23 Cdo 2932/2024-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně GasNet, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, identifikační číslo osoby 27295567, proti žalovanému L. V., zastoupenému Mgr. Janem Palečkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1929/10, o zaplacení částky 10.468,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 21 C 48/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2024, č. j. 38 Co 126/2023-136, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 8. 2023, č. j. 21 C 48/2023-103, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 6.481 Kč spolu s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky ve výši 3.987,50 Kč spolu s příslušenstvím (výrok II)
a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, č. j. 38 Co 126/2023-136, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a III (první výrok), zastavil řízení o odvolání žalovaného proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
4. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení § 340 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“). Dle dovolatele „promlčecí lhůta dluhu, jehož splatnost nebyla smluvně ani jinak určena, začíná běžet ode dne následujícího po dni vzniku dluhu. V souladu s § 340 odst. 2 obch. zák., jakož i po aplikaci závěrů Nejvyššího soudu, právní vztah a tedy i dluh vznikly dne 17. 8. 2012, předmětná promlčecí lhůta ke spornému nároku žalobkyně začala běžet dne 18. 8. 2012 a ve smyslu § 397 obch. zák. proběhla dne 18. 8. 2016. Nárok žalobkyně proto lze považovat za promlčený“.
5. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.) a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil, případně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
7. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
8. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
11. Dovolání není přípustné.
12. Odvolací soud své právní posouzení vystavěl na úvaze, dle které „žalobkyně nemohla uplatnit své právo na úhradu výše uvedených částek vůči žalovanému v době, kdy sama nebyla povinna plnit, tj. dříve než jí náklady spojené se zajištěním přeložky plynárenského zařízení vznikly, takže počátek promlčecí lhůty dle § 397 a § 391 obchodního zákoníku spadá do období měsíce května a července roku 2020, kdy (…) uhradila žalobkyně náklady dalším subjektům. Byla-li v této věci podána žaloba dne 3. 3. 2023, uplatnila žalobkyně svůj nárok v průběhu čtyřleté promlčecí lhůty a její nárok není promlčen“. 13. Takovéto právní posouzení odpovídá závěrům vysloveným v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009 (uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ve kterém dovolací soud dospěl k závěru, že za situace, kdy není dohodnuta doba, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti), se při určení začátku běhu promlčecí doby závazku neuplatní ustanovení § 392 odst. 1 obch. zák. Uvedl, že v době, kdy věřitel dlužníka o plnění ještě ani nepožádal, zde není „doba splatnosti“, což zakládá nikoli počátek doby promlčení žádosti o plnění ve smyslu § 391 odst. 2 obch. zák., nýbrž (při nemožnosti použití zvláštního pravidla dle § 392 odst. 1 věty první obch. zák.) prosazení obecné úpravy promlčení práva na plnění obsažené v § 391 odst. 1 obch. zák. 14. Velký senát Nejvyššího soudu zde dále uvedl, že není dán důvod ke změně závěrů obsažených v rozhodnutí Nejvyššího soudu bývalé ČSR z 30. 11. 1981, sp. zn. 3 Cz 99/81, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 28/1984, podle něhož v situaci, kdy doba splnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, začíná promlčecí doba běžet dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh, tedy dnem, kdy věřitel mohl dlužníka o splnění požádat a tedy (objektivně posuzováno) své právo také vykonat. 15. Z koncepce přijaté v R 28/1984 pak dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, vychází i určení počátku běhu promlčecí lhůty v poměrech právní úpravy účinné po 1. 1. 2014. 16. Dovolatel na citované R 28/1984 a navazující rozhodnutí odkazuje. Přehlíží však, že v poměrech věci zde vedené žalobou uplatněný dluh, který odpovídá právu žalobkyně požadovat náklady vynaložené na zřízení věcného břemene, nevznikl založením závazku smlouvou dne 17. 8. 2012, ale až v okamžiku, kdy žalobkyně tyto náklady vynaložila. Jinými slovy, věřitel nemohl své právo vykonat (žádat po dlužníkovi splnění dluhu) dříve, než byly náklady na zřízení věcného břemene vynaloženy. 17. Odvolací soud tak spojil počátek běhu promlčecí lhůty s dobou, kdy věřitel mohl dlužníka o splnění požádat v souladu s judikaturními závěry vyjádřenými v rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, a v této otázce se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nikterak neodchýlil. 18. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu