23 Cdo 2523/2024-285
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Mezinárodního rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze Kladno, se sídlem v Praze 5, Strakonická 3367, identifikační číslo osoby 60498013, zastoupeného doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, proti žalovanému Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, identifikační číslo osoby 48135313, zastoupenému Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, o ochranu pověsti právnické osoby a o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cm 13/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 61/2023-225, o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti druhého výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 3 Cmo 61/2023-225, v rozsahu, kterým se potvrzuje výrok III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2023, č. j. 12 Cm 13/2021-150, se zamítá.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2023, č. j. 12 Cm 13/2021-150, zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalovanému zdržet se šíření tvrzení, že představitelé jiných tuzemských stálých rozhodčích soudů nebo společnosti organizující rozhodčí řízení, které nemají univerzální pravomoc pro řešení majetkových sporů, šíří zavádějící a klamavá marketingová vyjádření, a to bez ohledu na způsob šíření a použité médium (výrok I), zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalovanému zaslat všem rozhodcům, kteří byli zapsáni na jeho seznamu rozhodců ke dni 18.
1. 2021 e-mail následujícího znění: „Dále se omlouváme Mezinárodnímu rozhodčímu soudu při Českomoravské komoditní burze (PRIAC) za to, že jsme se dopustili nekalosoutěžního jednání tím, že jsme uvedli, že představitelé jiných tuzemských stálých rozhodčích soudů nebo společností organizujících rozhodčí řízení, které nemají univerzální pravomoc pro řešení majetkových sporů, šíří zavádějící a klamavá marketingová vyjádření“ v tam uvedené podobě, přičemž předmět e-mailu bude uveden jako „Omluva Mezinárodnímu rozhodčímu soudu při Českomoravské komoditní burze (PRIAC)“ (výrok II), uložil žalovanému povinnost zaslat všem rozhodcům, kteří byli zapsáni na jeho seznamu rozhodců ke dni 18.
1. 2021 e-mail ve znění: „Omlouváme se Mezinárodnímu rozhodčímu soudu při Českomoravské komoditní burze (PRIAC) za to, že jsme se dopustili protiprávního jednání spočívajícího v tom, že jsme přijali usnesení, jímž jsme stanovili, že rozhodci zapsaní na našem seznamu rozhodců nemohou být současně zapsáni na seznamu rozhodců u jiného stálého tuzemského rozhodčího soudu“ v tam uvedené podobě, přičemž předmět e-mailu bude uveden jako „Omluva Mezinárodnímu rozhodčímu soudu při Českomoravské komoditní burze (PRIAC)“ (výrok III), uložil žalovanému povinnost
zrušit usnesení předsednictva ze dne 18. 1. 2021 (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok V). K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok), ve výrocích III a IV jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů (třetí výrok). Proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a spolu s ním i návrh na odklad vykonatelnosti druhého výroku napadeného rozhodnutí v rozsahu, kterým se potvrzuje výrok III rozsudku soudu prvního stupně, s odůvodněním, že výkonem rozhodnutí dojde k závažné újmě žalovaného v očích široké odborné veřejnosti, neboť je povinen omluvu rozeslat téměř 600 rozhodcům, přičemž jednou odeslanou omluvu již nejde ze své podstaty vzít zpět.
Poukázal také na to, že žalobci odložení rozeslání omluvy až na okamžik rozhodnutí dovolacího soudu nijak neuškodí, a to i s ohledem na to, že již došlo k medializaci napadeného rozhodnutí. V dovolacímu soudu zaslané aktualizaci stavu k návrhu na odložení vykonatelnosti dovolatel dodal, že žalobce již proti žalovanému zahájil exekuci. Žalobce se k návrhu žalovaného vyjádřil tak, že by mu nemělo být vyhověno, neboť nejsou splněny podmínky k odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ve smyslu § 243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.
s. ř.“). Podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. V usnesení ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněném pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval předpoklady, za nichž lze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení.
Jedná se o předpoklady, které musí být splněny kumulativně, a to 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), 2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, 4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné, 5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
Odklad vykonatelnosti je výjimkou ze zásady, že rozhodnutí odvolacího soudu je po doručení účastníkům pravomocné a po uplynutí lhůty k plnění vykonatelné, proto by měl být povolen jen ve výjimečných případech a ze závažných důvodů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1477/2020, ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1773/2020, a ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2925/2021).
Jedním z předpokladů rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu tedy je, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech. Dovolatel však ve svém návrhu neuvedl žádné konkrétní okolnosti, na jejichž základě by bylo možno uzavřít, že výkonem napadeného rozhodnutí nebo exekucí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech. Pouhý fakt, že žalobce přistoupil k exekuci pravomocného rozhodnutí, neznamená, že dovolateli hrozí závažná újma na jeho právech.
Závažná újma na právech dovolateli nehrozí pouze proto, že ve věci samé byla napadeným rozsudkem uložena dovolateli povinnost poskytnout žalobci satisfakci zasláním e-mailů s omluvou. Žádné další důvody hrozící závažné újmy dovolatele nad rámec obecného konstatování nepeněžité povahy uložené povinnosti a povahových důsledků jejího splnění dovolatel neuvedl. Za této situace Nejvyšší soud návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí zamítl jako nedůvodný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.