23 Cdo 2683/2017-156
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Moniky Vackové ve věci
žalobce W. T., W. N., zastoupeného JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem v
Praze 5, Arbesovo nám. 257/7, PSČ 150 00, proti žalované MTE spol. s r.o., se
sídlem v Brně, Hybešova 289/43, PSČ 602 00, IČO 41603371, zastoupené Mgr.
Jiřinou Svojanovskou, advokátkou, se sídlem v Brně, Šilingrovo nám. 257/3, PSČ
602 00, o ochranu práv majitele ochranné známky, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 41 Cm 4/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 3 Cmo 75/2016-133, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. prosince 2015, č. j. 41 Cm 4/2014–87,
ve znění opravného usnesení ze dne 2. února 2016, č. j. 41 Cm 4/2014-104,
zamítl žalobu s návrhem, aby se žalovaná zdržela distribuce a prodeje
zdravotnického prostředku Testovací proužky Wellion Calla – 50 ks výrobce MED
TRUST Handelsgeselschaft m.b.H., Gewerbpark 10, 7721 Marz, Austria, opatřeného
příbalovým letákem v ukrajinštině, ruštině, polštině a italštině, který
obsahuje na boční straně krabičky samolepku s nápisem „Testovací proužky – 50
ks. Používejte pouze s glukometrem Wellion Calla. Pro sebetestování. Po vyjmutí
proužku tubičku s testovacími proužky okamžitě pevně zavřete. Dovozce: MTE
spol. s r.o., Hybešova 289/43, 602 00 Brno, tel: 543432400, IČO 41603371“, a
který dále obsahuje příbalový leták „Testovací proužky Wellion® Calla“ v
češtině, na němž je uveden na konci jeho textu údaj: „Dovozce MTE s.r.o.,
Hybešova 43, 602 00 Brno, Tel. 543432400, e-mail: mte@mte.cz (I. výrok) a aby
zaplatil žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 300 000 Kč (II. výrok). Uložil rovněž žalobci, aby žalované nahradil náklady řízení (III. výrok). Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního
stupně, ve znění jeho opravného usnesení, potvrdil a uložil žalobci nahradit
žalované náklady odvolacího řízení. Soudy rozhodovaly o nárocích, které uplatnil žalobce pouze z titulu
práv vlastníka ochranné známky původně spolu s dalšími dvěma žalobci, kteří
tytéž nároky uplatňovali z titulu nekalé soutěže; jejich věc byla vyloučena k
samostatnému projednání. Žaloba byla založena na tvrzení, že žalobce je
vlastníkem ochranných známek „wellion“ a „CALLA“ užívaných s výrobkem testovací
proužky Wellion CALLA výrobce MED TRUST Handelsges.m.b.H., distribuované v
České republice společností ELEKTA, s.r.o. (dále jen „testovací proužky“). Žalovaná testovací proužky dovážela z Polska do České republiky přesto, že
nebyly pro český trh určeny. Žalovaná opatřila výrobek příbalovým letákem v
češtině a na krabičku nalepila stručnou českou informaci o produktu a o
dovozci. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaná s výrobky musela za tímto účelem
manipulovat způsobem, který mohl ovlivnit soulad výrobků s technickými
požadavky. Krabičku musela otevřít, aby do ní mohla vložit příbalový leták, a
tudíž mohla poškodit lahvičku s testovacími proužky v krabičce uloženou,
vložením letáku a přelepením krabičky došlo podle žalobce ke zhoršení kvality
výrobku. Příbalový leták v češtině neprošel procesem posuzování shody, přesto
obsahoval označení CE. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce je vlastníkem dvou ochranných
známek Společenství (nyní ochranných známek Evropské unie, pozn. dovolacího
soudu), konkrétně obrazové ochranné známky „wellion“ zapsané Úřadem pro
harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) [s nynějším názvem Úřad Evropské unie pro
duševní vlastnictví (EUIPO); pozn. dovolacího soudu] pod č. 3334992 mj. pro
farmaceutické přípravky a lékařské přístroje s právem přednosti od 2. září 2003
a slovní ochranné známky CALLA zapsané týmž úřadem pod č. 7591381 pro tytéž
výrobky s právem přednosti od 9. února 2009.
Vyšel dále z nesporné skutečnosti,
že výrobky dovezené žalovanou z Polska do České republiky jsou originály, sporu
nebylo ani o tom, že žalovaná na vnějším obalu výrobku umístila zmíněnou
samolepku a výrobek doplnila o příbalový leták v českém jazyce. Soud prvního
stupně zjistil, že samolepka je umístěna tak, že nepřekrývá žádné údaje, ani
ochranné známky na originálním výrobku, vnitřní obal je rovněž opatřen
ochrannými známkami žalobce, žalovanou pozměněn nebyl, příbalový leták lze
vsunout do krabičky tak, že ji není nutné otevřít. Zjistil dále z emailového
přípisu ze dne 5. listopadu 2012, že na adresu office@medtrust.at žalovaná
oznámila, že hodlá dovézt do České republiky testovací proužky z jiného
členského státu Evropské unie, že na krabičku originálního výrobku umístí
samolepku konkrétních rozměrů a s konkrétním ve zprávě uvedeným obsahem, že
výrobek bude opatřen příbalovým letákem v českém jazyce, ke zprávě připojila
návrh překladu příbalového letáku a náhled etikety (samolepky) a sdělila
zároveň, že na vyžádání je k dispozici vzorek upraveného výrobku. Soud prvního
stupně zdůraznil, že žalobce je jednatelem a společníkem výrobce testovacích
proužků (společnosti MED TRUST Handelsgeselschaft m.b.H.) a že lze tedy důvodně
předpokládat, že oznámení (zaslané na email této společnosti) se dostalo do
jeho dispozice. Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že
dovozem testovacích proužků do Evropské unie došlo k vyčerpání práv z ochranné
známky ve smyslu § 11 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, stav
výrobku umístěním samolepky, ani přiložením českého příbalového letáku ovlivněn
nebyl a byly splněny všechny podmínky, které jsou vyžadovány judikaturou
Soudního dvora Evropské unie pro tzv. paralelní dovoz výrobků (zmínil v té
souvislosti rozhodnutí o předběžné otázce ve věci C-348/04 Beohringer Ingelheim
KG a spol. v. Swingward Ltd. a spol.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Konstatoval, že soud prvního stupně aplikoval národní právní úpravu namísto
úpravy komunitární, tato chyba však nemůže být důvodem pro zrušení rozsudku
soudu prvního stupně, protože národní úprava vyčerpání práv z ochranné známky
je fakticky shodná se zněním čl. 13 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné
známce Společenství. K jednotlivým odvolacím námitkám odvolací soud doplnil, že
sdílí závěr soudu prvního stupně, že „nedošlo ke změně nebo zhoršení vlastností
výrobků tak, aby došlo k porušení práv žalobce k ochranným známkám“. Nebylo
prokázáno, že by fakticky došlo ke zhoršení jejich kvality nebo bezpečnosti. Svou povinnost oznámit paralelní dovoz splnila žalovaná podle odvolacího soudu
tím, že příslušné oznámení zaslala osobě uvedené na balení výrobku, která
logicky má největší zájem na odbytu a je osobou paralelním dovozem přímo
dotčenou. Konstatoval rovněž, že tato povinnost „(sice dovozená z textu
odůvodnění rozhodnutí SDEU v obdobných věcech) nemá přímou oporu v platném
právu, tedy ani právu EU, a jedná se o výkladové pravidlo“.
Jen pro úplnost
dodal, že dodatečná certifikace (posouzení shody) s žalobcovými právy z
ochranných známek nesouvisí, mohla by být posuzována z titulu nekalé soutěže.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Předkládá dovolacímu soudu otázky, které podle jeho názoru dovolací
soud dosud neřešil, totiž zda
1) je přebalení diagnostického zdravotnického prostředku in vitro, kdy dovozce
opatří produkt příbalovou informací v češtině a na krabičku nalepí stručnou
českou informaci o výrobku a dovozci bez předchozího posouzení tzv. shody ve
smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., změnou či zhoršením výrobku, které
zakládá tzv. vyčerpání práv z ochranné známky podle čl. 13 nařízení Rady (ES)
č. 207/2009 a zda se může vlastník ochranné známky po takovém zásahu do výrobku
ze strany dovozce bránit pozdějšímu odbytu výrobků, a zda
2) je dovozce při paralelním dovozu přebaleného (přeznačeného) diagnostického
zdravotnického prostředku in vitro do České republiky povinen předem oznámit
přebalení tohoto výrobku vlastníku ochranné známky, kterou je tento výrobek
označen, a to ještě před jeho uvedením na trh v České republice a pokud ano (a
přebalení výrobku vlastníku oznámeno nebylo), je oprávněn vlastník ochranné
známky požadovat zákaz dalšího uvádění takového výrobku na trh v České
republice? Žalobce je přesvědčen, že tyto otázky odvolací soud posoudil nesprávně,
protože nerespektoval judikaturu Evropského soudního dvora (nyní Soudního dvora
Evropské unie – dále jen „SDEU“), stanovící kumulativní podmínky pro paralelní
dovozy zdravotnických prostředků, zejména rozhodnutí ve věci C-348/04
Beohringer Ingelheim KG v. Swingward Ltd. Žalobce tvrdí, že žalovaná nesplnila
dvě z nich, a to že přebalení výrobku nesmí ovlivnit původní stav výrobku
obsaženého v obalu, a neprokázala rovněž, že jako dovozce podala majiteli
ochranné zámky oznámení o tom, že přebalený výrobek uvede do prodeje. Původní
stav výrobku byl podle žalobce ovlivněn zejména tím, že příbalový leták v
češtině nebyl přezkoumán v novém procesu posuzování shody, a dále pak tím, že
byl do obalu vložen. Je přesvědčen, že bylo potřeba za tím účelem krabičku
otevřít; vsunout příbalový leták pod víčko bez otevření krabičky je podle jeho
názoru technicky nemožné, vytýká proto soudům prvního a druhého stupně, že tuto
verzi žalované akceptovaly. Žalobce dále popírá, že by žalovaná přebalení
výrobku oznámila jemu jako vlastníku ochranné známky, adresa office@medtrust.at
není žalobcovou emailovou adresou, žalovaná navíc neprokázala, že tato adresa
je emailovou adresou společnosti MED TRUST Handelsgeselschaft m.b.H., ani že se
email dostal do dispozice této společnosti. Vytýká dále odvolacímu soudu, že
povinnost oznámit přebalení výrobku vlastníku ochranné známky považuje „pouze“
za výkladové pravidlo plynoucí z judikatury, které nemá oporu v právu, a že (z
tohoto důvodu) rozhoduje v rozporu s touto judikaturou. Žalovaná se podle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č.
292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a řádně
zastoupenou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je podle §
237 o. s. ř. přípustné, neboť otázky, které dovolatel předkládá, Nejvyšší soud
skutečně dosud neřešil. Dovolání však není důvodné. Odvolací soud správně aplikoval nařízení Rady (ES) č. 207/2009 o ochranné
známce Společenství ve znění účinném do 15. 12. 2015 (dále jen Nařízení) a
problém tzv. paralelních dovozů a změn dovážených výrobků s ním souvisejících
řešil v souladu se zásadami, na nichž je Nařízení založeno (nadále je užita
terminologie tohoto Nařízení). Bod 9 úvodních ustanovení Nařízení zdůrazňuje
zásadu volného pohybu zboží, z níž vyplývá, že majitel ochranné známky
Společenství nemůže mít právo zakázat její užívání třetí stranou pro zboží,
které bylo jím nebo s jeho souhlasem pod touto ochrannou známkou uvedeno na trh
ve Společenství, ledaže má majitel oprávněné důvody bránit dalšímu odbytu
výrobků. Tato zásada je vyjádřena v článku 13 Nařízení, který upravuje
vyčerpání práv z ochranné známky Společenství a podle něhož ochranná známka
Společenství neopravňuje majitele, aby zakázal její užívání na výrobcích, které
byly pod touto ochrannou známkou uvedeny na trh ve Společenství majitelem
ochranné známky nebo s jeho souhlasem (odst. 1). Odstavec 1 se nepoužije, pokud
má majitel oprávněné důvody k tomu, aby bránil pozdějšímu odbytu výrobků,
zejména pokud se stav výrobků po jejich uvedení na trh změnil nebo zhoršil
(odst. 2). Testovací proužky jsou zdravotnickými prostředky in vitro, a to podle § 2 odst. 1 a odst. 2 písm. c) věty první zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických
prostředcích (účinného do 31. března 2015), a podle § 1 nařízení vlády č. 453/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na diagnostické
zdravotnické prostředky in vitro. Podle skutkového stavu, z něhož vycházel též
odvolací soud, byly testovací proužky uvedeny na trh Společenství v Polsku se
souhlasem majitele ochranných známek, jimiž byly označeny, z Polska byly
dovezeny do České republiky. Ve smyslu čl. 13 odst. 1 a 2 Nařízení mohl tedy
majitel ochranné známky bránit takovému dovozu do České republiky (tj. v rámci
trhu Společenství) pouze za předpokladu, že by k tomu měl oprávněné důvody,
zejména pokud by se stav výrobků po jejich uvedení na trh změnil nebo zhoršil. Žalobce tvrdil, jak uvedeno, že ke změně resp. zhoršení stavu výrobků došlo
tím, že výrobky byly tzv. přeznačeny a opatřeny dalším příbalovým letákem. Takřka identické spory týkající se zboží obdobného charakteru, totiž léčivých
přípravků, byly judikaturou SDEU řešeny vícekrát, a to především z pohledu
konfliktu zásady volného pohybu zboží na straně jedné a legitimního zájmu
vlastníka ochranné známky ochránit funkce jeho ochranné známky na straně druhé. Svou dosavadní judikaturu shrnul SDEU v rozhodnutí, o které opírá svou
argumentaci dovolatel, tj. ve věci C-348/04 Beohringer Ingelheim KG a spol. v. Swingward Ltd. a spol. v řízení o předběžné otázce, která se týkala obsahově
takřka totožné úpravy vyčerpání práv k ochranné známce obsažené ve směrnici
Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22.
října 2008, kterou se
sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, z níž ostatně
později vycházela i právní úprava evropská obsažená v Nařízení a lze z ní tudíž
vycházet i v této věci. SDEU v uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí svou judikaturu připomněl, že
zvláštním předmětem ochranné známky je zajistit záruku původu výrobku
označeného touto ochrannou známkou a že přebalení výrobku provedené třetí
osobou bez povolení majitele ochranné známky může vytvářet skutečná nebezpečí
pro záruku původu. Dodal však, že na základě čl. 7 odst. 2 směrnice 89/104
námitky majitele ochranné známky proti přebalování představují odchylku od
volného pohybu zboží, nelze je proto přijmout tehdy, jestliže výkon práva
majitele ochranné známky podat námitky proti přebalování je zastřeným omezením
obchodu mezi členskými státy, tj. jestliže přispívá k umělému rozdělování trhů
mezi členské státy a pokud zároveň bylo přebalení provedeno takovým způsobem,
že legitimní zájmy majitele ochranné známky zůstaly zachovány, což zejména
znamená, že přebalení neovlivňuje původní stav léčivého přípravku nebo nemůže
poškodit dobré jméno ochranné známky. Námitky majitele ochranné známky proti
přebalování léčivých přípravků přispívají k umělému rozdělení trhů mezi členské
státy tehdy, jestliže je přebalení nezbytné pro to, aby paralelně dovezený
výrobek mohl být uveden na trh ve státě dovozu. SDEU dovodil, že obdobné závěry lze učinit též ve vztahu k pouhému přeznačení
výrobků a uzavřel, že čl. 7 odst. 2 směrnice 89/104 musí být vykládán v tom
smyslu, že majitel ochranné známky může legitimně podat námitky proti dalšímu
uvádění na trh farmaceutického výrobku dovezeného z jiného členského státu v
jeho původním vnitřním a vnějším obalu, který dovozce opatřil dodatečným
vnějším označením, ledaže by 1) bylo prokázáno, že využití práva z ochranné
známky jejím majitelem za účelem podání námitek proti uvádění přeznačeného
výrobku pod touto ochrannou známkou na trh by přispělo k umělému rozdělení trhů
mezi členské státy; 2) bylo prokázáno, že nové označení nemůže ovlivnit původní
stav výrobku obsaženého v obalu; 3) by na obalu byl jasně uveden původce nového
označení výrobku a jméno jeho výrobce; 4) vzhled přeznačeného výrobku nebyl
takový, že by mohl poškodit dobré jméno ochranné známky nebo jejího majitele;
označení tak nesmí být vadné, nízké kvality nebo neúhledné, a 5) dovozce podal
majiteli ochranné známky oznámení před uvedením přeznačeného výrobku do prodeje
a poskytl mu na jeho žádost vzorek tohoto výrobku. Z rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela zřejmé, že z tohoto pohledu jednání
žalované posuzoval a že vzal za prokázané splnění všech pěti podmínek uvedených
v rozhodnutí SDEU. Obdobný závěr lze učinit též z rozhodnutí odvolacího soudu.
Z jeho kontextu totiž nelze dovodit, že by se odvolací soud domníval, že
přeznačení výrobku není jeho změnou, jak se domnívá dovolatel, ale že způsob
přeznačení nebyl takového charakteru, aby v jeho důsledku byla porušena
žalobcova práva k ochranným známkám (podle odvolacího soudu „nedošlo ke změně
nebo zhoršení vlastností výrobků tak, aby došlo k porušení práv žalobce k
ochranným známkám“), tj. aby majitel ochranné známky měl ve smyslu čl. 13 odst. 2 Nařízení „oprávněný důvod“ dovozu zboží do České republiky bránit. Podle dovolatele však tento závěr není správný, přeznačení výrobků podle jeho
názoru kvalitu výrobku ovlivnilo, není proto podle něj splněna podmínka pod
bodem 2, navíc nebyla podle jeho názoru splněna ani podmínka pod bodem 5. Dovolatel svůj závěr o zhoršení kvality výrobku zdůvodňuje, jak zmíněno, tím,
že výrobek, který byl opatřen novým příbalovým letákem a přelepkou s
informacemi v češtině, nebyl přezkoumán v novém procesu posouzení shody. Tento
jeho názor však není správný. Ve shora již zmíněném sporu mezi žalovanou a
dvěma dalšími žalobci, v němž byly totožné nároky uplatněny z titulu nekalé
soutěže a který byl vyloučen z této věci k samostatnému řízení, rozhodl
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 23. května 2017, sp. zn. 23 Cdo 4030/2015, tak,
že zamítl dovolání žalobkyň, které shodně jako žalobce v tomto řízení
zdůrazňovaly nutnost distributorem českými informacemi opatřený výrobek
předložit k novému posouzení shody. Nejvyšší soud na základě rozhodnutí SDEU ze
dne 13. října 2016 ve věci C – 277/15, o předběžné otázce, uzavřel, že „ze
zákona č. 22/1997 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 453/2004 Sb. nevyplývá
povinnost podstoupit nový proces posouzení shody výrobku v případě, kdy
distributor opatří původní obal výrobku přelepkou se stručnými informacemi o
výrobku a distributorovi v českém jazyce, nejsou-li tyto informace lživé,
nepřesné ani zavádějící, když navíc tato přelepka nepřekrývá žádný text uvedený
výrobcem a současně vloží do vnějšího obalu výrobku překlad příbalové informace
v českém jazyce, která je obsahově shodná s informacemi poskytnutými výrobcem,
bez toho aniž by byla narušena integrita výrobku (tím spíše, když bylo
prokázáno, že lze vložit překlad příbalového letáku do vnějšího obalu bez
otevření tohoto obalu).“
Skutková zjištění o podobě, o umístění přelepky na výrobku (přelepka nezakryla
ochranné známky žalobce), o jejím obsahu a o obsahu české verze příbalového
letáku (nebylo zjištěno, že by tam uvedené informace byly lživé, nepřesné či
zavádějící) byla shodná též v tomto řízení, a také v něm bylo prokázáno, že
vnější obal nebyl narušen, že navíc překlad příbalového letáku lze vložit do
vnějšího obalu, aniž by bylo nutné ho otevřít. Ze skutkových zjištění, z nichž
vyšel odvolací soud, vychází též soud dovolací (srov. § 241a odst. 6 o. s. ř.).
[K tomu lze jen poznamenat, že pokud by žalobcovy výhrady byly založeny pouze
na zpochybnění postupu, jímž odvolací soud hodnotil provedené důkazy (zde
důkazy o manipulaci s vnějším obalem a příbalovým letákem), pak by jeho
dovolání nemohlo být ani přípustné.]
Nejvyšší soud se vzhledem k uvedenému shoduje se závěrem odvolacího soudu, že v
daném případě stručná informace v češtině o výrobku a o dovozci nalepená na
obalu výrobku a vložený příbalový leták v českém jazyce nezhoršily kvalitu
výrobku a nezaložily tudíž oprávněný důvod, pro který může majitel ochranné
známky podle čl. 13 odst. 2 Nařízení bránit pozdějšímu odbytu výrobků, které
byly s jeho souhlasem pod jeho ochrannou známkou uvedeny na trh Společenství. Druhá žalobcova otázka se týká povinnosti předem oznámit přebalení výrobku
vlastníku ochranné známky, kterou je tento výrobek označen, a to ještě před
jeho uvedením na trh v České republice, jako jedné z pěti podmínek stanovených
judikaturou SDEU, za nichž lze upravovat podobu výrobků při jejich paralelním
dovozu. Žalobce zpochybňuje závěr odvolacího soudu, který vycházel ze zjištění
soudu prvního stupně, že žalovaná splnila tuto povinnost tím, že odeslala email
s oznámením na internetovou adresu výrobce, jehož je žalobce společníkem, a
zpochybňuje dále jeho názor, že judikatura SDEU je pouze nezávazným doporučením. S dovolatelem je nutné souhlasit v tom, že není správný názor odvolacího soudu
na nezávaznost výkladových pravidel vyjádřených v rozhodnutí SDEU o předběžné
otázce (judikatura SDEU má povahu pramene evropského práva – srov. rozhodnutí
6-64 Flaminio Costa v. E. N. E. L., srov. čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské
unie). Ve sporu, jehož předmětem jsou práva plynoucí z ochranné známky, není
případný ani závěr o tom, že bylo vhodné zaslat oznámení o přebalení zboží
„osobě uvedené na balení výrobku“, protože ta má „logicky největší zájem na
odbytu svého výrobku a je osobou přímo dotčenou paralelním dovozem“. Čl. 7
odst. 2 směrnice 89/104, která je uvedeným rozhodnutím SDEU vykládána, a
směrnici odpovídající čl. 13 odst. 1 a 2 Nařízení se vztahují k právům majitele
ochranné známky a k jejímu dobrému jménu, nikoli k zájmům distributora zboží,
které je ochrannou známkou označeno (jde-li o dva různé subjekty). Podle již zmíněného rozhodnutí C-348/04 Beohringer Ingelheim KG a spol. v. Swingward Ltd. (ale též podle judikatury SDEU, z níž toho rozhodnutí vychází a
která je v něm citována) je to majitel ochranné známky, komu paralelní dovozce,
který přebaluje léčivý přípravek označený ochrannou známkou, musí předem
oznámit uvedení přebaleného léčivého přípravku do prodeje. Jestliže paralelní
dovozce majiteli ochranné známky předchozí oznámení týkající se přebaleného
farmaceutického výrobku nepodal, porušuje práva tohoto majitele při každém
následném dovozu uvedeného výrobku, dokud takové oznámení nepodá. Judikatura vychází z toho, že by se vlastník o tom, že výrobek bude přeznačen,
měl skutečně dozvědět a příslušnou informaci by měl mít včas, tj. dostatečně
dlouhou dobu předtím, než bude přeznačený výrobek uveden na příslušný trh.
Ono
oznámení má totiž sloužit jako prevence případných škod vzniklých (zejména) na
dobrém jméně ochranné známky. Vycházeje z uvedeného rozhodnutí SDEU, lze na
druhou žalobcem položenou otázku odpovědět, že dovozce při paralelním dovozu
přebaleného (přeznačeného) diagnostického zdravotnického prostředku in vitro do
České republiky je povinen předem oznámit přebalení tohoto výrobku vlastníku
ochranné známky, kterou je tento výrobek označen. Pokud by před jeho uvedením
na trh v České republice přebalení výrobku majiteli oznámeno nebylo, je majitel
ochranné známky oprávněn požadovat zákaz dalšího uvádění takového výrobku na
trh v České republice. Má-li být smysl oznámení tak, jak je chápán judikaturou SDEU, zůstat zachován,
je třeba, aby se oznámení včas dostalo do dispoziční sféry majitele ochranné
známky. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž odvolací soud, jak
výslovně uvedl, vycházel, vyplynulo, že se oznámení, které žalovaná zaslala, v
dispozici žalobce včas (před uvedením přeznačeného výrobku na trh v České
republice) ocitlo. Tento skutkový závěr (oznámení se dostalo do dispozice
majitele ochranné zámky) plyne z hodnocení důkazů soudem prvního stupně, jehož
rozhodnutí odvolací soud potvrdil. Skutková zjištění učiněná soudy nižších
stupňů dovolacímu přezkumu nepodléhají (§ 241a odst 1 o. s. ř. ), dovolací soud
z nich vychází. Přes dílčí nesprávné úvahy odvolacího soudu je jeho rozhodnutí správné,
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení, o nichž bylo rozhodnuto podle §
243b, § 151odst. 1 věta první o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., odpovídá
úspěchu žalované v dovolacím řízení, které však v souvislosti s touto částí
řízení žádné náklady nevznikly.
P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu