USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D.,
ve věci žalobkyně V. Ch. – TOMI s. r. o. se sídlem v Českém Krumlově, Horní
Brána, Za Tiskárnou 593, PSČ 381 01, IČO 28125070, zastoupené obecným
zmocněncem J. K.proti žalované HODBOĎ s. r. o. se sídlem v Českém Krumlově,
Horní Brána, Pod Hrází 472, PSČ 381 01, IČO 26071835, zastoupené JUDr. Pavlem
Marťánem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, PSČ 381 01, o
zaplacení částky 250 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.
zn. 7 C 154/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 31. 3. 2021, č. j. 22 Co 815/2020-119, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 616 Kč na náhradě
nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Okresní soud v Českém Krumlově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 2.
2020, č. j. 7 C 154/2019-68, zamítl žalobu na zaplacení v záhlaví uvedené
částky a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v
Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 22
Co 815/2020-119, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil
zaplatit v záhlaví uvedenou částku s příslušenstvím a rozhodl o nákladech
řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolací soudu napadla žalovaná včasně podaným dovoláním, které ovšem
není přípustné, neboť napadené rozhodnutí nespočívá na řešení otázky
formulované dovolatelkou. Dovolatelka spatřovala přípustnost dovolání v tom, že
se odvolací soud podle jejího názoru při řešení otázky důkazního břemene při
prokazování, zda dílo bylo provedeno, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, na jejíž konkrétní rozhodnutí poukázala. Dovolatelka
namítala, že žalobkyně měla povinnost tvrdit a prokazovat, že dílo bylo
dokončeno a předáno, ale soud rozhodl o nároku na zaplacení ceny, aniž by
provedení díla bylo prokázáno.
Dovolací soud dospěl k závěru, že na uvedené otázce napadené rozhodnutí
nespočívá, neboť z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu plyne, že žalovaná v
řízení otázku provedení díla nečinila spornou a námitku ohledně toho, že dílo
nebylo provedeno (tj. dokončeno a předáno) poprvé vznesla až v odvolacím
řízení, přičemž odvolací soud se touto argumentací žalované nezabýval s
odůvodněním, že se jedná o novotu nepřípustnou v odvolacím řízení, neboť
účastníci bylo soudem prvního stupně poučeni podle § 119a o. s. ř. Z uvedeného
vyplývá, že napadené rozhodnutí nezávisí na řešení dovolatelkou formulované
otázky, neboť odvolací soud se touto otázkou vůbec nezabýval. K nezbytnosti
formulovat právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, viz
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sp. zn. 29 NSČR
53/2013.
Jestliže dovolatelka dále namítá, že odvolací soud rozhodl v její neprospěch,
aniž by ji poučil podle § 118a o. s. ř., jde o námitku vady řízení, která sama
o sobě není způsobilá založit přípustnost dovolání. Vadami řízení se dovolací
soud v souladu s § 242 odst. 3 o. s. ř. zabývá pouze tehdy, je-li dovolání
přípustné. V rozhodnutích Nejvyššího soudu, na která dovolatelka v tomto směru
poukazovala, se Nejvyšší soud vadou řízení spočívající v nedostatku poučení
podle § 118a o. s. ř. zabýval, neboť v odkazovaných rozhodnutích se jednalo o
dovolání přípustná. Ze stejného důvodu nezaloží přípustnost dovolání ani
námitka spočívající v tom, že se soudy nevypořádaly s argumentací žalované.
Jedná se totiž o námitku nedostatečného odůvodnění rozhodnutí, která rovněž
představuje námitku vady řízení.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí
nezávisí na řešení dovolatelkou formulované otázky a zbývající námitky
představují námitky vad řízení, které samy o sobě přípustnost dovolání
nezaloží. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle § 243c
odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného
rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017,
sp. zn. III. ÚS 3425/16, však dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro
odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není
„projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného
rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše
uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí
odvolacího soudu nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s.
ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2021
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu