23 Cdo 3066/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v
právní věci žalobkyně AGROKOM CZ spol. s r.o., se sídlem v Přelouči, Chrudimská
1656, PSČ 535 01, identifikační číslo osoby 259 83 300, zastoupené JUDr.
Radovanem Zubkem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti
žalované CROPAGRO, s.r.o., se sídlem v Brně, Příkop 843/4, PSČ 602 00,
identifikační číslo osoby 255 36 834, zastoupené Mgr. Vratislavem Urbáškem,
advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, o zaplacení částky 861
687,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm
104/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne
3. března 2010, č.j. 1 Cmo 80/2009-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr.
Radovana Zubka, advokáta se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7.
zaplatit náklady řízení (výrok II.); zároveň rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel z nesporných tvrzení účastnic, že žalovaná porušila svoji
povinnost vyplývající jí z platně uzavřené smlouvy ze dne 10.5.2006, jestliže
žalobkyni, jako odběratelce, nedodala dohodnutých 150t hořčice černé ze sklizně
roku 2006. Smlouvu posoudil odvolací soud jako kupní smlouvu uzavřenou podle §
409 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Žalovaná se bránila tím, že
sjednanou dodávku hořčice nemohla uskutečnit z důvodu neúrody. Oba soudy
konstatovaly, že namítaná skutečnost nemůže být liberačním důvodem podle § 374
odst. 1 obch. zák. a shodně dospěly k právnímu závěru, že žalobkyni vznikla
škoda podle § 380 obch. zák. ve výši 861 687,50 Kč, představující rozdíl mezi
kupní cenou dohodnutou ve smlouvě s žalovanou a cenou zaplacenou náhradním
dodavatelům, a to v důsledku nesplnění povinnosti žalované dodat sjednané
zboží.
Odvolací soud nepovažoval za oprávněnou námitku žalované, že žalobkyně dodala
svému odběrateli jiný druh hořčice, když na základě odborného vyjádření
Mendlovy zemědělské a lesnické university v Brně ze dne 17.4.2009 neměl
odvolací soud žádné pochybnosti o tom, že názvem hořčice černá a hořčice hnědá
je označován pouze jeden druh hořčice – hořčice sarepská, určená pro osobní
spotřebu, a že na náhradní dodávce dodala žalobkyně svému smluvnímu partnerovi
stejný druh hořčice, který měla dodat žalobkyni žalovaná.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně považoval ze nedůvodnou i
námitku žalované, že žalobkyně nesplnila svoji prevenční povinnost spočívající
v omezení rozsahu škody, nezajistila-li dodávku za nižší ceny než skutečně
zaplacené. Žalobkyní zaplacenou cenu za náhradní dodávku nepovažovaly soudy za
nepřiměřeně vysokou. Naopak zdůraznily, že to byla právě žalovaná, která
porušila svoji prevenční povinnost, nevyvinula-li žádnou aktivitu ke splnění
dohodnutého závazku náhradní dodávkou od jiných dodavatelů, natož za nižší
cenu. Jestliže žalovaná až při odvolacím jednání dne 3.3.2010 uvedla, že
žalobkyně měla svému odběrateli dodat pouze polovinu objemu náhradních dodávek,
pak k tomuto tvrzení odvolací soud nepřihlédl s ohledem na překážku neúplné
apelace.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně na základě zjištěných
skutečností jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu §
241a písm. 2 odst. b) o. s. ř. a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soudu nesprávně posoudil skutečnost, že
žalovaná při uzavření kupní smlouvy nemohla předvídat nemožnost splnění závazku
(dodání hořčice) z důvodu extrémní neúrody této plodiny v roce 2006, a proto
mělo být aplikováno ustanovení § 374 odst. 1 obch. zák. o vyloučení
odpovědnosti žalované za nesplnění závazku. Za nesprávný považuje rovněž závěr obou soudů, že žalobkyně nenakoupila
náhradní plnění za nepřiměřeně vysokou kupní cenu. Poukazuje na to, že
žalobkyně měla možnost pořídit totéž plnění za nesrovnatelně nižší kupní cenu,
například od společnosti MOROMALT . EXPORT, s.r.o. za cenu 12 600 Kč/t. Pokud
pořídila náhradní plnění za cenu ve výši 18 107,50 Kč/t, pak si tuto škodu
podle dovolatelky způsobila žalobkyně sama. Má za to, že neexistuje příčinná
souvislost mezi vznikem škody vyčíslené žalobkyní a porušením povinnosti
žalovanou. Je přesvědčena, že žalobkyně nesplnila generální preventivní
povinnost ke zmírnění výše škody. Vadu řízení spatřuje dovolatelka v tom, že se soudy nevypořádaly s její
pochybností o tom, zda žalobkyně dodala svému smluvnímu partnerovi hořčici v
objemu 200t, když faktury, dodací listy a výpisy o provedených platbách
vykazovaly podstatné rozpory, vylučující pravdivost tvrzení žalobkyně o dodání
hořčice v objemu 200t. Odvolacímu soudu též vytýká, že se nedostatečně zabýval
vysvětlením pojmů osivo a semeno, v daném případě pojmu semene hořčice. Poukazuje na to, že žalobkyně skutkově vymezila vznik škody tak, že byla
smluvně zavázána dodat svému obchodnímu partnerovi hořčici v objemu 200t, avšak
ze smlouvy s tímto obchodním partnerem vyplývá, že měla povinnost mu dodat
osivo. Soudy podle dovolatelky ignorovaly rozdíl pojmů mezi osivem a semenem. Na základě uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu
byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla odmítnutí dovolání, neboť má
za to, že dovolání postrádá otázku zásadního právního významu a není přípustné. Poukazuje na to, že dovolatelka pouze vyjadřuje nesouhlas s hodnocením
provedených důkazů a s výsledky dokazování, které navíc interpretuje odlišným
způsobem než odvolací soud. Pokud dovolatelka argumentuje tím, že z důvodu
klimatických podmínek nemohla splnit závazek dodat hořčici, žalobkyně
připomíná, že žalovaná se ve smlouvě zavázala k dodání a nikoliv k vypěstování
hořčice, jak správně konstatoval odvolací soud.
Žalovanou zdůrazňovaná neúroda
hořčice proto podle žalobkyně nemohla ovlivnit splnění závazku - dodat
nasmlouvanou komoditu. Připomíná, že subjekty podnikající v zemědělství musí
počítat s alternativou výkyvů počasí a pro případ horší úrody přijmout potřebná
opatření, aby splnily smluvní závazek dodat nasmlouvanou komoditu. Nesouhlasí
rovněž s námitkou, že odvolací soud se nedostatečně zabýval otázkou rozdílu
pojmů osivo a semeno. Návrh žalované na doplnění odborného vyjádření v tomto
směru považuje za nadbytečný, jestliže bylo prokázáno, že plnění žalobkyně vůči
jejímu smluvnímu partnerovi bylo shodné s předmětem plnění v kupní smlouvě, na
základě níž žalovaná plnění neuskutečnila. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve
zkoumal, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V posuzované věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a
není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci
soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem. Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní
stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující
význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího
soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Zásadní právní význam
má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní
otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska
rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda
dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Je
třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost
dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo
uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam
skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání
pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými
dovolacími důvody. Je třeba připomenout, že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce
právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení
otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné
otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění)
přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku
odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny,
skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné
skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým
podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy,
které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a
uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. V dané věci oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobkyně dodala svému smluvnímu
partnerovi stejný druh hořčice, který byla žalovaná povinna dodat žalobkyni. Argumentace žalované o pojmech osivo a semeno jsou tedy bezpředmětné k
uvedenému skutkovému závěru potřebnému pro právní posouzení otázky vzniku škody
vzniklé žalobkyni z důvodu nutnosti zajištění náhradního plnění, nesplnila-li
žalovaná vůči žalobkyni svůj smluvní závazek.
