23 Cdo 274/2025-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně KAVRON s.r.o., se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, identifikační číslo osoby 28563140, proti žalované SMART MONEY a.s., se sídlem v Brně, Olomoucká 256/6, identifikační číslo osoby 27819281, zastoupené JUDr. Ladislavem Soukupem, advokátem se sídlem v Písku, Budovatelská 2030, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 53/2023, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2024, č. j. 38 Co 180/2024-80, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, v němž namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Považovala za nezákonné, že se odvolací soud věcně nezabýval její odvolací argumentací a namítala, že tak jednal v rozporu s poučením soudu prvního stupně o možném podání odvolání proti jeho usnesení. Pokud by se uvedenou argumentací zabýval, musel by podle žalované dospět k závěru o nesprávnosti usnesení soudu prvního stupně, kterým byl účastnicím odejmut dostatečný časový prostor pro mimosoudní vyřešení věci. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně (případně odvolacímu soudu) k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
5. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
8. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
9. Dovolání žalované směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto (též) její odvolání a proti kterému je tedy ve smyslu § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost (z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná takovou žalobu pro zmatečnost již podala). Dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu proto není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Ostatně o nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu byla žalovaná poučena též odvolacím soudem.
10. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako (objektivně) nepřípustné.
11. Pouze pro úplnost lze dodat, že odvolání žalované bylo též vadné, neboť žalovaná nedostála požadavku (upraveného v § 241a odst. 2 o. s. ř.) na vymezení některého z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
12. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení o věci samé nekončí,
nebylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v konečném rozhodnutí (§ 243c odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 2. 2025
Mgr. Jiří Němec předseda senátu