23 Cdo 2853/2025-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka,
Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně
Rogervila company a. s., se sídlem v Praze, Korunní 2569/108, identifikační
číslo osoby 29136709, zastoupené Mgr. Petrem Faltusem, advokátem se sídlem v
Praze, Doudlebská 1046/8, proti žalované ECCO SOLUTIONS s. r. o., se sídlem v
Bratislavě, Karpatské námestie 10/A, Slovenská republika, identifikační číslo
osoby 50213199, o zaplacení částky 15.000 EUR s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 145/2020, o dovolání žalované
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2024, č. j. 39 Co
358/2023-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(výrok I), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“)
usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první
výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
4. K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je považuje za
opožděné.
5. Nejvyšší soud [jako soud dovolací dle § 10a zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] postupoval v dovolacím řízení a
o dovolání žalované rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz
čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas
k tomu oprávněnou osobou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním ve
smyslu § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání
obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout
pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a
b) a § 229 odst. 3.
9. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
10. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že
požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu
v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání nepostačuje pouhá
citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání
zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací
soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být
dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého
(svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013,
uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12.
2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013,
a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
11. Požadavek na vymezení přípustnosti dovolání je přitom odlišný od
požadavku na vymezení dovolacího důvodu, který je obvykle splněn samotnou
právní argumentací a konstatováním, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace
požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze
z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit
požadavek plynoucí z § 241a odst. 2 o. s. ř. (srov. stanovisko Ústavního soudu
ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
12. Žalovaná však uvedeným požadavkům v projednávané věci nedostála,
když nikterak nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání. Dovolatelka pouze uvádí, že „svojim dovolaním namieta právne
posúdenie dôvodov pre zastavenia odvolacieho konania, a to nesprávnym posúdením
stavu věci“, a předkládá tvrzení vztahující se k jejím majetkovým poměrům.
13. Nejvyšší soud tedy shledal, že dovolání žalované trpí vadou
spočívající v absenci obligatorní náležitosti dovolání, kterou nelze odstranit,
neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula
(§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Jde přitom o vadu, jež brání pokračování
v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence této náležitosti nelze posoudit
přípustnost dovolání.
14. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.), dovolání žalované odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro
vady.
15. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 12. 2025
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu