23 Cdo 2500/2010

23 Cdo 2500/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou

Hornochovou v právní věci žalobkyně Moravská ústředna Brno, družstvo umělecké

výroby, se sídlem Bohunická 52, 657 44 Brno, IČO 00031003, zastoupené JUDr.

Dagmar Filemonovou, advokátkou se sídlem Záhřebská 31, 616 00 Brno, proti

žalované LAMPS, a. s., se sídlem Bystrá 1720, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice,

IČO 26723662, zastoupené JUDr. Petrou Korejzovou, advokátkou se sídlem Korunní

104 E, 101 00 Praha 10 - Vinohrady, za účasti vedlejšího účastníka na straně

žalobkyně Z. M., zastoupeného JUDr. Milenou Fischerovou, advokátkou se sídlem v

Praze 2, Na Hrobci 2, o ochranu proti jednání nekalé soutěže a proti porušování

práv z výhradní licence šíření autorského díla, vedené u Městského soudu v

Praze pod sp. zn. 15 Cm 24/2007, k dovolání žalované proti rozsudku Vrchního

soudu v Praze ze dne 2. prosince 2009, č. j. 3 Cmo 104/2009-410, takto:

Záhlaví rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. září 2011, č. j.

23 Cdo 2500/2010-451, se doplňuje o označení vedlejšího účastníka na straně

žalobkyně a jeho právní zástupkyni takto:

„Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou

Hornochovou v právní věci žalobkyně Moravská ústředna Brno, družstvo umělecké

výroby, se sídlem Bohunická 52, 657 44 Brno, IČO 00031003, zastoupené JUDr.

Dagmar Filemonovou, advokátkou se sídlem Záhřebská 31, 616 00 Brno, proti

žalované LAMPS, a. s., se sídlem Bystrá 1720, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice,

IČO 26723662, zastoupené JUDr. Petrou Korejzovou, advokátkou se sídlem Korunní

104 E, 101 00 Praha 10 - Vinohrady, za účasti vedlejšího účastníka na straně

žalobkyně Z. M., zastoupeného JUDr. Milenou Fischerovou, advokátkou se sídlem v

Praze 2, Na Hrobci 2, o ochranu proti jednání nekalé soutěže a proti porušování

práv z výhradní licence šíření autorského díla, vedené u Městského soudu v

Praze pod sp. zn. 15 Cm 24/2007, k dovolání žalované proti rozsudku Vrchního

soudu v Praze ze dne 2. prosince 2009, č. j. 3 Cmo 104/2009-410, takto:“

Ve smyslu § 164 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je namístě

opravit v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné

zřejmé nesprávnosti. K provedení opravy zákon nestanoví žádnou lhůtu; soud tak

může učinit kdykoli, i po právní moci rozsudku.

Podáním doručeným Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“)

dne 1.11.2011 upozornila předsedkyně senátu Městského soudu v Praze na

nesprávnost záhlaví usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2011, č.j. 23 Cdo

2500/2010-451, spočívající v tom, že v záhlaví uvedeného usnesení nebyl uveden

vedlejší účastník na straně žalobkyně a jeho právní zástupkyně.

Při písemném vyhotovení rozsudku došlo k chybě, když v záhlaví rozsudku nebyl

uveden vedlejší účastník na straně žalobkyně Z. M., zastoupený JUDr. Milenou

Fischerovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Na Hrobci 2.

Postupem podle § 164 ve spojení s § 243c o. s. ř. bylo proto zmíněné pochybení

napraveno, aniž by vydáním opravného usnesení byla dotčena právní moc a

vykonatelnost tímto usnesením opraveného rozsudku.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2011

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu

M., vyznačující se souborem typických znaků,

kterými jsou zejména vzpřímený postoj, hruškovitý tvar těla, tvar hlavy,

náprsenky, nosu, způsob umístění končetin (přičemž horní jsou napodobením

lidské ruky) a velké oči (výrok I.),

- předložit žalobkyni dodavatelské faktury, dodací listy a údaje vlastní

skladové evidence dokládající počet výrobků zpodobňujících v trojrozměrném nebo

obsahující v plošném provedení postavičku „Krtečka“ autora Z. M., bez ohledu na

její obchodní označení, vyznačující se souborem typických znaků, kterými jsou

zejména vzpřímený postoj, hruškovitý tvar těla, tvar hlavy, náprsenky, nosu,

způsob umístění končetin (přičemž horní jsou napodobením lidské ruky) a velké

oči, odebraných od dodavatelů v období ode dne 30. června 2006 do právní moci

rozsudku (přijatých na sklad), dodaných v období ode dne 30. června 2006 do

právní moci rozsudku jednotlivým odběratelům označeným dle údajů v obchodním

rejstříku s uvedením počtu a sortimentu těchto výrobků (vyskladněných) a

evidovaných na skladě žalované ke dni právní moci rozsudku s uvedením počtu a

sortimentu těchto výrobků (dosud na skladě), a to vše do 15 dnů od právní moci

rozsudku (výrok II.),

- nahradit žalobkyni náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku

(výrok III.),

- nahradit vedlejšímu účastníku náklady řízení, a to do tří dnů od právní moci

rozsudku (výrok IV.). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze

dne 2. prosince 2009, č. j. 3 Cmo 104/2009-410, rozsudek soudu prvního stupně

ve výroku I. a II. p o t v r d i l , ve výrocích III. a IV. o nákladech řízení

změnil výše náhrad nákladů řízení (I. výrok), dále rozhodl o nákladech řízení

(II. výrok). Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl na základě rozsáhlého

dokazování k dispozici pro rozhodnutí dostatek skutkových zjištění, z nichž pak

vyvodil odpovídající skutkové závěry i správně věc posoudil. Předmětem

odvolacího řízení bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu zdržovacího

nároku z titulu nekalé soutěže (viz výrok I.) a nároku z titulu ochrany

autorských práv (viz výrok II.). Zdržovací nárok uvedený v žalobě žalobkyně tvrdila jako nárok podle § 53 obch. zák., neboť dovozovala nekalé soutěžní jednání podle § 44 odst. 1 (generální

klauzule), § 48 parazitování na pověsti a § 47 vyvolání nebezpečí záměny. Druhý

uplatněný nárok žalobkyně lze opřít o § 41 zák. č. 121/2000 Sb., o právu

autorském (autorský zákon). Odvolací soud souhlasí se vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně

je dlouholetým výrobcem plyšové hračky „Krtečka“ podle výtvarného zpracování Z. M. a také ze vzorků obou plyšových figurek krtka lze mít za prokázanou takovou

celkovou vizuální shodu obou hraček, kterou lze hodnotit jako zaměnitelnost. K

odvolacímu důvodu žalované, že zde existuje setrvalý stav, kdy obě hračky jsou

na trhu již 12 let, odvolací soud uvedl, že žalovaná jako subjekt práva vznikla

v roce 2002 a podle vlastního tvrzení zakoupila údajná práva i k postavičce

„krtka“ až 23.11.2005.

Odvolací soud dovodil, že z pohledu průměrného

spotřebitele je třeba posuzovat obě hračky jako celek, tedy tak, jak celkově

působí na spotřebitele, zejména na děti, pro které jsou určeny, a jejich rodiče

jako obvyklé spotřebitele. Možnou zaměnitelnost jen zvyšuje skutečnost, že

vzorek plyšové hračky žalované je opatřen hracím strojkem s nahraným smíchem

krtečka, který odpovídá zvukovému projevu z animovaných filmů o „Krtečkovi“

autora Z. M., jejichž uvedení časově předcházelo výrobě plyšových hraček. Obranu žalované proti nárokům uplatněným z nekalosoutěžního jednání, založenou

na tom, že je oprávněnou nabyvatelkou práv z duševního vlastnictví z majetku

likvidovaného podniku Hamiro podle smluv z 5. 2. 1997 a 23. 11. 2005, a dále na

rozdílnosti svých plyšových hraček krtečka a plyšových hraček žalobkyně a na

tvrzení, že priorita při výrobě plyšového krtečka svědčila podniku Hamiro,

shledal odvolací soud nedůvodnou (blíže viz str. 6 rozsudku odvolacího soudu). Námitku žalované, že výrok I. rozsudku soudu prvního stupně je neurčitý a tedy

nevykonatelný, posoudil odvolací soud jako nedůvodnou, neboť povinnost zde

uvedená je stanovena dostatečně jasně a určitě. Pokud žalovaná spatřuje

nezákonnost ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud souhlasí

jen v tom, že tento výrok není v rozsudku dostatečně odůvodněn, nikoli v tom,

že povinnost zde uložená by neměla oporu v právním předpise. Odvolací soud

zdůraznil, že žalobkyně byla jednáním žalované dotčena zároveň jako samostatný

soutěžitel i jako oprávněný uživatel autorského díla pro komerční využití,

přičemž byla povinna platit autoru Z. M. za užití jeho díla – postavičky

„Krtečka“, zatímco žalovaná takovéto náklady vynaložit nemusela. Dospěl k

závěru, že druhý uplatněný nárok (domáhat se uložení povinnosti uvedené ve

výroku II. rozsudku soudu prvního stupně) náleží žalobkyni podle § 41

autorského zákona, neboť má výhradní oprávnění k užití díla a je zároveň

osobou, jejíž smluvně nabyté výhradní oprávnění bylo ohroženo nebo porušeno. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož

obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1

písm. c) o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé

po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalovaná o

ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá

na nesprávném právním posouzení věci, a o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou řízení. Zásadní právní význam spatřuje

dovolatelka v posouzení několika zásadních právních otázek:

1) Může soud uložit zdržovací povinnost i ve vztahu k jednání, které je podle

platného práva zcela legitimní a platné a tím žalovanou omezit v její svobodě

podnikat? 2) Může soud nařídit žalované povinnost poskytnout informace o způsobu a

rozsahu neoprávněného užití ve smyslu autorského zákona (§ 40 odst. 1 písm. c/), aniž by soud jasně deklaroval ve věci porušení autorského práva, a opíral

se při uložení této povinnosti pouze o porušení práv na ochranu proti nekalé

soutěži?

3) Může dojít k nekalé soutěži, spočívající ve skutkové podstatě vyvolání

nebezpečí záměny ve smyslu § 47 písm. c) obch. zák. v případě, že žalovaná

převzala výrobu sporného produktu od jiného subjektu, který daný výrobek

vyráběl a uváděl na trh řadu let? 4) Může soud rozhodnout v dané věci, aniž se náležitě a beze zbytku vypořádá s

věcnou a právní argumentací žalované, která poukazuje na zásadní pochybení v

řízení, na důležité důkazy hovořící ve prospěch žalované, a soud se ve svém

rozhodnutí danými fakty nijak věcně ani právně nezabývá? 5) Může soud použít, a to alespoň podpůrně pro své právní a skutkové závěry při

hodnocení míry zaměnitelnosti dvou produktů ve smyslu § 47 písm. c) obch. zák. znalecký posudek (či odborné vyjádření), ačkoliv jde podle žalované o otázku

ryze právní, kterou může posoudit toliko nezávislý soud? 6) Může soud, dojde-li k výrokům rozhodnutí uvedeným výše, vyjít při hodnocení

nekalosoutěžního jednání žalované z porovnání výrobku žalobkyně a výrobku,

který zhotovila rovněž žalobkyně (údajně dle střihů žalované), aniž by

zohlednil originální výrobky žalované a posoudil naplnění skutkové podstaty

vyvolání nebezpečí záměny ve vztahu ke všem variantám předmětného výrobku z

portfolia žalované? 7) Může soud, při absenci alespoň jedné či obou ze základních kumulativních

podmínek jednání v nekalé soutěži, tj. při absenci existence újmy na straně

žalobkyně a či při absenci jednání žalované, které by bylo možné považovat za v

rozporu s dobrými mravy soutěže, rozhodnout o existenci nekalosoutěžního

jednání? Dovolatelka poukazuje na skutečnost, že otázka řešená nižšími soudy,

tj. žaloba na nekalosoutěžní jednání a současně i porušení práva autorského a

zejména otázka hodnocení zaměnitelnosti sporného produktu ve smyslu práva

autorského a zejména práva nekalé soutěže a skutkové podstaty vyvolání

nebezpečí záměny podle ustanovení § 47 písm. c) obch. zák., nebyla dosud beze

zbytku řešena Nejvyšším soudem ČR. Dovolatelka nesouhlasí s právními závěry obou nižších soudů. Má za to, že se

soudy argumentačně nevypořádaly s žalobním návrhem a skutkovými závěry ve věci

a že v řízení bylo rozhodnuto bez toho, aby soudy jasně deklarovaly, v čem a

zda vůbec spatřují porušení autorských práv. Podle názoru dovolatelky se soudy

řádně nevypořádaly s předmětem řízení, v obou rozhodnutích nižších soudů nebylo

jasně uvedeno, zda je ve věci spatřováno pouze nekalosoutěžní jednání žalované,

či zda ve věci došlo i k porušení autorského práva. Dovolatelka tvrdí, že

žalobkyně, pokud strpěla existenci stejných plyšových krtků na českém/

československém trhu řadu let, nemůže nyní, po změně vlastnictví k výrobní řadě

produktů, či přesněji po faktické změně výrobce stejného produktu, namítat nově

napodobení (plagiátorství) stejného produktu novým producentem, zvlášť za

situace, kdy navázaná výroba společností LAMPS není předmětem jakéhokoliv sporu

s původním výrobcem, tj. firmou HAMIRO a lze dovodit, že žalovaná bezesporu

převzala (smluvně) a navázala na výrobu podniku HAMIRO.

Dále dovolatelka

namítá, že na svých výrobcích, které jsou předmětem sporu, vždy viditelně

uváděla označení VZOR HAMIRO, čímž nepochybně předcházela záměně s výrobky

žalobkyně a zřetelně odkazovala na výrobu s. p. HAMIRO, která je ČR známá a

požívala a požívá dlouhodobé tradice. Dovolatelka ve svém dovolání opakovaně poukazuje na nezákonnost obou výroků I. a II. rozsudku soudu prvního stupně, které ve věci samé potvrdil odvolací soud,

a to jak v nezákonnosti uložení informační povinnosti, tak i v nepřípustně

širokém stanovení zdržovací povinnosti žalované, jakož i v neurčitosti výroků

I. a II. Dovolatelka považuje za jednu z nejdůležitějších otázek otázku aktivní

legitimace žalobkyně. Dovolatelka tvrdí, že žalobkyně není výhradním licenčním

nabyvatelem, nemůže se tedy ani domáhat práv daných na základě autorského

zákona a odvozených od autora Z. M. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen dovolací

soud) napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu

řízení, nebo aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek

soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně požaduje, aby dovolací soud ve smyslu § 243 o. s. ř. odložil

vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobkyně se vyjádřila k dovolání žalované a uvedla, že žalovaná podané

dovolání odůvodňuje stejnými argumenty jako svá předcházející odvolání, a to

jak proti předběžnému opatření, tak i proti rozsudku ve věci samé. Dále

žalobkyně zdůrazňuje, že dovolání sice směřuje proti všem výrokům rozsudku,

ačkoliv byly výroky I., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně zcela

naplněny. Žalobkyně sděluje, že podává své vyjádření k dovolání žalované pouze

heslovitě, neboť k obdobným argumentům žalované se vyjadřovala již v

předchozích vyjádřeních, na něž tímto odkazuje. Dovolání v této věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí

odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první

rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném

případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237

odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené

rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími

soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v

rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení

spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že

také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině

procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení

správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod

podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s.

ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak

důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a

odst. 3 o. s. ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je

dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím

důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce

zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené

rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce

zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání

pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu

zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu,

že tomu tak vskutku je. V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka

vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že se

žalovaná dopustila nekalosoutěžního jednání a že svým jednáním zasáhla i do

práv žalobkyně, které jí náleží podle autorského zákona. Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že soud

prvního stupně ani odvolací soud nepochybily ve svých rozhodnutích, že v daném

případě lze přiznat žalobkyni oba uplatněné nároky, tj. konkrétně že lze

žalované uložit, aby se tvrzeného závadného jednání (výroby, propagace a

umísťování na trh plyšových a textilních hraček a výrobků zpodobňujících v

trojrozměrném nebo obsahujících v plošném provedení postavičku „Krtečka“ autora

Z. M., vyznačující se souborem typických znaků) zdržela, a dále aby předložila

žalobkyni dodavatelské faktury, dodací listy a údaje vlastní skladové evidence

dokládající počet výrobků zpodobňujících v trojrozměrném nebo obsahující v

plošném provedení postavičku „Krtečka“ autora Z. M., bez ohledu na její

obchodní označení, vyznačující se souborem typických znaků, odebraných od

dodavatelů v určitém období (přijatých na sklad), dodaných v určitém období

jednotlivým odběratelům označeným dle údajů v obchodním rejstříku s uvedením

počtu a sortimentu těchto výrobků (vyskladněných) a evidovaných na skladě

žalované s uvedením počtu a sortimentu těchto výrobků (dosud na skladě). V daném případě jsou řádné důvody k poskytnutí ochrany práv žalobkyně proti

tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalované i ochrany práv, které náleží

žalobkyni podle autorského zákona. Soudy dospěly v souladu s hmotným právem k závěru, že v předmětné záležitosti

se jedná o porušení práv žalobkyně. V řízení před soudem prvního stupně bylo

prokázáno, že žalobkyně je dlouholetým výrobcem plyšové hračky„Krtečka“ podle

výtvarného zpracování Z. M. a také ze vzorků obou plyšových figurek krtka

(žalobkyně i žalované) lze mít rovněž za prokázanou takovou celkovou vizuální

shodu obou hraček, kterou lze hodnotit jako zaměnitelnost. Žalovaná jednala

nekalosoutěžně a tímto svým jednáním zasáhla do práv žalobkyně. Dovolací soud posoudil dovolatelkou tvrzené zásadní právní otázky, které uvedla

dovolatelka ve svém dovolání, a dospěl k závěru, že většinu z nich již

posuzoval soud prvního stupně i odvolací soud. K první otázce dovolatelky a současně k jejímu návrhu, aby dovolací soud

odložil vykonatelnost rozhodnutí, dovolací soud uvádí, že pokud již žalovaná

splnila ke dni podání svého dovolání (16. 2. 2010) výroky I., III. a IV. rozsudku zcela a výrok II. pouze alternativně (jak sdělila žalobkyně ve svém

vyjádření k dovolání ze dne 17. 5.

2010), lze považovat položenou otázku i

dovolatelčin návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí za nadbytečný. Přesto

je třeba zdůraznit, že zdržovací nárok je možno uplatnit ve všech případech

nekalého soutěžního jednání, bez ohledu na to, zda došlo k jednání nekalé

soutěže podle generální klauzule (§ 44 odst. 1 obch. zák.) anebo současně i

podle některé z konkrétních skutkových podstat (zde např. podle § 47 a § 48

obch. zák.). Zdržovací nárok náleží všem osobám aktivně legitimovaným v

případech nekalé soutěže (viz § 53 a 54 obch. zák.) a může směřovat proti

jakýmkoliv rušitelům (tj. neoprávněným i oprávněným podnikatelům, také

nepodnikatelům). Zdržovací nárok uplatněný žalobkyní v žalobě považuje dovolací

soud ve vztahu k danému případu za správný a výrok I. rozsudku soudu prvního

stupně, který byl potvrzen i odvolacím soudem, za dostatečně určitě

formulovaný. V tomto výroku I. není žalované soudem zakázána jakákoliv činnost

(výrobní, propagační a umísťování na trh), ale pouze činnost nekalosoutěžní ve

vztahu k žalobkyni. K druhé otázce dovolatelky dovolací soud uvádí, že soud může nařídit žalované

povinnost poskytnout informace o způsobu a rozsahu neoprávněného užití ve

smyslu autorského zákona, neboť se v daném případě jedná o souběh ochrany práv

žalobkyně – tedy o ochranu proti nekalé soutěži (k níž došlo mimo jiné i

porušením autorského zákona) a o ochranu podle autorského zákona. Dovolací soud

v této souvislosti zjistil, že žalobkyně opřela svoji žalobu o jednání nekalé

soutěže žalované a využila přitom možnosti uplatnit v žalobě dva nároky na

ochranu svých práv, které jsou jí poskytovány jednak v ust. § 53 obch. zák. (zdržovací nárok z titulu nekalé soutěže) a jednak v ust. § 41 autorského

zákona. Pokud soud prvního stupně výrokem II. uložil žalované povinnost

poskytnout informace o způsobu a rozsahu neoprávněného užití ve smyslu

autorského zákona, postupoval správně, v souladu se zákonem, pouze tento svůj

výrok dostatečně neodůvodnil. Dovolatelka může najít odpověď na tuto otázku již

v odůvodnění rozsudku soudu odvolacího (viz str. 6 dole). K třetí otázce dovolatelky dovolací soud uvádí, že nekalou soutěží (podle

generální klauzule i podle kterékoliv konkrétní skutkové podstaty) je takové

jednání konkrétního subjektu (rušitele), které splňuje kumulativně všechny tři

základní podmínky generální klauzule (§ 44 odst. 1 obch. zák.). Oba nižší soudy

zcela správně dovodily, že jednání žalované splňuje všechny podmínky generální

klauzule nekalé soutěže, navíc v posuzovaném jednání žalované shledaly naplnění

podmínek skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 písm. c/ obch. zák.). Dovolací soud nad rámec výše uvedeného uvádí, že je věcí každého

soutěžitele, aby si dostatečně zajistil řádné podmínky svého fungování (včetně

smluvních ujednání s právními předchůdci, s autory originálních děl apod.) a

výroby produktů tak, aby nemohl být nikým označen za nekalosoutěžně jednající

subjekt. Ke čtvrté otázce dovolatelky dovolací soud uvádí, že v posuzovaném případě

neshledal pochybení v řízení před oběma nižšími soudy.

Soud prvního stupně i

soud odvolací se náležitě vypořádaly s věcnou a právní argumentací žalované. Žalovaná klade soudům stále tytéž otázky, neboť zřejmě vychází ze svého

přesvědčení, že žalovaná je vlastníkem práva užívat duševní vlastnictví

vyplývající z návrhu hračky – plyšové postavičky krtečka, realizované podle

původního vzoru národního podniku HAMIRO, a to na základě svého prohlášení o

vlastnictví ze dne 30. 12. 2005. Pokud soud prvního stupně dovodil, že

žalovanou předložená smlouva o převodu práv k předmětům průmyslového

vlastnictví ze dne 5. 2. 1997 je absolutně neplatná (podle ust. § 37 odst. 1

občanského zákoníku), neboť předmět této smlouvy byl vymezen neurčitě, je

zřejmé, že se tímto důkazem zabýval. Navíc soud prvního stupně v odůvodnění

svého rozsudku po konstatování neplatnosti smlouvy ze dne 5. 2. 1997 uvedl, že

i kdyby žalovaná prokázala všechna svá tvrzení týkající se jejího právního

nástupnictví, nepovažuje soud tato tvrzení za rozhodná pro posouzení

projednávané věci, neboť předmětem sporu bylo, zda jednání žalované je jednáním

nekalosoutěžním a zda žalovanou na trh s hračkami dodávaní plyšoví krtci jsou

zaměnitelní s plyšovými krtky vyráběnými a prodávanými žalobkyní. K páté otázce dovolatelky dovolací soud uvádí, že soud může použít pro

své právní a skutkové závěry při hodnocení míry zaměnitelnosti dvou produktů ve

smyslu § 47 písm. c) obch. zák. znalecký posudek (či odborné vyjádření), pokud

při svém hodnocení narazí na otázky skutkové z určitých odvětví a oborů

(otázky technické, umělecké, ekonomické, vědecké a jiné). Znalec neřeší v

určitém posuzovaném případě právní otázky, které přísluší pouze soudu, ale řeší

otázky skutkové. (Také odvolací soud uvedl na str. 5 svého rozhodnutí ke

znaleckému posudku JUDr. P. Přehnila, že tento posudek nemůže být podkladem pro

rozhodnutí soudu, neboť řeší právní otázky.) Dovolatelka ve svém dovolání

zaměňuje otázky skutkové a otázky právní, o nichž rozhoduje výhradně soud. Dovolací soud navíc dodává, že tzv. „míra zaměnitelnosti“ hraček žalované s

hračkami žalobkyně není podstatným znakem ani skutkové podstaty podle § 47

obch. zák. (vyvolání nebezpečí záměny – postačuje, je-li jednání způsobilé

vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu…) ani generální klauzule nekalé

soutěže. Jednání nekalé soutěže spočívá v naplnění tří základních podmínek

generální klauzule (v níž se prvek zaměnitelnosti vůbec nevyskytuje), zatímco

zvláštní skutkové podstaty jsou důležité zejména pro určení, jakým konkrétním

jednáním je zjištěná nekalá soutěž rušitele. K šesté otázce dovolatelky dovolací soud vyšel ze zjištění, že soud prvního

stupně při hodnocení nekalosoutěžního jednání žalované porovnával výrobky

žalobkyně a výrobky, které zhotovila žalovaná (blíže viz str. 13 až 16

rozsudku), právní závěr dovodil tedy nejen z porovnání výrobků žalobkyně a

výrobků, které zhotovila rovněž žalobkyně (údajně dle střihů žalované), jak

tvrdí ve svém dovolání dovolatelka.

Podle zjištění dovolacího soudu, soud

prvního stupně měl trojrozměrné výrobky (krtečky) k dispozici pouze jako jeden

z předložených důkazů, nikoliv jako důkaz jediný. Právní závěr o

nekalosoutěžním jednání žalované vychází ze skutkových zjištění soudů. K sedmé otázce dovolatelky dovolací soud uvádí, že o dovolatelkou tvrzené

absenci jedné či dvou ze základních kumulativních podmínek jednání v nekalé

soutěži v posuzovaném konkrétním případě vůbec nelze uvažovat. Jednání žalované

naplňuje všechny tři podmínky nekalé soutěže podle generální klauzule, jak ve

svém rozhodnutí správně uvedl soud prvního stupně a odvolací soud tento závěr

také potvrdil. Posuzované jednání žalované je: 1) jednáním v hospodářské

soutěži (tj. že žalobkyně a žalovaná jsou soutěžiteli na trhu s hračkami, je

mezi nimi soutěžní vztah, žalovaná je soutěžně orientována, je vedena soutěžním

záměrem), 2) v rozporu s dobrými mravy soutěže (tj. že žalovaná používá v

konkrétním soutěžním vztahu nesoutěžní prostředky a metody, např. plagiátorství

výrobků, bezesmluvní vztah k autorovi původního díla apod.) a 3) způsobilé

přivodit žalobkyni újmu (tj. že konkrétní újma žalobkyni vůbec nemusí nastat,

stačí pouhá způsobilost, tedy že by někdy v budoucnu újma nastat mohla). Při posuzování, zda jednání žalované je v rozporu s dobrými mravy soutěže nebo

by mohlo přivodit újmu jinému soutěžiteli - zde žalobkyni - či spotřebitelům,

vycházely soudy správně z hlediska průměrného spotřebitele (spotřebitele

nakupujícího hračky), který se orientuje podle značky, kvality a dalších

vlastností zboží (jako např. cena), aniž by musely vzít v úvahu jako důkaz

jakýkoliv spotřebitelský průzkum. Hledisko průměrného spotřebitele, který má

dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na

sociální, kulturní a jazykové faktory (jak je vykládáno Evropským soudním

dvorem), správně vzal v daném případě v úvahu soud prvního stupně i soud

odvolací. Pro úplnost dovolací soud dodává, že zde jsou skupinou spotřebitelů

děti žadonící po rodičích či jiných dospělých koupit hračku, takže požadavky na

ně jsou mnohem mírnější (viz závěr bodu 18 preambule směrnice 2005/29/ES o

nekalých obchodních praktikách: „Tato směrnice však obsahuje také ustanovení,

jejichž účelem je předcházet zneužívání spotřebitelů, kteří jsou svým

charakterem obzvláště zranitelní nekalými obchodními praktikami. Zaměřuje-li se

určitá obchodní praktika na určitou skupinu spotřebitelů, jako jsou například

děti, je žádoucí, aby se dopad takové obchodní praktiky hodnotil z pohledu

průměrného člena dané skupiny. Proto je vhodné zařadit do seznamu praktik, jež

jsou za všech okolností nekalé, ustanovení, které, aniž by ukládalo obecný

zákaz reklamy zaměřené na děti, chrání děti před přímým naváděním k nákupu. Pojem průměrného spotřebitele není statistickým pojmem. Pro stanovení typické

reakce průměrného spotřebitele v daném případě budou muset vnitrostátní soudy a

orgány vycházet z vlastního úsudku, s přihlédnutím k judikatuře Soudního

dvora.“). Navíc v tomto posuzovaném případě by určitá újma mohla hrozit, příp.

i

vzniknout také spotřebitelům, kteří by si koupili výrobek žalované v domnění,

že kupují výrobek žalobkyně, takže by zde i spotřebitelé mohli být aktivně

legitimováni (např. ke zdržovacímu nároku, k satisfakčnímu nároku, k náhradě

škody). Námitka dovolatelky, že otázka řešená nižšími soudy (žaloba na

nekalosoutěžní jednání a současně i porušení práva autorského a zejména otázka

hodnocení zaměnitelnosti sporného produktu ve smyslu práva autorského a práva

nekalé soutěže) nebyla dosud beze zbytku řešena Nejvyšším soudem ČR, neobstojí,

neboť byla soudy řešena v souladu s hmotným právem a dosavadní judikaturou

týkající se souběhu nekalé soutěže a autorských práv, příp. práv z ochranných

známek. Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení

nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení

právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn

zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších

stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k

nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným

z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může

být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a

odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v

případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1

písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci. Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění

dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento

dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že

otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů

na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však není v případě

tvrzených vad dovolatelkou. (přípustnosti důkazů). K okolnostem uplatněným

dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže

tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení

důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle

ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání

přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto

(srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise

Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní

judikatura, roč. 2006). Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí

odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek

přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 243a

odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l

(ustanovení § 243b odst. 5, věta první, a § 218 písm. c) o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224

odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. , když náklady žalobkyně

sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši

4.500- Kč /§ 8, § 14 odst. 1, § 15 a 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou

se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo

notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní

tarif)/, z paušálních náhrad hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§ 13

odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z částky 960,-Kč představující 20% DPH (§ 173

odst. 3 o. s. ř.), tedy celkem 5.760 Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího

řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto

řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí,

může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 23. září 2011

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu