo následnou ústní
dohodou, jestliže písemně sjednaná smlouva o dílo vyžadovala, že smlouva může
být měněna jen písemně, oboustranně akceptovanými smluvními dodatky podepsanými
oprávněnými zástupci obou smluvních stran.
Ustanovení § 272 odst. 2 obch. zák. stanoví, že pokud písemně uzavřená smlouva
obsahuje ustanovení, že může být měněna nebo zrušena pouze dohodou stran v
písemné formě, může být smlouva měněna nebo zrušena pouze písemně. Ke změně
smlouvy v daném případě tedy nemohlo dojít ústní dohodou smluvních stran, ale
pouze písemným dodatkem o změně smlouvy. Taková skutečnost však ze
skutkových zjištění pro změnu smlouvy nevyplynula, proto odvolací soud otázku
změny smlouvy posoudil správně, v souladu s uvedeným ustanovením § 272 odst. 2
obch. zák.
Není rovněž důvodná námitka dovolatelky, že odvolací soud nesprávně posoudil
věc z hlediska nároku žalobkyně na bezdůvodné obohacení.
Je nutno poukázat na § 451 odst. 2 obč. zák., podle něhož je bezdůvodným
obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z
neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.
O žádný z případů uvedených v tomto ustanovení se v dané věci nejedná. V
posuzované věci jde o smluvní plnění účastníků smlouvy, proto nemůže přicházet
v úvahu posouzení věci z titulu bezdůvodného obohacení, jak správně odvolací
soud dovodil.
Námitky dovolatelky nebyly shledány oprávněnými, tudíž dovolací důvod ve
smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně, a proto
Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání
žalobkyně podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšná
žalobkyně nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v
souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.