NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
23 Cdo 2803/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní
věci žalobkyně IMPROMAT-COMPUTER s.r.o., se sídlem Zlín, Tř. T. Bati 5267, PSČ
762 02, identifikační číslo osoby 46992308, zastoupené JUDr. Milanem Francem,
advokátem se sídlem Zlín, Tř. T. Bati 180, proti žalovanému Ing. R. L., o
zaplacení částky 349 011 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v
Ostravě - pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 10 Cm 6/2009, o dovolání žalovaného
proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2011, č.j. 1 Cmo
172/2010 – 128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. března 2011,
č.j. 1 Cmo 172/2010 – 128, potvrdil rozsudek
Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 24. května 2010, č.j. 10
Cm 6/2009-80, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 349 011
Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve výroku I. rozsudku, a zaplatit náhradu
nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že návrhu
žalobkyně na zaplacení 349 011 Kč s příslušenstvím bylo namístě vyhovět,
bylo-li v řízení prokázáno, že na základě objednávek žalovaného v roce 2005
předala žalobkyně v roce 2005 žalovanému pět dodávek zboží za sjednanou cenu
359 011 Kč, jež převzala jeho zmocněná zástupkyně společně s fakturami s
určeným datem splatnosti, čímž došlo mezi účastníky k uzavření platných kupních
smluv ve smyslu § 409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), za použití §
275 odst. 4 obch. zák., a bylo-li prokázáno, že žalovaný nesplnil svoji
povinnost podle § 448 odst. 1 obch. zák. – zaplatit zbytek dohodnuté kupní ceny
ve výši 349 011 Kč. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně, že
žalovaný zmocnil svou manželku O. L. ve smyslu § 15 obch. zák. k zastupování
žalovaného při provozování podniku - k objednávání dodávek zboží, k uzavírání
kupních smluv a přebírání dodávek jeho jménem, přičemž za tímto účelem předal
svoji manželce kopii svého živnostenského listu a razítko firmy. Tato
skutečnost byla prokázána výpovědí svědkyně O. L., která vypověděla, jakým
způsobem jménem žalovaného jednala (objednávala a přebírala zboží), k čemuž
měla ústní zmocnění od žalovaného a vždy objednávala zboží na základě domluvy s
žalovaným. Veškerá e-mailová korespondence na adrese zřízené pro žalovaného,
vedená O. L., byla přeposílána i na e-mailovou adresu žalovaného. Z výpovědi
svědka Lubomíra Olivy, pracovníka žalobkyně, vyplynulo, že žalovaný s žalobkyní
obchodoval, žalobkyně prodávala žalovanému kopírky. Svědek uvedl, že žalovaného
vyzval, aby k obchodování s žalobkyní předložil živnostenský list a osvědčení o
registraci plátce DPH, přičemž žalovaný mu sdělil, že podniká se svojí
manželkou O. L., a ta následně požadované doklady svědku, jako zástupci
žalobkyně, předložila a jednala s ním jako zmocněná osoba žalovaného. Z
výpovědi svědka Olivy a z obsahu e-mailové korespondence svědka, jako zástupce
žalobkyně, a e-mailové korespondence na e-mailové adrese žalovaného s O. L.
bylo dále zjištěno, že obě strany vyjednávaly ohledně úhrady dlužných částek
žalovaného, ze strany manželky žalovaného byl navrhován splátkový kalendář,
který však nebyl dodržován, a na základě těchto jednání O. L. uhradila za
žalovaného na účet žalobkyně 10 000 Kč. Věrohodnost výpovědí svědků o tom, že
žalovaná při jednání s žalobkyní jednala, jako osoba oprávněná jednat za
žalovaného byla potvrzena i vyjádřeními osob obchodujících s žalovaným, a to z
připojeného obsahu spisu Policie České republiky sp. zn. KRPM
16071/TČ-2009-140582-205. Vzhledem k tomu, že odvolací soud se plně ztotožnil
se závěry soudu prvního stupně, ztotožnil se i se závěrem, že žalobkyně s
ohledem na okolnosti jednání mezi stranami nemohla vědět ani o případném
překročení oprávnění ze strany manželky žalovaného ve smyslu § 15 odst. 2 obch.