Namítá-li dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplných
skutkových zjištění, což spatřuje v tom, že soud prvního stupně neprovedl
potřebné důkazy ohledně vysvětlení odborných pojmů osivo a semeno, a dovolává
se dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tedy že pro
nedostatečně a neúplně provedené dokazování je řízení postiženo vadou, která by
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak nutno konstatovat, že z
důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí
odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení
otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná,
jestliže dovolatelka brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu
spočívající v neúplném zjištění skutkového stavu věci.
Nesouhlasí-li dovolatelka s hodnocením provedených důkazů, je namístě uvést, že
přezkoumávání hodnocení důkazů nemůže být předmětem dovolací řízení při
uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. §
241a odst. 3 o. s. ř. a Občanský soudní řád, komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a
kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).
Jestliže tedy odvolací soud na základě uvedených skutkových zjištění o k
porušení smluvní povinnosti žalovanou v příčinné souvislosti se vznikem škody,
spočívající ve vynaložení finančních prostředků žalobkyní na zajištění
náhradního plnění, učinil závěr, že rozdíl mezi cenou, kterou by bývala
žalobkyně vynaložila za smluvní plnění žalované a cenou, kterou musela
žalobkyně vynaložit za zajištění náhradního plnění, je škodou vzniklé
žalobkyni, je jeho závěr správný. Podle § 380 obch. zák. se totiž za škodu
považuje též újma, která poškozené straně vznikla tím, že musela vynaložit
náklady v důsledku porušení povinnosti druhé strany. Jestliže tedy odvolací
soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti žalované
zaplatit žalobkyni škodu, která ji vznikla v důsledku porušení smluvní
povinnosti žalovanou, nelze dovodit, že by právní závěr odvolacího soudu byl v
rozporu s hmotným právem.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soudu nesprávně posoudil skutečnost, že
žalovaná při uzavření kupní smlouvy nemohla předvídat nemožnost splnění závazku
(dodání hořčice) z důvodu extrémní neúrody této plodiny v roce 2006, a proto
mělo být aplikováno ustanovení § 374 odst. 1 obch. zák. o vyloučení
odpovědnosti žalované za nesplnění závazku, dovolací soud dospěl k závěru, že
odvolací soud správně uvedené ustanovení na danou věc neaplikoval.
Ustanovení § 374 odst. 1 obch. zák. stanoví, že za okolnosti vylučující
odpovědnost se považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany
a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že
by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a
dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala.
Oba soudy správně vyšly ze skutečnosti, že v zemědělské výrobě lze rozumně
předpokládat, že může dojít k neúrodě plodin, proto namítaná skutečnost neúrody
jako liberačního důvodu ve smyslu § 374 odst. 1 obch. zák. nemůže uspět, neboť
žalovaná jako podnikatelka v oblasti zemědělství byla povinna se skutečností
neúrody počítat již při uzavírání smlouvy a mohla předvídat případnou neúrodu.
Je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, který zdůraznil, že dovolatelka byla
povinna určitý druh plodiny, resp. hořčice, dodat a nikoliv vypěstovat, proto
námitka dovolatelky, že dodávku nemohla splnit pro nepříznivé klimatické
podmínky nemá žádný právní význam, mohla-li žalovaná dodávku, k níž se
zavázala, zajistit jiným způsobem, pokud ji sama nevypěstovala, například
nákupem od jiného dodavatele či pěstitele a splnit tak svoji povinnost dodání
sjednané komodity. Žalovaná se tedy nemohla ve smyslu § 374 odst. 1 obch. zák.
zprostit odpovědnosti za vzniklou škodu, jak oba soudy správně dovodily.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po
právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání
žalované není přípustné a podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má
žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon
právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta
ve výši 10 000 Kč § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1
a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou
se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při
rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z
paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3
vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z
přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č.
235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná
navrhnout výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. ledna 2012
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu