23 Cdo 2664/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci
žalobkyně JUDr. L. H., advokátky, správkyně konkursní podstaty úpadce
ELEKTROSTAV GLOZYGA, s.r.o., se sídlem v Kroměříži, Bílanská 1818, PSČ 767 01,
identifikační číslo osoby 255 50 497, proti žalované TREVO s.r.o., se sídlem ve
Starém Městě, Velehradská 1927, PSČ 686 03, identifikační číslo osoby 469 79
891, o 450 891 Kč a smluvní pokuty vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
55 Cm 43/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 10. března 2010, č.j. 9 Cmo 124/2009-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení ceny díla ve výši 450 891 Kč a
smluvní pokuty za nezaplacení ceny díla včas.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. března 2010, č.j. 9 Cmo
124/2009-65, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2009,
č.j. 55 Cm 43/2008-38, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 450 891 Kč se
smluvní pokutou ve výši 0,5% za každý den prodlení od 11.12.2006 do zaplacení a
rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze skutkového zjištění, že účastnice si ve smlouvě o dílo č.
102/06/Sub. 2 ze dne 12.6.2006, včetně dodatku a příloh v čl. 6 písm. f)
sjednaly, že cena díla bude placena měsíčně v závislosti na provedených prací,
tj. že fakturace bude prováděna na základě měsíčně předkládaných soupisů
provedených prací odsouhlasených oprávněnou osobou – zmocněncem ve věcech
technických se splatností faktur 35 dní. Faktura odsouhlasená oprávněnou osobou
objednatele bude zaslána na adresu sídla firmy objednatele a bude obsahovat
všechny předepsané náležitosti. Bez splnění těchto podmínek nebude faktura
uhrazena a bude vrácena zpět objednateli. Objednatel nebude pro tuto dobu v
prodlení s úhradou takové faktury. V čl. 8 písm. f) smlouvy si účastnice dále
sjednaly, že v případě prodlení s úhradou faktur je objednatel povinen zaplatit
zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 0,5% z fakturované částky neuhrazené faktury
za každý den prodlení. Ve faktuře ze dne 10.11.2006 byly vyfakturovány práce
za měsíc 10/2006 ve výši 450 891 Kč s odkazem na předmětnou smlouvu o dílo,
aniž by žalobkyně, jako zhotovitelka, doložila soupis provedených prací v říjnu
2006 odsouhlasených oprávněnou osobou. Odvolací soud nepřisvědčil žalobkyni, že
zjišťovací protokol ze dne 6.11.2006 je svým obsahem soupisem provedených a
odsouhlasených prací za říjen 2006. Zjišťovací protokol obsahoval přílohu se
soupisem provedených prací, který ale nebyl podepsán objednatelem ani
zhotovitelem.
Odvolací soud z uvedených skutkových zjištění ve shodě se soudem prvního
stupně dovodil, že nárok na zaplacení ceny díla za měsíc 10/2006 ve výši 450
891 Kč mohl žalobkyni vzniknout až po odsouhlasení předloženého soupisu prací
žalovanou jako objednatelkou, když si účastnice ve smlouvě sjednaly vznik
nároku na zaplacení ceny díla odlišně od § 548 odst. 1 obchodního zákoníku
(dále jen „obch. zák.“). Uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení
žalované částky představující cenu díla za říjen 2006 a ani na zaplacení
smluvní pokuty za prodlení s úhradou ceny díla, když prodlení žalované s
úhradou této ceny díla nebylo prokázáno. Potvrdil proto rozhodnutí soudu
prvního stupně o zamítnutí žaloby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§
241a písm. 2 odst. b) o. s. ř.]. Dovolatelka je přesvědčena, že nárok na zaplacení ceny díla za říjen 2006 a na
zaplacení smluvní pokuty ji vznikl. Poukazuje na předešlou praxi, kdy účastnice
si potvrzovaly soupis provedených prací ve zjišťovacím protokolu. Poukazuje
rovněž na protokol a předání a převzetí díla v prosinci 2006, který podepsaly
obě strany sporu. Dokončení díla potvrdil i statutární zástupce žalované při
jednání soudu. Z toho vyplývá, že práce fakturované za říjen 2006 byly
provedeny a žalovaný rozporuje provedení prací za říjen 2006 jen zcela účelově. Žalovaná svým postupem získala bezdůvodné obohacení, k čemuž soudy nepřihlédly
a svůj závěr opřely jen o čl. 6 uzavřené smlouvy, bez přihlédnutí k dalším
skutečnostem. Dovolatelka proto navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i
soudu prvního stupně v dané věci a vrácení věci k dalšímu řízení soudu prvního
stupně. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací
(§ 10a o. s. ř.), po té, co zjistil, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§
240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zkoumal,
zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V posuzované věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a
není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci
soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem. Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s.
ř.] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující
význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího
soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam
má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní
otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska
rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda
dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek,
příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní
význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost
dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat
uplatněnými dovolacími důvody. Je třeba připomenout, že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce
právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení
otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné
otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění)
přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem tak při
uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže
být důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., prostřednictvím kterého lze namítat,
že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části
oporu v provedeném dokazování. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku
odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. totiž skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné
změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné
skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým
podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy,
které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a
uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. V dané věci oba soudy vyšly ze zjištění, že strany si vznik nároku na zaplacení
ceny díla sjednaly ve smlouvě o dílo v čl.
6 odlišně od § 548 odst. 1 obch. zák. tak, že cena díla bude placena měsíčně v závislosti na provedených
pracích, tj. že fakturace bude prováděna na základě měsíčně předkládaných
soupisů provedených prací odsouhlasených oprávněnou osobou – zmocněncem ve
věcech technických se splatností faktur 35 dní. Ze skutkových zjištění
vyplynulo, že žalobkyně nepředložila k faktuře ohledně částky, jejíhož
zaplacení se žalobou domáhá, soupis provedených prací a o oprávněnou osobou
žalované odsouhlaseného soupisu prací za období, za něž požaduje zaplacení ceny
díla. Dovolatelka staví své dovolací námitky na vlastním skutkovém tvrzení, že
práce byly provedeny, a z toho dovozuje svůj právní názor, že má nárok na
zaplacení požadované ceny díla. Pomíjí však skutečnost, že strany si sjednaly
odlišně od § 548 odst. 1 obch. zák. nárok na zaplacení ceny díla. Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu
v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco
jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. Jestliže si tedy strany sjednaly, že nárok na zaplacení ceny díla vzniká
zhotoviteli až po předložení soupisu provedených prací odsouhlaseného
objednatelem, pak odvolací soud stejně jako soud prvního stupně správně
dovodil, že pokud ze skutkových zjištění vyplynulo, že takový soupis prací za
říjen 2006 nebyl předložen, nemá zhotovitelka (žalobkyně) právo na zaplacení
ceny díla za toto období, neboť dokud uvedený soupis prací není předložen,
nemůže nastat splatnost pohledávky. Nárok na zaplacení ceny díla jeho
provedením totiž vzniká jen za situace, pokud si strany ve smlouvě nesjednají
jinou dobu povinnosti zaplatit cenu díla, jako to bylo v daném případě. Nelze dovodit, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem,
ustanovením § 548 odst. 1 obch. zák. a rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve
smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud
ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po
právní stránce zásadní význam má, proto dovolání žalobkyně není přípustné. Nejvyšší soud jej tudíž podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované
žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni
právo, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.