zák., a tudíž je žalovaný jednáním své manželky vůči žalobkyni vázán.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že řízení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a)
o. s. ř. postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zdali osoba, která využije
svého příbuzenského vztahu k jiné osobě, aby se vydávala za osobu zmocněnou k
právním úkonům souvisejícím s provozem podniku, může být považována za osobu
zákonně zmocněnou k jednání za tvrzeného zmocněnce, který však žádné písemné
ani ústní zmocnění takové osobě nevydal a ani o jednání této osoby, vydávající
se za osobu zmocněnou, nevěděl. Žalovaný zdůraznil, že nikdy ústně ani písemně svoji manželku O. L. nezmocnil k
jakémukoliv jednání či zastupování jeho osoby při výkonu podnikatelské
činnosti. Nikdy nevstoupil v předmětné věci ani v písemný či ústní kontakt se
žalobkyní a niky od žalobkyně neobdržel žádné plnění, jehož cena je předmětem
žaloby. Odvolacímu soudu vytýká, že nerespektoval fakt, že uzavření konkrétního
právního vztahu mezi účastníky nebylo během řízení nijak prokázáno. Výpověď
svědkyně prokazovala jen to, že pro žalovaného občas něco vyřizovala, ale k
předmětu řízení nebyla její výpověď konkrétní. Svědek Oliva pouze vypověděl, že
jednal telefonicky s mužem, který se mu představil jako žalovaný. Dovolatel má za to, že z výše uvedených důvodů by měl být napadený rozsudek
zrušen. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud
dovolací (§ 10a. s. ř.), po zjištění, že dovolání
žalovaného bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen
advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V posuzované věci není dovolání podané proti výroku rozsudku odvolacího soudu
ve věci samé přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán
potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani
podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně
rozhodl jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující
význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího
soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat,
že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom
nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro
zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými
dovolacími důvody. Přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se
závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní a z toho
vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať
již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména
posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání
nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při
možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav
věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění
dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které
mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní
právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí
dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli
v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění
rozhodnutí. Pokud dovolatelka nesouhlasí s právním posouzením obou soudů, opřené o
zjištění, že manželka žalovaného O. L. měla ústní zmocnění od žalovaného k
zastupování žalovaného v objednávání a přebírání zboží pro žalovaného a vždy
objednávala zboží na základě domluvy s žalovaným, jemuž byla veškerá e-mailová
korespondence učiněná O. L.
v zastoupení žalovaného přeposílána, je třeba
odkázat na výše uvedené, že skutková zjištění odvolacího soudu nelze v
dovolacím řízení přezkoumávat. Podle § 15 obch. zák. kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností,
je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází (odst. 1). Překročí-li zástupce podnikatele zmocnění podle odstavce 1, je takovým jednáním
podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s
přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla (odst. 2). S ohledem na skutková zjištění soudu prvního stupně, ze kterých vyšel i
odvolací soud, tj., že manželka žalovaného O. L. měla ústní zmocnění od
žalovaného k zastupování žalovaného v objednávání a přebírání zboží pro
žalovaného a vždy objednávala zboží na základě domluvy s žalovaným, jemuž byla
veškerá e-mailová korespondence učiněná O. L. v zastoupení žalovaného
přeposílána, a za situace, kdy v dovolacím řízení nelze skutková zjištění soudu
přezkoumávat, dospěly soudy ke správnému právnímu závěru, že O. L. byla takto
pověřena určitou činností, a tak byla zákonným zástupcem žalovaného ve smyslu §
15 obch. zák. Je zcela nerozhodná námitka dovolatele, že O. L. písemně k právním úkonům v
souvislosti s provozováním svého podniku niky nezmocnil, neboť ke zmocnění k
určitým činnostem při provozování podniku postačí pouze faktické pověření. Zvláštní plná moc se podle § 15 obch. zák. nevyžaduje. Navíc správně soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil,
dovodil, že i kdyby O. L. nebyla zákonným zástupcem žalovaného, žalobkyně s
ohledem na skutková zjištění soudu nemohla vědět, že O. L. není ve smyslu § 15
odst. 1 obch. zák. zákonným zástupcem žalovaného, a proto by žalovaný za
jednání své manželky O. L. odpovídal podle § 15 odst. 2 obch. zák., i v
případě, že by O. L. nepověřil k jednání za svou firmu, jak uvádí v dovolání. Pokud tedy soudy dospěly k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
sjednané a nezaplacené kupní ceny z uzavřených kupních smluv v celkové výši 349
011 Kč, rozhodly v souladu s § 448 obch. zák., podle něhož je kupující povinen
zaplatit dohodnutou kupní cenu. Namítá-li dovolatel, že řízení je postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2
písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
je třeba uvést, že z důvodu zakotveného v tomto ustanovení může dovolatel
napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení,
která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním
důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané
věci nejedná, jestliže dovolatel nejen, že neuvedl, v čemž spatřuje vadu
řízení, ale nenastolil žádnou právní otázku procesně právní povahy. Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve věci samé ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, a proto Nejvyšší soud uzavřel, že
dovolání žalovaného není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve věci samé
přípustné a podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
jej odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni
žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému
právo, nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.