23 Cdo 2731/2022-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Zdeňka Dese, ve věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 610 164 Kč s příslušenství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 158/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 35 Co 177/2022-229, a o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2021, č. j. 43 C 158/2017-192, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2021, č. j. 43 C 158/2017-192, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 35 Co 177/2022-229, se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í : (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 43 C 158/2017-192, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok pod bodem I), nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok pod bodem II) a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení (výrok pod bodem III). Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Obě tato rozhodnutí napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“
Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o.
s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Právě o tyto případy jde v posuzované věci, dovolání žalobce směřující proti usnesení odvolacího soudu tedy není objektivně přípustné, Nejvyšší soud proto podané dovolání v této části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Jestliže Ústavní soud dovodil, že § 237 o. s . ř. ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.
11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS- st. 45/16, uveřejněné pod číslem 45/2017 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a pod číslem 460/2017 Sb.), pak tyto závěry se zcela zjevně vztahují k přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
a nikoliv k těm případům, kdy zákon dovolání proti určitým rozhodnutím výslovně vylučuje. Nad rámec uvedeného je vhodné poznamenat, že soud prvního stupně nepochybil, předložil-li spis dovolacímu soudu, aniž rozhodl o žádosti dovolatele o „osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ obsažené v dovolání, neboť zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo s účinností od 30.
9. 2017 do § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vloženo nové ustanovení pod písm. i), podle něhož v případě odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. vzniká poplatková povinnost v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. Podle § 7 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je poplatek v takovém případě splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, jímž byla povinnost poplatek zaplatit uložena.
O poplatkové povinnosti přísluší rozhodnout soudu prvního stupně. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. pak platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 (tj. povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení), postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí (mimo jiné), směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. O nákladech tohoto dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.
s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.