23 Cdo 2607/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška, ve věci
žalobce Ing. M. M. P., zastoupeným Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem v
Náchodě, Karlovo náměstí č. 88, proti žalované J. L., zastoupené JUDr.
Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní č. 127/2206, o
zaplacení částky 36.429,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v
Náchodě pod sp. zn. 54 C 87/2010, o dovolání žalované proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 13. ledna 2012, č. j. 20 Co 22/2012 - 178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 3.960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho
zástupce.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. ledna 2012,
č. j. 20 Co 22/2012 – 178, potvrdil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne
12. prosince 2011, č. j. 54 C 87/2010 – 166, kterým nebylo vyhověno žádosti
žalované o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a odvolání proti rozsudku
Okresního soudu v Náchodě ze dne 8. září 2011, č. j. 54 C 87/2010 – 152, podané
žalovanou dne 28. listopadu 2011 bylo jako opožděné odmítnuto ve smyslu ust. §
208 odst. 1 o. s. ř. Přes poučení, že proti rozhodnutí není dovolání přípustné, napadla žalovaná
usnesení odvolacího soudu dovoláním, ve kterém nesouhlasí s právními závěry
odvolacího soudu. Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ust. § 237 odst. 1
písm. c), § 239 odst. 3 o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240
odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že
dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný. Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost
dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Všem třem případům přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; napadené rozhodnutí jím ale
není. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako
věc, která je tím předmětem řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi
účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí
samou“ nárok uplatněný v žalobě - § 79 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod
č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, příp. usnesení
téhož soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88). Dovoláním napadeným
usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku 36.429,-
Kč s příslušenstvím, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým
nebylo vyhověno žádosti žalované o zmeškání lhůty a odvolání žalované proti
rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto z důvodu opožděnosti. Přípustnost
dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu upravují
ustanovení § 238, 238a a § 239. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v
případech, které výslovně zmiňují.
Žádné z těchto ustanovení však nezakládá
přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo vyhověno žádosti žalované o
prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a dále bylo odmítnuto odvolání
žalované proti o rozhodnutí soudu prvního, neboť bylo podáno opožděně. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle § 243b
odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se
jím mohl dále zabývat. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o. s. ř., § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když náklady
žalobce sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení
(vyjádření k dovolání)ve výši 3.000,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14
odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000Sb. ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. (advokátní tarif), dále jednom paušálu hotových výloh podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb., ve výši 300,- Kč a z částky
660,- Kč představující náhradu za 20% daň z přidané hodnoty podle § 13 odst. 3 o. s. ř., § 37 z.č. 235/2004 Sb., v platném znění, tedy celkem 3.960,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu